The Godfather (1972) a GoodFellas (1990)

3. září 2017 v 18:46 |  Filmy a seriály
Je načase psát konečně o filmech - a to o dvou velmi speciálních filmech, které patří k mým nejoblíbenějším. Dost dlouhou dobu tvrdím, že Kmotr je můj vůbec nejoblíbenější film, a zároveň že je to i nejlepší film všech dob a že se mu nic nevyrovná, nicméně shlédnutí (KONEČNĚ, madonna!) filmu Goodfellas trochu mými preferencemi zatřáslo.

Nikdy jsem nebyla žádný filmový fanoušek. Dobře, miluju Trainspotting, a byla jsem víc než spokojená i s jeho pokračováním. Absolutně zbožňuju Dog Day Afternoon, protože vás vtáhne do děje dokonalým herectvím a gradováním tak perfektně, že chcete dýchat a vyšilovat společně s postavami. Jenže popravdě mě nenapadá moc dalších filmů, které bych takhle hrozně milovala a mohla sledovat znovu a znovu. Mám ráda film Submarine, kvůli jeho atmosféře a zdánlivě nikam neplynoucímu ději, poznámkám vypravěče a prostředí. A soundtracku. Mám ráda Mechanický pomeranč, ale pořád si radši přečtu knihu než shlédnu film, protože v knize je mnohem víc toho úžasnýho jazyka týnů, slangu a zvláštních výrazů a obratů. Mám ráda třeba Velkýho Gatsbyho a Moulin Rouge kvůli okázalé výpravě a schopnosti Baze Luhrmanna vyprávět historický příběh moderním stylem a podbarvený moderní hudbou, aniž by to znělo hloupě. Proboha, mám ráda třeba i Karlíka a továrnu na čokoládu, zfilmovanou verzi Hlavy XXII a taky se ráda podívám po stopadesáté na Pána prstenů - ale to už není ono, nemůžu říct, že bych tyhle filmy milovala nějak zvlášť víc než spoustu jiných.
Skutečně - nejlepší filmy pro mě jsou Kmotr, Trainspotting, Dog Day Afternoon - a nyní i Goodfellas. Záměrně neuvádím český název Goodfellas - tedy Mafiáni (případně Gangsteři), protože to už není ono. V titulkách v samotném filmu bylo "goodfellas" přeloženo jako "správňácí", což je vlastně přesně ono, má to ten význam - ale Goodfellas zní líp.
Takže Goodfellas.


As far as I can remember, I always wanted to be a gangster... Ale ne. As far as I can remember, vždycky jsem měla slabost pro mafiánskou tematiku a filmy, ve kterých italsko-americká mafie vystupovala. A bylo jedno, jestli ve verzi zlých ostrých hochů, anebo tak trochu neschopných zločinců (viz Někdo to rád horké). Něco na nich bylo lákavého, zajímavého, přitažlivého už tehdy, když mi bylo tak dvanáct nebo třináct, a z Kmotra jsem znala jen upoutávky v televizi, popisy v programu a Al Pacina. Vím, že jsem si o tom četla v TV programu - jeden z nejslavnějších filmů, mafiánská rodina, spousty ocenění, Oscary, scéna se křtem.
Ale tehdy jsem se na něj nepodívala.


Počkala jsem si na přečtení knihy - na literatuře jsme dostali seznam "knih, co stojí za přečtení", jakýsi upravený a rozšířený seznam k maturitě, až na to, že v něm nebyla žádná Němcová nebo Wolker, zato se tam nacházely knihy typu Platforma, Stopařův průvodce po galaxii - a právě Kmotr.
Nakonec, proč ne, proč si to nepřečíst. V knihovně jsem si Kmotra půjčila, na obalu měl jednoduchý obrázek řetízkových hodinek, a já si říkala - Zkusím to, stejně mě to nebude bavit, protože se tam budou řešit samý vraždy a obchody a to mě asi nebude zajímat.
Jenže Kmotr není žádný krvák a masakr, a to mi došlo hned po několika stránkách. Četlo se to skvěle, rychle, úžasně, a já se zamilovala - představovala jsem si ty scény, sídlo, postavy, a s každým dalším zádrhelem jsem se o členy rodiny Corleone strachovala, fandila jim, litovala jich - a u toho se učila o italských tradicích, o respektu, o úctě a oddanosti.

Pak přišel konečně na řadu film - a já byla nadšená. Bylo to přesně to, co jsem chtěla a v co jsem doufala - všechny ty postavy, prostředí, scény, jako kdyby to někdo nafilmoval podle mých představ. A všechno na tom bylo perfektní.


Každý vám řekne, že Kmotr je film, který musíte alespoň jednou za život vidět. Přestože nijak zvlášť nelpím na hodnoceních na ČSFD, jsem ráda, že i tam Kmotr patří k naprosté špičce, a řadí se do první desítky nejlepších i nejoblíbenějších filmů. S tím nemohu než souhlasit.

"Film popisuje činnost italské mafie: sleduje příběh rodiny Vita Corleone, jeho synů Sonnyho, Freda a Michaela a jejich boj o moc v New Yorku a později v Las Vegas krátce po 2. světové válce." Tak praví wikipedie, a nelže. Nicméně celý film je hlavně o přerodu jednoho charakteru, jednoho člověka - nejmladšího syna dona Corleone, Michaela. Na počátku rodinný outsider, který se proti vůli všech přihlásil do armády a bojoval ve válce, a přivedl si americkou přítelkyni na svatbu své sestry Connie, se po útoku na jeho otce stává součást rodinné firmy - a té druhé rodiny, ne té pokrevně příbuzné, ale mafie. Al Pacino podává excelentní výkon. Stačí si porovnat scénu z prvních deseti minut filmu se závěrem. Michael Corleone patří dodnes k nejmilovanějším i nejnenáviděnějím postavám kinematografie vůbec - zatímco jeho otec, don Vito Corleone, hraný neméně skvěle Marlonem Brandem, je pouze milovaný.
Starý don Vito představuje dosud nenapodobitelného mafiánského bosse, který pochopitelně dělá to, co dělá, ale zároveň nezapomíná na staré přátele, tradice, úctu a svou rodinu, protože tohle všechno je pro něj svaté. Není proto překvapením, že za ním chodí staří známí a přátelé i úplně cizí lidé s prosbou o pomoc, když se jim jí od "Ameriky" nedostává. Úvodní scéna filmu, jedna z těch vůbec nejzapamatovatelnějších a nejcitovanějších, vás hned do takové situace.


Co ale don Corleone žádá na oplátku od lidí, kteří jej prosí o různé laskavosti?
Přátelství, respekt, úctu a vděčnost. Tím celé to "mafiánství" povyšuje z obyčejných nájemných vražd na něco, co má svá nepsaná pravidla, a něco, čím se zavazujete na celý život. "Jednoho dne, a ten den třeba ani nikdy nenastane, vás vyzvu, abyste mi na oplátku prokázal službu vy." Za tento slib protislužby, která se možná ani neuskuteční, je don Corleone ochotný v den svatby své dcery splnit jakékoliv přání prosebníkům, co za ním přicházejí.

Celá ta svatební scéna byla svým způsobem velmi přelomová v kinematografii - a v pojetí a zobrazení mafiánských rodin a bossů. Kde jsou ti vrahové, zrůdy a opovrženíhodné kreatury? Kde jsou ty thompsony a střelba a masakr a protizákonné aktivity? Kmotr jako první film zobrazil mafii jako živoucí skupinu různých lidí, kteří se od sebe liší, jako jacíkoliv jiní lidé z jiných branží. "Mafiáni" už nebyli jen bezejmenní vrahové střílející na ulicích, najednou to byli lidé se jmény, s charakteristikou, rodinným životem - a ti lidé žili a jedli a pili a tancovali na svatbě a ostatní je měli rádi. Proto je Kmotr i přelomovým snímkem. Takhle dřív nikdy mafiánské klany vyobrazeny nebyly.

Související obrázek


K filmu neodmyslitelně patří soundtrack - pomalý, postupně se zvedající, nenápadný, ale náhle zase hlasitý a varovný - je v něm celá ta atmosféra filmu. Temné místnosti, kde se plánuje vyřizování účtů a špinavé obchody, noční město, jízdy autem, blížící se smrt, která je ale nenápadná a nečekaná. Kdo by neznal těch pár tónů, kterými celý film a celá sága, nakonec třídílná, začíná - The Godfather Waltz.
Neméně slavným hudebním motivem je pak Love Theme, tedy romantická, klidná hudba, která v sobě ale nese tu samou atmosféru, jako celý zbytek orchestrálního soundtracku.

(vůbec nevím proč, ale nejde mi zarovnávat videa na střed)

Love Theme je tak strašlivě slavná, že se objevila i v The Sopranos - ale jen nenápadně a velice vtipně, totiž jako klakson auta. Zase - člověk, co Kmotra nezná, si toho nevšimne, respektive nepozná, co za hudební motiv to je.
Ale když to víte, scéna je hned vtipnější, a ve chvíli, kdy klakson zazní, máte chuť zařvat "Surprise, motherfucker!", protože se to k tomu momentu neskutečně hodí.


Kmotr je tedy filmem obestřeným kultovním věhlasem a slávou, byl nesčetněkrát parodován a napodobován, sloužil jako inspirace pro spousty dalších děl, a přinesl do pop-kultury množství citátů i scén.
Leave the gun - take the canolli.
Luca Brasi sleeps with the fishes.
Is it true, Micheal?
I know it was you, Fredo.
Keep your friends close, but your enemies closer.

A hlavně nezapomenutelná a tolik citovaná: "I'm gonna make him an offer he cannot refuse."
Ano - věta o nabídce, která se nedá odmítnout je jednou z nejslavnějších filmových vět všech dob.


Goodfellas (správně stylizováno jako GoodFellas) jsou ve zdejších končinách mnohem méně známí - ale film si drží podobně kultovní status jako samotný Kmotr. Pokud znáte alespoň trochu memes, určitě jste narazili na jeden meme obrázek pocházející právě z GoodFellas:

Výsledek obrázku pro goodfellas meme

Ano, tohle jsou Goodfellas. Scéna, ze které tenhle hysterický smích pochází, je sama o sobě legendární, a fanouškům filmu ji lze připomenout jednoduchou větou "You're a funny guy." Kdo ví, ví. Bezesporu je to jedna z nejpamátnějších scén filmu, protože je naprosto šílená, absurdní, přehnaná, skvěle zahraná - a prý i částečně improvizovaná. A uvěřitelná. A srandovní. Funny how?

Goodfellas se v mnohém od Kmotra liší. Sice jsou to oba filmy o mafii a jejích členech, nicméně zatímco Kmotr se zabývá naprostou špičkou mafiánského klanu, Goodfellas ukazují malé a v podstatě nedůležité gangstery, kteří nic moc neřídí a nevymýšlí, dělají rodině pouze vojáky a vrahy. Samozřejmě tu chybí ta noblesa a elegance Kmotra, ale na druhou stranu se tu daleko více projevuje násilí. Někteří lidé tvrdí, že Kmotr je zromantizovaný obrázek mafie - Goodfellas rozhodně nejsou. Prý. Goodfellas je prostě okénko do obyčejného života několika obyčejných mafiánů, jejich starostí a problémů a radostí.
Někoho zabijou a jedou domů za manželkami. Zajdou do baru a jedou zakopat mrtvolu. Běžný den. Právě v té obyčejnosti toho všeho je pro mě velké kouzlo filmu - nikdo neřeší nějaké to násilí, nějakou tu vraždu. To se tak prostě stáavá. Někoho jste jen tak zabili. Fajn. Ale díru vykopete vy.

Vypravěčem příběhu je Henry Hill, který film uvádí nesmrtelnou větou: As far as I can remember, I always wanted to be a gangster.

Výsledek obrázku pro goodfellas

Příběh se točí zejména kolem něj a jeho cesty za splněním snu - spolu s ním divák pozoruje ještě dvě další hlavní postavy jeho "kolegů" mafiánů, Tommyho a Jimmyho. Henryho hvězda stoupá, pracuje pro mafii, ožení se, má rodinu, milenku, peníze...a drogy. Drogy jsou svinstvo. Tak to bylo v Kmotrovi i ve hře Mafie II. Takže co se dá od drog čekat v Goodfellas? Přidělávají problémy.

A celý film je založený na skutečnosti. Henry, Tommy i Jimmy opravdu žili. To vám připomenou závěrečné titulky. Kdybych to nevěděla před shlédnutím fimu, asi bych na konci spadla ze židle, protože film na mě zanechal dojem geniality a nemohla bych tomu uvěřit.(kromě toho jsem byla u závěrečných titulků fascinovaná použitím písně My Way v provedení Sex Pistols, protože se k tomu hrozně hodila). Teď vím, že některé věci jsou trochu poupravené - ale vcelku se jedná o skutečný příběh skutečných gangsterů. Žádná romantická idylka. Jen naprosto dechberoucí cynismus a černý humor a brutalita.

Musím ještě napsat, že kdo hrál PC hry Mafia: City of Lost Heaven a Mafia II a líbily se mu, určitě si zamiluje i tenhle film - a pochopí, kde se tvůrci her inspirovali. Některé scény totiž naprosto jasně vývojáře hry inspirovaly.

Jedna scéna za všechny - naše tříčlenná partička je donucena vykopat mrtvolu chlápka, kterého na místě zakopali před půl rokem. Není to pěkná práce. Scéně nechybí úžasná hudba v pozadí (Remember (Walkin' in the sand)), černý humor a hlavně ono zobrazení každodenních strastí povolání mafiána.


"Hey, Henry, Henry, hurry up, will ya? My mother's gonna make some fried peppers and sausage for us."

Tahle krátká, jednoduchá scéna vystihuje atmosféru filmu - dějí se tam hrozné věci, lidé se vraždí, zraňují, mlátí, je jim vyhrožováno a podobně - ale ti, kteří to dělají, to (většinou) neberou nijak osobně. Je to prostě práce. Stejně jako vykopat hrob a zahrabat mrtvolu. A případně ji zase za nějakou dobu vyhrabat. A u toho všeho se spolu naprosto přirozeně baví o tom, co si dají k jídlu nebo jak se má jejich rodina.

Přestože má film téměř dvě a půl hodiny, utíká neskutečně rychle. Zatímco u Kmotra je jeho délka občas dost znát a i já, jako velký milovník toho snímku, zabloudím občas pohledem k hodinám, u Goodfellas se nic takového nestalo. Scény jsou vesměs kratší, méně se mluví, víc se dělá. Děj hrozně rychle ubíhá, mění se scény i hudba, celé je to jako kdybyste filmem žili. Jste součástí světa, do kterého vás Henry Hill uvedl. Žijete s nimi. Posloucháte jejich přiblblé konverzace plné fucks a shits, nasloucháte hlasu vypravěče Henryho, který komentuje různé události a popisuje charaktery ostatních, případně v pozadí rozeznáváte hudbu padesátých a šedesátých let.

Co se týče legendárních scén, těch je mnoho. Do slovníku mnohých komentujících na youtube pod videi s mafiánskou tematikou pronikly zejména "Now go home and get your fucking shinebox" a již zmíněné "Funny how?"Jsem šťastná, že teď už ty komentáře chápu.
Jsou tu také památné jídelní scény - a vaření omáčky. "Goodfellas jsou ve skutečnosti kuchařka zamaskovaná jako gangsterský film".
Ale jedna scéna mě uchvátila snad víc než ostatní, a to nemyslím ani tak významem, jako spíš tím, jak je natočená.
Když Henry bere svou přítelkyni Karen na večeři, sledujeme jej od jeho auta přes zadní vchod a chodby kolem kuchyně až do do sálu restaurace, kde je jim přidělen (ba co víc, dokonce přinesen) stůl na nejlepším místě. Celá scéna je vlastně jeden záběr, kde kamera sleduje zamilovaný pár při jejich cestě, a vy máte pocit, že jdete chodbou za nimi, a vidíte, jak Henryho všichni zdraví a jsou vstřícní a milí a on jim rozdává bankovky a chová se galantně - a zanechá vás to ve stejném úžasu jako jeho přítelkyni Karen. Do toho všeho, jak jinak, zní opět perfektně zvolená píseň - Then he kissed me.



O soundtracku samotném bych mohla popsat stohy papíru. Miluju americkou hudbu padesátých a šedesátých let - a tím myslím takovou tu "klasickou" hudbu, ještě před rock'n'rollem, Frank Sinatra a Dean Martin, no a pak samotný rock'n'roll a rock'a'billy a podobně. To všechno ve filmu je. Zatímco Kmotr se může pyšnit jedním z nejpamátnějších originálních soundtracků, Goodfellas jsou pro mě takovou koncentrací staré hudby, kterou miluju. Písničky z filmu teď poslouchám vlastně pořád, zejména Rags to Riches od Tonyho Benetta, která je jakousi titulní písní, hned tou první a jednou z nejznámějších, co se ve filmu objevily.

Opět - kdo hrál Mafii 2, nebude hudebně překvapen - mnoho z písní, co se objevují ve filmu, bylo později přidáno právě do hry.

Co tedy zbývá říct k těmto filmům? Je to vrchol filmové tvorby, legendární snímky, které patří k těm nejlepším a nejmilovanějším. Určitě stojí za to se na ně podívat, alespoň jednou za život.
Kmotr je určitě lepší. Je majestátnější, starší, legendární, důstojný, naprosto perfektně zvládnutž film, bez kterého by GoodFellas možná ani nevznikli. Dal vzniknout tolika dalším, navazujícím věcem, že je považován za základ jak povědomí o mafii, tak povědomí i filmu a filmařské práci. Je to jeden z těch filmů, které se dají rozebírat znova a znova, kde každá větev stromu má nějaký smysl a každé gesto své místo a vysvětlení. Jak někdo psal pod jedním videem se scénou s Marlonem Brandem - "I to, jak se poškrábal na tváři, je epický". A je to pravda.

Zároveň ale filmu možná trochu ubližuje ten legendární a kultovní status - každý asi někdy slyšel nebo četl, že Kmotr je kultovní film, ale mnoho lidí se na film pak podívá a řekne - vždyť je to nuda. A je to strašně dlouhý. A to má ještě Kmotr dvě pokračování. Budu film hájit a řeknu, že je třeba ho vidět víckrát, abyste si uvědomili sílu některých scén a slov, a určitě se hodí i najít si pár vysvětlujících videí, ve kterých jsou popsány a rozebrány určité scény. Tahle do hloubky vysvětlující videa mi v mnohém otevřela oči a fakt je, že jsem po nich Kmotra mohla ocenit daleko víc.

Na druhou stranu chápu, že někdo stejně prohlásí, že je to nuda. Ano, je tam hodně scén, kdy jde jen o konverzaci, navíc je tam i dost postav a poměrně těžko se v tom občas orientuje (i když tohle zmatení a nechápání se mi stalo až u Kmotra 2). Mám pro to pochopení. Někoho zkrátka mafie nebere.

Oproti tomu Goodfellas podle mě nemůžou nudit. Opravdu jsem se do toho filmu zamilovala a doteď si některé scény přehrávám znova a znova, nemůžu se vynadívat. Goodfellas mají humor, mají švih, styl, ubíhající děj, prudké zvraty a geniální (a ještě jednou geniální) soundtrack, kterého se nemůžu nabažit. Jsou daleko "sledovatelnější" než Kmotr, přestože stopáž filmu je ještě delší než u Kmotra, a to je opravdu co říci. Jenže Goodfellas vás opravdu pohltí, seberou a dostanou do sebe a k sobě, jste jejich součástí, jste s nimi - zatímco Kmotra sledujete jen s posvátnou úctou a odstupem na nějakém vyvýšeném stupínku.

Takže celkově?
Kmotr je lepší film. Kvalitnější. Nedostižný. Významný. Určující a převratný a důležitý.
Ale Goodfellas jsou prostě zajímavější. Zábavnější. Jste jejich součástí. Přijde mi, že se s nimi můžete víc ztotožnit - i když to zní šíleně, ale je to zkrátka tak. Zaprvé - co jiného byste dělali, kdybyste byli v mafii? A zadruhé - být mafiánským bossem a řešit jeho problémy je přece jen asi vzdálenější naší představivosti, než být "jen tak někým", kdo prostě pracuje pro svého nadřízeného, který mu zadává práci - a případně si dělá, co se mu zachce (i když to samozřejmě má také své následky). Chci jen říct, že asi je nám bližší řešit dilema toho, co udělat s náhodnou mrtvolou, než otázka investic do kasina v cizím městě. Chápete? Je to přízemnější, brutálnější, ale zároveň i jaksi naléhavější a popravdě i dobrodružnější. (a nebezpečnější - ale na rovinu, kdo někdy nechtěl patřit k mafii?).

Zatímco Kmotr je zkrátka jako ten filmový kmotr, úctyhodný člověk, který mluví tiše a dělá drobná gesta, Goodfellas jsou jen nějací týpci z hospody, co po flámu vyjedou do lesa a zakopou nějakou tu mrtvolu. Jsou živější, skutečnější, brutálnější, barevnější a těžko se jim dá odolat.


Myslím, že odteď budu tvrdit, že Goodfellas jsou můj nejoblíbenější film.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adel roza adel roza | Web | 3. září 2017 v 19:52 | Reagovat

Tak to já filmy miluju (včetně Trainspottingu, ha!), ale popravdě jsem ani jeden z dvou výše uvedených neviděla. Asi bych si měla trochu rozšířit obzory... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama