jaro 2017, maturita

22. května 2017 v 21:00 |  Ostatní
Už by bylo načase napsat zase něco o hudbě, ne? Ale protože můj hudební vkus je momentálně hodně roztříštěný, musí to být "jen" pár písní, ne celé album.



Jacques Dutronc - Il est cinq heures Paris s'éveille
Francouzský dandy z šedesátých let, který s elegancí a cigaretou v ruce nahrával písně plné pařížského šarmu. Jako správný francouzštinář a možný budoucí student francouzské filologie (ohohoho la baguette mon dieu) ho samozřejmě naprosto uctívám a zbožňuju, protože co je lepší na poslech než pařížan, kterým se nechává inspirovat i můj další oblíbenec, Miles Kane?
Píseň samotná je o Paříži - vzhledem k názvu to ani není překvapivé - a o tom, je se ráno probouzí. Nechybí tomu nadnesenost a lehký humor a typicky pařížské přehánění (Paříž je samozřejmě nejkrásnější město na světě, v Paříži žijí ti nejzajímavější lidé, Paříž je v pět ráno nejnádhernější, všichni milují Paříž...), a to je na ní právě nádherné. Ale zkrátka je to ta lehoučká píseň na začátek, je plná popisů rozespalé krásy nad francouzským hlavním městem, a pokud umíte francouzsky, můžete Dutroncovi i docela dobře rozumět. Je pět ráno a Paříž se probouzí.

La tour Eiffel a froid aux pieds
L'Arc de Triomphe est ranimé
Et l'Obélisque est bien dressé
Entre la nuit et la journée


Gorillaz - Saturnz Barz
Popravdě je tohle asi stále moje nejoblíbenější píseň z celého alba, i když jí na paty šlape Ascension se svojí nadupanou energií. Jenže tuhle znám déle, má naprosto dokonalý video (který je navíc třistašedesátistupňový) a prostě tohle je podle mě přesně ta věc, kterou jsem od Gorillaz očekávala. To je vlastně hloupost, Gorillaz se nedají předvídat - takže tohle je něco, co naprosto předčilo moje očekávání a zároveň je i naplnilo. Damonův hlas je nádhernej - dokáže být strašně plnej smutku a melancholie.
Zamilovala jsem si jí, a měla jsem na to dost času ještě předtím, než vyšlo celý album. Pořád jí miluju a pořád jsem nenašla jí rovnou.

And I won't get a take in
'Cause I'm out when I'm stakin'
And the rings I am breaking
Are making you a personal debt


Maitre Gims - Sapés comme jamais
Budu se ještě chvilku držet francouzštiny a mainstreamu, heh. Maitre Gims je známý i českým posluchačům svojí písničkou Est-ce que tu m'aimes?, která byla jednu dobu neustále v rádiích. Jak jsem se k takovému interpretovi vůbec dostala? Většinu mých oblíbených zpěváků ani v rádiu neuslyšíte. Maitre Gims rozhodně není můj oblíbený zpěvák, jenom jsem se zbláznila do jedný písničky od něj - Sapés comme jamais.
S touhle skladbou jsem se setkala už dřív, tak před dvěma měsíci, když nám na semináři z francouzštiny představovala rodilá Francouzka různé slangové výrazy a obraty, co se dnes běžně ve francouzštině používají, ale ve školách se neučí.
V rámci své prezentace nám pustila právě tuhle písničku - snažili jsme se (marně) rozlouskat ten slang a uvědomovali jsme si jen, že je to dost chytlavý.
Ale nedávno jsem byla k písničce přitažená zpátky. A stala se z ní hymna pomaturitních oslav a večírku. Tohle je ta letní písnička, co dává energii protancovat celou noc a chuť žít naplno. Je to písnička tancování s nějakým drinkem v ruce a nadějnýma vyhlídkama na budoucnost, je to zábava a naděje a je to prostě život. I když normálně bych si nic takovýho nepustila, maturitní večírek mě donutil si tohle zamilovat, a teď jí nemůžu přestat poslouchat. A u něčeho takového se prostě musí tancovat - zvlášť když jste oblečení jako nikdy.

Sapés comme jamais
Loulou' et 'Boutin (bando)
Loulou' et 'Boutin ('Boutin na 'Boutin)
Coco na Chanel (Coco)


Kasabian - Wasted
Kasabian se vrací, hurá! Nadšení mě bohužel docela rychle přešlo. Je super, že vydali nový album, ale není to úplně ono, není to jako za "starých dobrých časů", nejsou to ti originální chlapci z Leicesteru. Co se dá dělat.
Není to špatný album, vůbec ne, jenom se skoro nedá rozeznat od jakýhokoliv jinýho alba od jakýkoliv anglický indie skupiny. Aspoň že Tomův hlas je pořád stejně výrazný.
Popravdě - tím, co mě na albu nejvíc potěšilo (v té deluxe verzi) je to druhé album, které je zaplněné live verzemi jejich starých skladeb. Těch nejlepších a super a úžasných a legendárních. A pak zvlášť předehra k Days are forgotten - Kasabian k tomu při koncertech hrají předehry založené na různých filmových soundtracích, a právě na téhle nahrávce je to hlavní melodie Kmotra. Sountrack Kmotra jsem tu - doufám - už někdy vychválila až do nebe, a tak se z téhle live skladby stala moje oblíbená.
Jinak je to album pěkný, poslouchatelný...a fajnový. Ale nic extra.
Nicméně mě docela dost provázelo částí jara, těšila jsem se na jeho vydání, těšila jsem se na jeho poslech, a to všechno jsem si nakonec užila.
A tak jsem vybrala skladbu Wasted jako tu jednu, co se mi při prvním poslechu nejvíc líbila - názvem a stylem, svým refrénem a Tomovým zpěvem. Je v ní něco hrozně chytlavýho a tanečního a snadno zapamatovatelnýho. Je to asi jedna z mých nejoblíbenějších z celého alba.

There's been so much time wasted without you by my side
Remember how we danced off our heads
Under streetlights such a mad ride
Running from our friends to kiss you in the alleyways by the riptide
There was only us in our world
And the music it never died, never died, never died


Alabama 3 - Woke up this morning
Aaah, moje milovaná skladba, moje milovaný intro k mýmu milovanýmu seriálu. Znáte The Sopranos? Měli byste znát The Sopranos. Ale o tom jindy. Tahle skladba byla inspirovaná skutečnou událostí, kdy žena po letech týrání od svého manžela jednoho krásného dne toho muže zabila. Ovšem z textu tenhle příběh není úplně jasný - protože píseň dodává jen sílu a chuť a touhu udělat něco velkýho. A nemusí to být hned vražda nebo pomsta. Tohle je můj budík a taky písnička, kterou jsem si držela v hlavě cestou k maturitě (hehe, moje Svatá Trojice byla to ráno složená z Woke up this morning - My shot - America).
Poslouchám ji už několik týdnů a pořád mě baví, ani nevím která část se mi líbí víc, jestli ten začátek (I'm gonna take you down, deep down to the front lines...), sloky nebo refrén, anebo ten konec, kde zpěv vystřídá rapování... Nedokážu se při poslechu zbavit úvodních scén z The Sopranos, a zároveň to pro mě není jen znělka seriálu - je tím, co mi dává dostatečnou sebedůvěru a sebeúctu. Vzpomenu si na ní vždycky, když potřebuju sebrat nějakou vnitřní sílu a odvahu k věcem, které ostatním přijdou stupidně nevýznamné - třeba k telefonátu nebo rozhovoru mezi čtyřma očima. A když si na ni vzpomenu, řeknu si, že jakmile se na mě někdo jen křivě podívá, Tony Soprano mu pošle svý pozdravy a pozve ho na olověnou večeři. Věřte mi - život je hned snazší.

You woke up this morning
Got yourself a gun
Mama always said you'd be
The Chosen One.
She said: You're one in a million
You've got to burn to shine
But you were born under a bad sign
With a blue moon in your eyes


Dean Martin - Ain't that a kick in the head
Protože jsem teď asi jeden z nejšťastnějších lidí na světě, protože se mi daří a protože jsem se rozhodla, že nenechám svoje úzkostný stavy, aby mi sebraly štěstí a dobrý pocit z každého dne, a taky proto, že jsem se rozhodla, že budu cvičit a pít hodně vody a poslouchat šťastnou a krásnou hudbu a učit se od mistrů a inspirovat se velkými příběhy - zkrátka jsem začala poslouchat Deana Martina. Moc. Strašně moc. Jak jsem se dočetla na ČSFD - Jeho nenucený zpěv se stal jakousi moderní zkratkou pro vyjádření 'cool' nálady. Líp bych to nevymyslela. Tohle je prostě pravda. Nelámete si hlavu nad komplikovanými texty, můžete si jen užívat zpěv a hudbu, a všechno to působí tak nějak lehce a pohodově, jako že všechno je přece dobré a že stojí za to žít - co byste ještě víc chtěli. Ach.
A tahle skladba naprosto přesně vyjadřuje moje emoce v poslední době. To frázování, ta elegance, ten styl!
If this is just the beginning my life is gonna be beeeeeauuuutiful.

My head keeps spinnin'
I go to sleep and keep grinnin'
If this is just the beginnin'
My life's gonna be beautiful


Kino - Pack of cigarettes
Měla bych to sem napsat tak, jak se ta píseň skutečně jmenuje - Пачка сигарет.
Aby tu nebylo jenom koncentrovaný štěstí v podobě hudby Deana Martina, musím se pro tuhle píseň obrátit do daleko pesimističtějšího období a místa, než je slunná Kalifornie a Nevada v 50. a 60. letech. Kino byla sovětská-ruská skupina, o které nevím nic kromě tragického osudu jejich frontmana, Viktora Coje, který se zabil při autonehodě.
Z jejich hudby běhá často mráz po zádech, je to ale perfektní hudba k přemýšlivým nocím a večerům s alkoholem a dohořívající cigaretou...

But if there's a pack of cigarettes in your pocket,
Then things aren't so bad for the rest of the day
And a ticket for a plane with a silvery wing,
That lifts off leaving not but a shadow on the ground


Cake - Frank Sinatra
Píseň od alternativně-rockové americké skupiny Cake kupodivu nemá s Frankem Sinatrou nic moc společného, pouze jej zmiňuje. Škoda.
Ke skupině Cake jsem se dostala právě přes tuhle skladbu - a s tou jsem se zase seznámila přes seriál The Sopranos. Všechno je propojené. Skladba Frank Sinatra totiž zazněla na konci jedné epizody. Zaujala mě už hudba, plná smutku a opuštěnosti, ale teprve když jsem ve zpěvu zachytila jméno Franka Sinatry, rozhodla jsem se si skladbu dohledat. Od té chvíle ji miluju. Je v ní záhada, je v ní to tajemství a smutek a melancholie, co se přesně hodily pro závěr oné epizody, kde byla píseň použitá - a všechno se pořád zdá stejně tajemné jako tam. Proč je to vůbec tak smutné? Proč ten starý muž sbírá známky v pokoji plném čínských lamp? Proč tam zní Sinatrovo "Stormy Weather"? O co v té písni jde?
Je to spousta na sebe navrstvených obrazů, které celkově vzbuzují omamnou atmosféru opuštěnosti v nějakém temném pokoji, kde se už skutečně jen ozývá Stormy Weather a bliká ta poslední lampa...

We know of an ancient radiation
That haunts dismembered constellations
A faintly glimmering radio station
While Frank Sinatra sings "Stormy Weather"
The flies and spiders get along together
Cobwebs fall on an old skipping record


Alfred Molina - If I were a rich man
Nechci ale playlist ukončovat smutně. Proto se přiznám k jedné hudební úchylce - během pauz mezi jednotlivými zkouškami u maturity jsem byla s několika kamarády v "odpočinkové místnosti", no a tam jsem nikdy nemohla dostat z hlavy tuhle melodii ze Šumaře na střeše. Vůbec nevím proč, už jsem ten muzikál dlouho neposlouchala, myslela jsem si, že budu mít hlavu plnou jinejch hudebních čísel, anebo třeba plnou starostí a vědomostí, ale vůbec jsem se nemohla zbavit téhle písničky. A tak jsem si jí pořád zpívala. Jo, tohle je ta opravdová maturitní písnička, heh. Pořád samý Yidle-diddle-didle-didle man. A bylo to nádherný. Je to totiž tak krásná písička, možná trochu hloupoučká, ale zkrátka muzikálová, a trochu vtipná a židovská a co si budeme namlouvat, já mám muzikály ráda, takže se to vlastně hodilo.

Lord who made the lion and the lamb
You decreed I should be what I am
Would it spoil some vast, eternal plan
If I were a wealthy man?



Yubby dibby dibby dibby dibby dam
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama