Magorie XVI

30. března 2017 v 21:40 |  Magorie
Magorie se asi blíží ke svému konci. Všichni to ví. Sedíme na lavičce nad parkem a loupeme měsíce starý mandarinky, co chutnají jak savo, a označujeme se za meme-lordy, protože děláme memes na Reda a taky memes na povinnou četbu k maturitě, ale uvnitř určitě cítíme, že tohle všechno skončí, a ne za moc dlouho. Všechno se tak nějak blíží ke svýmu konci, a my na to asi nejsme připravený. Zpohodlněli jsme. Máme tady svoje životy, svoje vystlaný místa v křoví u kácéčka a na Tyršáku, svoje postavení v majálesovým průvodu - i když ten loňskej dopadl mizerně protože náž ginsbergovskej Král Majáles byl na sračky. Máme svoje TARDIS skříňky, kterých se nevzdáme, a svoje roztrhaný sešity, svoje nápady na grilovačku před posledním zvoněním a svoje rozbořený sny o budoucnosti. Ze tří tříd, co teď končej, jsme my ti nejpesimističtější - a přece nejdospělejší. Haha. Prostě sme správný velko-gympláci, co tu byli osm let, zlenivěli, a teď se bojej.
A přece je v našich rozhovorech něco novýho - přidal se morbidní smích při každý zmínce o budoucnosti. Všichni říkaj "Jo, ty to dáš," ale mě užírá strach, že ne, že to nedám, že nejsem tak dobrá. A přece - jindy se povyšuju, nechápu jak je možný, že oni něco nechápou, a modlím se, ať už jsem na tý vysoký. Evropská historie volá. Radši do Prahy než do Brna, ale zase Brno je hezký, ať si moje drahá JFK říká co chce - jenže ona je Pražačka a prej má v Praze už i zařízenej byt, aby se tam rovnou mohla při studiích nastěhovat. Přitom to vypadá, že sotva doleze do konce oktávy.
Jsem asi hodně hnusná, když nad tim takhle přemýšlím. Chci se vysmát svým kamarádům, že teď dojedou na svojí lenost a ignoranci, i když samozřejmě tím nemyslím všechny - a zároveň je chci zoufale obejmout a říct jim, že se s nima nechci loučit a že tu chci zůstat.
Chci zůstat a zároveň chci pryč. Začala tady bejt nesnesitelná nuda. Těch pár inspirativních lidí se pro jistotu na zbytek školního roku vysralo definitivně, takže tu zůstala jen ta nuda a všednost.
"Jdeš na oběd?"
"Jo."
"Jdeš na seminář?"
"Jo."
"Máš vypracovaný ty otázky?"
"Jo."
"Koukla ses na to?"
"Jo."
"Umíš to?"
"Jo."
"Dáš si ten kyanid?"
"Jo, proč ne."

No ale zase musim říct, že mám teď daleko větší nutkání psát, protože je daleko víc inspirace a víc pití. Každej dneska pije víc, než se může dovolit - kdo to říkal? Asi na tom něco bude.
A tak se zase stejně jako před týdny a měsíci slejzáme na openparty a na plesech - i když ty už skončily - a tváříme se, že se nic neděje. Na posledním plese - posledním, kterej jsem zažila jako zdejší student - se mi najednou strašně zprotivili lidi. Jedna kamarádka tam měla svůj panic attack, a bylo šílený sledovat, jak se tváří šťastně a spokojeně a sebejistě a po několika minutách utíká ze sálu a brečí a nedokáže ani mluvit. Ale nakonec - neděláme něco podobnýho všichni? Rozhodně aspoň většina lidí z mého okolí něco takového už zažila.

Mám teď daleko větší motivaci dokončit "Město, které se neprobudí", protože docela brzo přijdu o inspiraci. Přijdu o ty lidi. A pak už nebude tak snadný, vkládat jim slova do úst a myšlenky do hlavy. Skončí Magorie, no a pak skončí i Město. A až skončí Město, tak se hrozně moc opiju a pošlu ho do nějakýho nakladatelství. Ale to je ještě daleko.

Možná bych měla řešit jiný věci - třeba maturitu, ale tu nějak zatim s K. a ostatníma přecházíme s jednoduchým "Hm". Až přijde, přijde. Teď mě zajímá spíš, kde mají jaký pití ve slevě a jak dlouho se dá vydržet bez spánku. Přesto - kdo by si pomyslel, že poslední rok na gymnáziu bude taková pohodička? A přesto mívám po ránu krize. Malinký krizičky. Ležim v posteli a svět je šedočernej a já ani nevstávám, říkám si "Když neusnu, vstanu, a jestli usnu, je to jedno". A takovej přístup mám teď ve všem, kromě psaní, protože si znova a znova uvědomuju, jak je psaní důležitý, a že bez něj bych fakt neměla vůbec nic. Kdybych nepsala "Město", kdo jinej by zaznamenával všechny ty rozhovory s teplou vodkou za osmdesát korun u posranýho křoví před kulturákem? Kdo jinej by podal pravdivou a nezkreslenou zprávu o tom, jak to vypadá, když je vám osmnáct let a nemáte žádnou budoucnost, protekci, peníze ani nadějný vyhlídky?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama