Červenec 2018

Já bez Vás zívám a se soužím, a při Vás teskním, trpím zle 2/3

7. července 2018 v 23:30 Slash (m/m)
Držet velkoknížete Dmitrije Pavloviče v náručí bylo jako držet velké dítě, které se chybou ve výchově nikdy nenaučilo samostatnosti a zodpovědnost a nyní se leká všeho, co jen zavání rozhodováním a důležitostí. Řeči o sňatku vehementně popíral, ačkoliv všichni, komu se snažil takové drby vyvrátit, se jen potutelně usmívali jako lidé, kteří už ví své, a když při plese na počest narozenin carevny hned při prvním tanci vedl v kole Olgu Nikolajevnu, zdálo se, že zásnuby jsou vlastně potvrzené a požehnané samotným carským párem.
Přesto tu noc strávil velkokníže v paláci Jusupovových. Irina byla pryč a když se Dmitrij opatrně zeptal knížete Felixe, kam odjela, Jusupov bez zájmu ohrnul ret a odvětil prosté: "Za příbuznými."
To, jakým způsobem spolu manželé Jusupovovi žijí a nežijí, už bylo veřejným tajemstvím, a tak na nepřítomnosti Iriny nebylo nic divného, přestože nikdo z petrohradské smetánky nemohl vědět, že její část manželského lože teď téměř každou noc okupuje mladý velkokníže a že na těch šeptem šířených zvěstech o zvrácenosti Felixe Jusupova skutečně je něco pravdy.
A velkoknížeti se nastalá situace zamlouvala víc, než věčné ostýchavé setkávání ve vyhrazených pokojích a neustálé naslouchání, zda se neblíží cizí kroky. S Irinou z majestátního jusupovského paláce na nábřeží Něvy zmizela nejen vybraná společnost, ale i zástup služebnictva, které buď odjelo s velkokněžnou, nebo dostalo volno.
"Mně stačí kuchařka a jeden komorník," prohazoval čas od času Jusupov ledabyle ve společnosti, jako by snad chtěl takovým prohlášením způsobit pohoršení. A všichni, kdo v tu chvíli zrovna stáli v doslechu, se zdvořile zasmáli a s vědoucími poloúsměvy se pak tiše dohadovali, proč asi Jusupov nestojí o žádné svědky ve svém paláci.