Magorie XIX.

11. února 2018 v 0:14 |  Magorie
Kdo by si byl pomyslel, že tak náhodná směsice slov jako Magorie může trvat tak dlouho. Vznikla ještě před "Městem, které se neprobudí" a trvá stále dál. Jenže teď je Magorie trochu jiná. Už to jsou jiné starosti a vlastně jsou kolem i jiní lidé. Naposledy jsem psala někdy na podzim, mám takový pocit. Teď je zima, ale moc se toho nezměnilo.
Studuju to, co mě fakt hodně baví a zajímá, akorát nevím, jestli jsem ten úplně nejlepší člověk na tyhle studia, protože se nikdy nedokážu k ničemu přinutit. Měla bych si najít brigádu, sbírat zkušenosti a tak, a místo toho dokoukávám poslední řadu The Sopranos a poslouchám Pet Shop Boys.
Mám pocit, že jsem teď doopravdy šťastná. Že dělám něco, co pro mě má smysl, a že kolem sebe mám lidi, kteří dávají ten smysl mýmu životu, že si s nima rozumím a že je mám fakt ráda a že to někam vede. Jenže pak tu je Em., moje drahá dobrá kamarádka K., ke kterou jsem zažila neskutečný věci, je máma, má dítě a bude se vdávat, a já jsem vždycky šťastná jen do chvíle, co si tohle uvědomím. A když mi dojde, že nějaká moje vrstevnice už má před sebou spořádaný manželský život, zaplaví mě vlna pochybností a smutku ohledně toho, jak na tom jsem já, a připadám si neschopná a nemilovaná.
Ale právě jinak jsem šťastná. A tak nevím, jestli jsem šťastná doopravdy, anebo se tak jenom tvářím, anebo ani nevím, co jako můj život má představovat. Ale děsím se toho, že budu muset na návštěvu, a že pak bude rozlučka se svobodou, a že taky bude svatba a já budu možná svěděk nebo družička.

Ale taky jsou tu dobrý zprávy, asi pojedu do Bělehradu a taky bych mohla jet za kamarádkou do Dijonu. Jenže zároveň mám ten nekonečnej vtíravej pocit, že mě vlastně nikdo nikde nechce a že můj život nemá vlastně smysl, a to je teď tak silný hlavně proto, že mám pořád volno a další týden volna před sebou. Musím určitě na nějakej ples svýho starýho drahýho gymplu se svýma drahýma spolužákama. Opít se vodkou a vínem jako za starých časů. Protože to jsem se cítila šťastná bez ohledu na to, jak na tom byli ostatní.

Půjdu na koncert FF, a nějak mi pořád nedochází, že je fakt uvidím naživo. A jedna moje část z toho má radost, protože Franz Ferdinand miluju celou svojí duší a fakt je mám ráda a fakt jsem je už tak tři roky chtěla vidět na koncertě, jenže zároveň je to divný, protože už tam není Nick a protože z nich mám tak nějak horší a horší pocit. Upřímně si myslím, že se tak za dva roky rozpadnou. Teď vydali album, který je sice fajn, ale rozhodně ne tak dobrý jako ty první dvě. Jsem z toho smutná a zároveň vím, že je to logický vývoj. Co se dá dělat.


A jinak se mám dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama