Natasha, Pierre & the Great Comet of 1812

6. června 2018 v 21:47 |  Ostatní
"Natasha, Pierre & the Great Comet of 1812" je muzikál, který je tak nemuzikálový, že bych jej sama raději počítala ke koncepčním albům. Samozřejmě - hrál se jako "divadlo", tedy v divadle (tuším, že na Broadway už byl zrušen, nikoliv kvůli neúspěchu, ale kvůli nějakým malichernostem ohledně obsazení?); kde jednotlivé postavy zpívají a tancují a tak dále, jako klasický muzikál, ale mezi jeho autory by klidně mohl být počítán i sám velký Lev Nikolajevič Tolstoj - muzikál je podle knihy Vojna a mír (respektive podle jedné z jejích částí) a používá přímo dialogy a monology a pasáže z knihy.

Díky tomu můžete toto album klidně poslouchat doma a citovat z něj jako z knihy a předstírat vzdělanost, hehe.

Nicméně jde spíše o tuto myšlenku - Vojna a mír je samozřejmě slavná kniha, ale kolik lidí ji skutečně četlo? (a zvlášť v Americe, kde se muzikál zrodil). Nebo kdo aspoň viděl jeden z mnoha filmů či seriálů? Počítám se mezi ty šťastlivce, kteří viděli film a seriál a zamilovali si je - po samotné knize plánuji sáhnout přes léto, tak uvidíme. A když existuje kvalitní muzikál, který vybírá z knihy to podstatné - a to "divácky vděčné", samozřejmě, to zajímavé a zapamatovatelné, tak proč se k němu neobrátit?

Je to zase něco jiného, něco nového - je to sice muzikál, ale zároveň obsahuje jeden asi z nejznámějších knižních příběhů, odehrává se v historických reáliích (další plus pro mě), a hudba sama je skvělým spojením nějaké electro pařby, srdceryvných árií o údělu člověka, svůdných Kuraginových výlevů do podmanivě tichého valčíku a cikánských tesklivých melodií.


Příběh Vojny a míru se samozřejmě hodí před poslechem znát - zvlášť pokud nemáte schopnost rozpoznávat jednotlivé hlasy na nahrávce od sebe (ačkoliv zrovna tady jsou takové celkem jasné); ale na druhou stranu, muzikál je vystavěný tak, aby i naprostého literárního neznaboha alespoň trochu zasvětil do toho, kdo vlastně sakra je ta Nataša.
Jak už jsem psala, nejedná se o muzikálovou verzi knihy - je to pouze jedna část, a to navíc pochopitelně zjednodušená a zkrácená, ze stovek postav tu zůstává tak deset "podstatných" - a Andrej Bolkonskij je skoro celou dobu nepřítomen (there's a war going on out there somewhere - and Andrey isn't here). Zatímco v samotné knize a ve filmu se střídají válečné scény a scény ze života petrohradské a moskevské smetánky, muzikál je zaměřený pouze na tu šlechtickou a mírovou část.
Proto tedy i ten název - proto je muzikál pojmenován jinak než prostě "Vojna a mír - Muzikál" - Natasha, Pierre and the Great Comet of 1812 dává jasně najevo, které dvě postavy jsou nejhlavnější a o koho jde především - Andrej z původního knižního trojlístku hlavních postav vypadl; je ve válce a tedy většinu času mimo pódium.


Ještě by asi bylo záhodno zmínit další věc, kterou se "Natasha....." liší od jiných muzikálů - a to blízkostí k divákovi. Jedná se asi o nejinteraktivnější muzikál, jaký jsem kdy viděla (samozřejmě jen virtuálně, na internetu); kde diváci jako by skutečně byli součástí příběhu - je to způsobeno jednak speciálním pódiem, které je ze všech stran obklopeno diváky - a postavy tedy prochází přímo mezi nimi a vytvářejí tak dojem, že se celý příběh skutečně odehrává v tom čase a prostoru, ne že jde pouze o nějaké představení. A pak je to i zapojení obrovského množství komparzistů, hudebníků, tanečníků, kteří se mezi diváky pohybují, hrají na hudební nástroje, tancují, roznášejí pití, komunikují a jednají s nimi, jako by byli také součástí příběhu.


Z celého muzikálu existují dvě alba - to původní a to broadwayské, a obě dvě jsou super, liší se vpodstatě jen v pár textových změnách a pak v určitém pojetí hudby v některých pasážích; osazenstvo je pozměněno jen trochu (v původní nahrávce Natašu zpívá Philippa Soo, která pak odešla hrát Elizu do muzikálu Hamilton), a já nevím, kterou verzi mám raději, protože mám obě hodně naposlouchané a obě jsou víceméně hodně podobné. Ale třeba moje milovaná skladba "The Duel" je pro mě navždy lepší v původním provedení, ani nevím proč.


Celý příběh a album začíná písní poeticky nazvanou prostě Prologue, která diváka uvádí do reality Vojny a míru. Tam někde venku, daleko odsud, je válka, a Andrej je v ní, ale nás se to vlastně netýká.
Kdyby Tolstoj takhle shrnul veškeré Napoleonovo tažení do Ruska a pak se věnoval jen tomu "zajímavějšímu" příběhu šlechtických rodin, má Vojna a mír tak 200 stran.

There's a war going on
Out there, somewhere
And Andrey isn't here

To, co je přímo později i zmíněno - "the war can't touch us here" - ukazuje přesně tu zaslepenost ruské šlechty v této době; šlechta, která si užívá svůj nákladný život v luxusu a zdánlivém bezpečí, zatímco Evropa je ve válce, a tváří se, že takhle je možné žít navždy. Andrej je ten, kdo dělá něco skutečně užitečného pro svou vlast - ačkoliv to znamená opustit snoubenku Natašu a život samozvané elity národa - a Andrej tu není, zatímco všichni ti protřelí rozmařilí šlechticové ano, tak co má chudák mladá Nataša dělat takhle sama v Moskvě...
Prologue je rychlým přehledem osob a obsazení, docela vtipně provedeným, díky kterému už nikdy z hlavy nedostanete ta jména -
Balaga is fun
Bolkonsky is crazy
Mary is plain
Dolokhov is fierce
Hélène is a slut
Anatole is hot
Marya is old-school
Sonya is good
Natasha is young
And Andrey isn't here



To stačí k nastínění situace - Rusko je ve válce, ruskou šlechtu to nezajímá, ta se chce bavit a ničit životy lidem, kteří se nepřizpůsobí jejich stylu. A tak začíná příběh Nataši Rostovové a lidí, se kterými se setkává - příbuzní jejího snoubence, lidé z vysoké společnosti...

Druhou hlavní postavou je Pierre Bezuchov - starý přítel Andreje i Nataši, vyděděnec společnosti (i když dobrovolný), nesmírně bohatý a nesmírně depresivní člověk, který touží udělat velké věci, ale tak trochu neví, jak na to. Jeho sólové písně - Pierre a Dust and Ashes - jsou skutečně tou filosofickou rovinou příběhu. Pochopitelně, poslech těchto dvou skladeb se nerovná přečtení souvisejících pasáží z knihy, ale právě tyto dvě písničky vám připomenou, že muzikál je skutečně podle knihy, že to není jen nějaká srandička a zábava, ale že se skutečně snaží zachytit postavu Pierra se všemi jeho chybami i s tím, proč je Pierre považován za jednu z nejvýznamnějších postav ruské literatury. Asi není žádná jiná postava, která by člověka tak rychle dostala. Navíc on - jeho postava - se vlastně jako jediná obrací i přímo na diváky, jako by si jen on uvědomoval, že existují i další lidé.

You empty and stupid
Contented fellows
Satisfied with your place
I'm different from you
I'm different from you
I still want to do something
Or do you struggle too?

Pak je tu "velká trojka" - Pierrova manželka Heléne, krasavice a svůdnice, která si ho vzala jen pro postavení a peníze; její bratr Anatole (který "utrácí peníze za víno a ženy") a jeho přítel Dolokhov ("skvělý střelec", který nikdy neprohrál souboj, a který si začal s Heléne, přestože Pierre je jeho jakože-přítel); právě tyhle tři postavy představují tu elitu, která se stará jen o své vlastní potěšení bez ohledu na cokoliv, co by jim mohlo stát v cestě.


Život takových lidí je skvěle zachycen v první půlce mojí milované skladby The Duel - Pierre se snaží být jako oni, závidí jim jejich bezstarostnost a štěstí, závidí jim jejich zábavu a lehkovážnost, a přitom jimi zároveň opovrhuje, a tajně si přeje být jako oni nebo alespoň být s nimi; zatímco Anatole, Heléne i Dolokhov se mu otevřeně vysmívají, a jak název skladby napovídá, má to vážné následky.
Melodie písně se změní tolikrát, že to přestanete počítat - od počáteční plíživé hudby, která jen podkresluje Anatolův a Pierrův rozhovor přes moderní párty hudbu, která je slyšet v klubu, kam všichni společně vyrazí ("Look, Dolokhov's coming around and we're off to the club - will you come, old man?" - "I will come." - "Lend me fifty rubles.")
Dolokhovův příchod s nezapomenutelným "Drink, drink - gonna drink tonight" (protože Dolokhov je asi taky mimochodem alkoholik), ke kterému se Anatole záhy přidá, je jak hymna pátečních večerů - a pak už následuje jen přerod té klidné hudby do moderní electro music a změť barev a zvuků a křiku a zpěvu:

Drink with me, my love
For there's fire in the sky
And there's ice on the ground
Either way my sould will die

(a to už zase připomíná nějakou zapadnou hospodu s cikánskými tanečnicemi, kam se šlechta chodívala bavit až do roku 1917).


Pierrova následná část prozrazuje i jeho sklony k alkoholismu - protože se pak cítí dobře, připadá si milovaně a mezi svými, že ho konečně ostatní berou jako jednoho ze svých, což je sice smutná, ale rozhodně pochopitelná věc.
V písni se toho odehrává víc a víc - Anatole se rozhodl (s podporou své sestry) svést Natašu, Dolokhov se téměř přiznává k poměru s Heléne, Pierre se propadá do zoufalství, ve kterém ho ostatní ještě utvrzují, urážejí ho a dělají si z něj legraci, dokud to Dolokhov nepřežene se svým památným

Here's to the health of married women - and their lovers!

A následuje to, o čem vypovídá už název písně - duel. Jedna z nejznámějších scén knihy, filmů - a bezesporu i muzikálu.

Co se týká písní, střídají se ty dialogové s těmi zkutečně zpívanými - někde je zkrátka víc slyšet Tolstoj, někde Dave Malloy (autor muzikálu). Dialogové písně se dají snadno poznat už podle názvu - jmenují se totiž podle zúčastněných postav jednoduše Natasha & Anatole, Sonya & Natasha a podobně, a skládají se ze skutečnýh dialogů z knihy, zatímco ty ostatní jsou více zfiktionalizované. K tomu všemu se ještě střídají písně dlouhé a krátké - přičemž ty dlouhé obsahují skutečně mnoho akce, změn ve stylech a postav, navíc jsou pojmenované odpovídajícím způsobem (a opět velmi jednoduše).

The Opera je důležitá zejména proto, že obsahuje Natašino setkání s moskevskou společností - a s Anatolem, pochopitelně. O to totiž jde hlavně. A tak kromě toho, že skladba stihne popsat pocity mladičké Nataši, která přichází do opery, rozhlíží se kolem a má pocit, že se všichni dívají na ni, a je opojená tím "velkým světem" (který ji vidí hlavně jako hloupoučkou a snadnou kořist), zároveň skladba obsahuje i úryvek ze samotné opery, kterou společnost sleduje - a příchod Anatola do příběhu (což je velmi podstatná událost pro další vývoj, takže je to uděláno s veškerou pompou). Přitom se popis jeho příchodu vlastně shoduje opět s knihou:

An exceptionally handsome man walked in
With a confident yet courteous air
This was Helene's brother
Anatole Kuragin
He moved with a swagger
Which would have been ridiculous
Had he not been so good-looking

To je zpíváno tak hypnotickým a mechanickým způsobem, že si dovedete živě představit, jak moc na sebe Anatole přitahuje pohledy všech. A přitom to ani na chvíli neopouští Tolstého popis přesně této situace.

The Duel jsem už popsala - nádherná směs stylů, zábava ve stylu Moskvy roku 1812. Keep drinking, old man!

The Ball je závěrem první poloviny, zlomovým bodem, protože Nataša dělá přesně to, od čeho ji snad všichni diváci tiše odrazují - zamiluje se do Anatola. Jejich tanec, Anatolova neustávající vyznání a Natašina snaha uniknout mu i naprosté odevzdání se - to všechno můžete snadno slyšet, i když jste nikdy neviděli záběry z představení. Stojí za zmínku, že ve valčíkové taneční části Anatole s Natašou tančí po pódiu, které je rozestavěné mezi lidmi, neustále jsou v pohybu, a když se následně Nataša snaží uniknout Anatolovu pohledu a jeho vyznáním, znovu se proplétají mezi lidmi.

Ten valčík a do něj zpívané věty - Natašino zoufalství, nerozhodnost a vyděšenost a Anatolovo dotěrné vyznávání lásky - jsou přesně tím, co se odehrává v knize, a kdo ji kdy četl nebo kdo viděl film/seriál, snad mi dá za pravdu. To, co jsem viděla ve filmu a co mi přišlo tak směšné a hloupé - přesně to dělá Anatol i tady, a to kouzlo je ještě zvětšené tím, že některé věty zpívá společně s Natašou - ale jen on je dokončuje do onoho milostného vyznání.

[NATASHA]
And as we danced
He pressed my waist and hand

And told me I was

[NATASHA & ANATOLE]
Bewitching

[ANATOLE]
And I love you

[NATASHA & ANATOLE]
Bewitching

[ANATOLE]
And I love you

Ano, tohle je přesně ta část, kdy si diváci koušou nehty a chce se jim křičet - ne, nedělej to! - a pak přijde polibek a divák ví, že se dívá na jednu z největších chyb ruské literatury.


Druhá polovina muzikálu začíná vypravěčským kusem nazvaným Letters. In nineteenth-century Russia we write letters.
Myslím, že Pierrova věta "Here at home I drink and read and drink and read and drink" je poměrně vystihující pro šlechtice-intelektuála v Rusku.
Je to - podobně jako Prologue - píseň, která musí děj posunout a zároveň ukázat všechny postavy v jejich současném prostředí. Andrej je ve válce (samozřejmě), Pierre v depresi (jako obvykle), Nataša v zoufalství a rozpolcenosti mezi dvěma muži.

Co se týká dalších písní v druhé části, za zmínku stojí zejména prostředek druhé poloviny, který sleduje vlastně vrchol této epizody z Vojny a míru - písně Preparations, Balaga a The Abduction jsou dokonale nervy-drásající, protože víte, co se chystá a děje, a přitom asni nevíte, jak si přejete, aby to dopadlo.

Preparations je opět dialogová skladba - jedna z mých oblíbených, protože obsahuje nádhernou diskusi/hádku, která má uspěchanou a naléhavou melodii, což odpovídá atmosféře té chvíle, a zároveň ukazuje smutnost toho, že Pierre by si přál být jako Anatole a Dolokhov a přitom vůbec neví, co jsou ti dva zač.

Balaga je - stejně jako nositel toho jména, Balaga - the famous troika driver - skutečná ruská šílenost, jako nějaký naspeedovaný tanec po flašce vodky.

A The Abduction je zase jedna z velkolepých a neustále se měnících písní, která začíná jako Anatolovo loučení se s jemu známými místy, hospodami, kluby, milenkami, cikánskými tanečnicemi - a i když je Anatole hajzl, tohle je skutečně sentimentální záležitost, která dává divákovi nahlédnout i do dvou ruských tradic (roztříštění skleničky o zem a tiché sezení na kufru před dlouhou cestou). Ale hlavní je ten pocit blížícího se konce, konce těch zábav a svobody a pití a tance.

"Всего хорошего!
На посошок!
Поехали!"

Jestli je některá z písní v muzikálu skutečně od srdce ruská, pak tahle.


Konec muzikálu je už klidnější, víc dialogový, a hlavně i víc filosofický.
A hlavně - v poslední písni, která se jmenuje "The Great Comet of 1812", se už objevuje i poslednní součást muzikálu, uvedená v názvu - a to ona (ne)slavná kometa roku 1812. Popravdě - vůbec jsem si tu scénu s kometou z prvního shlédnutí filmu nepamatovala - až teď jsem si jí všimla. A díky tomuto muzikálu a jeho finální písni mi vehnala slzy do očí.

And there in the middle
Above Prechistensky Boulevard
Surrounded and sprinkled on all sides by stars
Shines the Great Comet of 1812
The Brilliant Comet of 1812

A i když tomu nerozumíte a i když nechápete Pierrovo nadšení a i když pro vás filosofie nic neznamená, i kdyby nemělo vůbec jít o text a význam a o to, že jde o finále tohoto jedinečného muzikálu; pak harmonie a zpěv v této písni jsou dokonalé.

The comet said to portend
Untold horrors
And the end of the world

But for me
The comet brings no fear
No, I gaze joyfully

And this bright star
Having traced its parabola
With inexpressible speed
Through immeasurable space
Seems suddenly
To have stopped
Like an arrow piercing the earth
Stopped for me

Připomíná mi to konec alba The Wall a píseň Outside the Wall - přestože dlouhou dobu se album zabývá samotou, zmarem, prázdnotou a smutkem a konec je stejně smutný (nebo tak alespoň zní), dává naději, naději na něco nového a dalšího.

It seems to me
That this comet
Feels me
Feels my softened and uplifted soul
And my newly melted heart
Now blossoming
Into a new life

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama