Září 2017

The Godfather (1972) a GoodFellas (1990)

3. září 2017 v 18:46 Filmy a seriály
Je načase psát konečně o filmech - a to o dvou velmi speciálních filmech, které patří k mým nejoblíbenějším. Dost dlouhou dobu tvrdím, že Kmotr je můj vůbec nejoblíbenější film, a zároveň že je to i nejlepší film všech dob a že se mu nic nevyrovná, nicméně shlédnutí (KONEČNĚ, madonna!) filmu Goodfellas trochu mými preferencemi zatřáslo.

Nikdy jsem nebyla žádný filmový fanoušek. Dobře, miluju Trainspotting, a byla jsem víc než spokojená i s jeho pokračováním. Absolutně zbožňuju Dog Day Afternoon, protože vás vtáhne do děje dokonalým herectvím a gradováním tak perfektně, že chcete dýchat a vyšilovat společně s postavami. Jenže popravdě mě nenapadá moc dalších filmů, které bych takhle hrozně milovala a mohla sledovat znovu a znovu. Mám ráda film Submarine, kvůli jeho atmosféře a zdánlivě nikam neplynoucímu ději, poznámkám vypravěče a prostředí. A soundtracku. Mám ráda Mechanický pomeranč, ale pořád si radši přečtu knihu než shlédnu film, protože v knize je mnohem víc toho úžasnýho jazyka týnů, slangu a zvláštních výrazů a obratů. Mám ráda třeba Velkýho Gatsbyho a Moulin Rouge kvůli okázalé výpravě a schopnosti Baze Luhrmanna vyprávět historický příběh moderním stylem a podbarvený moderní hudbou, aniž by to znělo hloupě. Proboha, mám ráda třeba i Karlíka a továrnu na čokoládu, zfilmovanou verzi Hlavy XXII a taky se ráda podívám po stopadesáté na Pána prstenů - ale to už není ono, nemůžu říct, že bych tyhle filmy milovala nějak zvlášť víc než spoustu jiných.
Skutečně - nejlepší filmy pro mě jsou Kmotr, Trainspotting, Dog Day Afternoon - a nyní i Goodfellas. Záměrně neuvádím český název Goodfellas - tedy Mafiáni (případně Gangsteři), protože to už není ono. V titulkách v samotném filmu bylo "goodfellas" přeloženo jako "správňácí", což je vlastně přesně ono, má to ten význam - ale Goodfellas zní líp.
Takže Goodfellas.


As far as I can remember, I always wanted to be a gangster... Ale ne. As far as I can remember, vždycky jsem měla slabost pro mafiánskou tematiku a filmy, ve kterých italsko-americká mafie vystupovala. A bylo jedno, jestli ve verzi zlých ostrých hochů, anebo tak trochu neschopných zločinců (viz Někdo to rád horké). Něco na nich bylo lákavého, zajímavého, přitažlivého už tehdy, když mi bylo tak dvanáct nebo třináct, a z Kmotra jsem znala jen upoutávky v televizi, popisy v programu a Al Pacina. Vím, že jsem si o tom četla v TV programu - jeden z nejslavnějších filmů, mafiánská rodina, spousty ocenění, Oscary, scéna se křtem.
Ale tehdy jsem se na něj nepodívala.