Papers, please

9. února 2017 v 21:52 |  Zbytek
O počítačových hrách jsem tu nikdy nepsala - a co bych také měla psát, když jediné dvě hry, které jsem kdy byla schopná hrát, The Sims a Mafia, jsou notoricky známé.
Nicméně nedávno jsem objevila novou hru, která je velmi nenápadná grafikou a velmi vlezlá hudbou - ale hlavně také vemi chytlavá příběhem.
Jedná se totiž o dystopickou hru, v níž se přenesete do roku 1982 do fiktivního státu Arstotzka. Jste úředník na hraničním přechodu, který rozhoduje o tom, kdo se do země dostane a kdo ne. Celkem primitivní, ne? Dáváte razítka do pasů lidem, kteří vám čekají před vaší budkou ve frontě - některým zelená-povoleno a jiným červená-zamítnuto.
Pořád to zní jako celkem nudná práce, že? A o tom to právě je. Tahle hra je podle mě geniální ve vytvoření atmoféry šedivého, nudného a nesvobodného státu. Hraniční přechod, kde pracujete, je vymodeloán podle přechodů mezi bývalým Východním a Západním Německem. A vy, prostý úředník, máte rozhodovat o tom, kdo do země smí a kdo ne.


To ovšem není všechno. Každý den dostáváte informace s tím, co všechno máte kontrolovat. Potřebují žadatelé povolení k pobytu, nebo jim stačí pas a občanka? Pravidla se v průběhu hry mění, takže je vždy dobré mít po ruce chytrou knížečku se seznamem toho, co žadatelé o vstup musí předložit. Počet dokumentů se časem navyšuje - nejdříve stačí pas, později se přidává povolení k pobytu, případně pracovní povolení, doklady o očkování, papír s otisky prstů a tak dále. Všechno musí souhlasit - jméno žadatele, jeho fotografie, otisky prstů, číslo pasu, datum platnosti, i žadatelova výpověď se musí shodovat s tím, co má napsané v dokladech (například jak dlouho chce v zemi zůstat nebo proč tam jede). Pokud je v něčem problém, měli byste si to prověřit, například dalším výslechem člověka, jeho zrentgenováním nebo prověřením informací.

Ve výsledku je tu několik možností, jak může žadatel uspět či neuspět. Pokud je všechno v pořádku, dáte mu zelené razítko a vpustíte ho do země. Pokud se něco neschoduje a on není schopen vám podat vysvětlení, můžete mu dát červené razítko a do země ho tak nevpustit - a nebo jej můžete nechat zatknout. S tím se pojí další věci - pokud do země vpustíte člověka, se kterým něco nebylo v pořádku a vy jste něco přehlédli, přijde vám varování. Pokud to uděláte znovu, přijde další - a následně vám začnou strhávat z platu peníze, čím víc chyb uděláte, tím víc peněz.
Pokud odmítnete vpustit člověka, který je ale v pořádku, stane se to samé.
Někteří lidé s vámi navazují rozhovor, vyprávějí o tom, že jedou navštívit umírající matku nebo bratra, kterého už léta neviděli - někteří se vás budou snažit uplácet, dávat vám peníze nebo hodinky - a to už je na vás, jak se k tomu postavíte, jestli je necháte projít i přesto, že budete následně pokárání/připraveni o část platu.
Občas se u vás zastaví nějaký nadřízený a řekne vám, že dnes bude ve frontě i někdo z jeho známých a ať ho necháme projít, i kdyby neměl doklady v pořádku. A stejně tak i některý z vojáků pohraniční stráže.
Také dostanete nabídku - jeden voják dostává bonus za každého zadrženého člověka, a tak vám nabídne, že se s vámi rozdělí. Čím víc lidí dáte zatknout, tím vyšší bonus získáte.


K čemu jsou vlastně bonusy? K penězům. A peníze se v téhle hře sakra hodí. Každý večer, po skončení pracovní doby, jdete domů. Bydlíte v paneláku s čtyřmi členy rodiny - s manželkou, synem, strýčkem a tchýní. Každý den musíte platit za nájem. A také byste měli platit jídlo a topení, jinak budou členové vaší rodiny hladoví a onemocní. Když jsou nemocní, musíte kupovat léky. Pokud jsou již "velmi nemocní" a vy jim ten den neopatříte léky, druhý den zemřou.
Můžete si vybrat - budete živit všechny, anebo někoho krutě obětujete? Nemůžete ale nechat zemřít všechny, šli byste do vězení. Stejně tak se nemůžete dostat do dluhů - šli byste do vězení.
Když se vám přes den hodně daří, dokážete vyřídit třeba 12 lidí - za jednoho člověka je výplata 5 dolarů. Takže za den máte 60 dolarů - ale jen pokud šlo všechno hladce, protože jinak třeba můžete platit pokuty za vpuštění špatných lidí a tak dále. Občas je váš pracovní den kratší (o tom se ještě zmíním) takže se vám stejně nepovede vydělat tolik.
Ale dejme tomu, že máte za den 60 dolarů. Z toho 25 dolarů je za nájem (myslím, že ten začíná na nižší částce a postupně se zvyšuje). Dalších 20 + 10 dolarů za jídlo a topení. Co vám zbývá? Pouhých 5 dolarů. Medicína pro jednoho člověka stojí právě 5 dolarů, takže pokud je někdo z rodiny nemocný, padne to na něj.
Pokud se tedy skutečně snažíte, děláte co nejmenší chyby a zoufale pracujete na tom, aby se celá vaše rodina udržela při životě, stejně jste neustále na mizině. No a pak stačí pár chyb během jednoho dne - a najednou nemáte ani dostatek peněz na nájem a pokuty. V tom případě jdete do vězení a vaše rodina je deportována.

Díky tomuhle systému jste přece jen nuceni brát úplatky. Ale musíte si všechno dobře rozmýšlet, jinak by peníze získané díky úplatkům padly na pokuty za porušování pravidel.

Pořád to ale nestačí. Jste úředníček, který denodenně razítkuje pasy, a musíte uživit rodinu, což z vašeho platu jde jen sotva. Zároveň si každý den zběžně prohlídnete noviny - Arstotzskou pravdu - a dozvíte se o politických (i vojenských) bojích mezi vaší vlastí, Arstotzkou, a ostatními státy. Podle toho, s kým jsou zrovna napjaté vztahy, se řídí i vaše práce - občas máte zakázáno vpouštět do země občany určitých států. Musíte kontrolovat i místa vydání, jestli jsou skutečná, a razítka na dokumentech. A pak se v tom už ztrácíte. Hlavní je ale pořád se držet předpisů. Co je vám po tom, že nějaká žena chce jít za svým manželem? Co je vám po sportovci, kterému někdo ukradl pas? Zamítnuto, další!

Čas od času vás navštíví nějaký neobyčejný člověk. Občas je to váš nadřízený, který vám jde vynadat za neschopnost nebo vás naopak pochválit; občas inspektor nápadně podobný Himmlerovi. No a pak se u vás zastavuje maskovaný člen tajné protivládní organizace EZIC, který vám udílí pokyny a chce vás de facto za spojence.
Musíte si vybrat, jak se chcete chovat a co chcete dělat. Nebojte, je to jen hra - ale pokud si vyberete špatně, hra končí. A to přece nechcete, ne?

Jsou samzřejmě dva základní způsoby, jak hrát - buď jako pomahač oficiální vlády, nebo jako pomahač EZICu. Ale ani to není tak snadné - nestačí kliknout na nějaké tlačítko "přidat se k EZIC", ne, musíte se podle toho opravdu chovat. Když za vámi ten tajný člověk od EZICu přijde, dá vám instrukce, případně kódovací zařízení, s tím, že máte dnes vpustit do země dva jejich agenty. Pokud si se zařízením neporadíte nebo pokud na to prostě zapomenete, máte smůlu - a organizaci jste nepomohli. Pokud zjistíte, jak se kód používá, dokážete následně odhalit i ony agenty a můžete je podle své vůle vpustit nebo nevpustit. Podle takových rozhodnutí se řídí hra i nadále. Chodí za vámi lidé z téhle organizace, nechávají u vás dokumenty a vzkazy, říkají vám, co dělat - a jindy přijde inspektor "Himmler" a ptá se, jestli jste neviděli něco podezřelého... A tak se hra vyvíjí dál a dál.

Protože to pořád není dost, poměrně často se na vašem hraničním přechodu odehrávají teroristické útoky. Buď jsou to lidé, kteří přešplhají přes zeď a snaží se prostřílet přes vojáky na druhé straně, nebo ti, kteří již přes přechod prošli a nyní z této strany zaútočí bombou. Později ve hře dochází i k útokům s vozidly a motorkami. Zpočátku jste - jako nový pracovník - naprosto bezbranní (ale zároveň chránění vaší boudou), později máte přístup ke zbrani a tak sami můžete teroristu zastřelit. Stejně tak můžete ve chvíli útoku zastřelit i nějakou vybranou osobu, vojáka či obět kterou vybral EZIC. Na vašem rozhodnutí závisí zkrátka všechno.
Po každém teroristickém útoku je váš pracovní den automaticky ukončen. Že jste si nestihli vydělat dost na bydlení, jídlo a léky? Vaše smůla. Tahle doba je nekompromisní - a strohost, s jakou vás hra pošle do záhuby, skoro krásná.

Hra má celkem 31 dní - od 23. listopadu 1982 do 24. prosince - pokud jste do 24. prosince přežili, samozřejmě. Na čtyřiadvacátého prosince máte naplánovaný rozhovor s vaším milým inspektorem Himmlerem. Pokud jste vzorným a slušným občanem země a hájíte na hranici její nejlepší zájmy, nemusíte se ničeho bát! Inspektor vás ocení, sláva Arstotzce. Ale co když jste někdy pomohli někomu v EZICu? Nechcete přece čekat na to, až si vás inspektor pozve na kobereček a pak vás zastřelí, že ne?
Musíte s tím něco udělat. Musíte utéct - samozřejmě i s rodinou! Jenže vláda vám sebrala pasy... Ale od čeho jste úředník na hranicích? Máte přece tu skvělou možnost konfiskovat pasy jiných lidí.

Jste tedy znovu postaveni před dilema - za poměrně malé peníze a bez jakékoliv větší snahy můžete ze země utéct sami. Co vaše rodina? Proč by vás to mělo zajímat, vy budete volní! A beztak nemáte tolik peněz na to, abyste se postarali o všechny...


Hra má celkem 20 konců, a to je právě podle mě to nejzajímavější. Záleží jen na vás a na vašem stylu hry a postupu, k jakému konci se dopracujete. Můžete skončit ve vězení za dluhy, může vám vymřít celá rodina, můžete být zatčeni za zabití nevinného občana, za podezření na spolupráci s EZICem, můžete být uvězněni jako "obětní beránek" s vědomím, že vaše rodina se dostane do bezpečí do cizího státu - a stejně tak se vy můžete dostat pryč s vědomím, že vaše rodina bude zavražděna. Můžete pomáhat režimu a dělat všechno proto, abyste se EZICu vyhli. Anebo této organizaci můžete dopomoci k vítězství - zvládnete to?

Jakkoliv primitivně může hra podle grafiky vypadat, atmosféru má snad nejlepší, co jsem kdy zažila. Opakující se hudba, strohé nápisy, denodenní instrukce zakončené heslem "Sláva Arstotzce!" a zlověstné zprávy na konci dne - "Vaše sestra byla zatčena. Za 40 dolarů se můžete ujmout její dcery". A vy těch 40 dolarů nemáte. Druhý den se objeví zpráva "Vaše neteř zmizela neznámo kam". I lidé, kteří k vám chodí pro razítka, mají často zajímavé osudy - a vy jim můžete pomáhat i škodit.
Mojí první přirozenou reakcí bylo "pomáhat za každou cenu!" - musím přece pomáhat. Je to sice jen hra, ale dokonale vtáhne do děje - takže když si se svým dobrým srdcem říkáte - musím jim pomoct, chudáci lidi potřebují na operaci do téhle země, musím jim dát povolení, i když mě za to zbuzerují! Jenže ono to tak snadno nejde. Najednou jsou pokuty vysoké a vaše rodina má hlad a syn možná umírá a potřebuje léky.
Najednou projdou jen ti, co hodně uplácejí. Najednou se vám hodí, že za každé dva zatčené dostanete 5 dolarů navíc. Najednou jdou principy stranou, potřebujete přežít, ne? Máš doklady? Máš! Jdi v míru. Nemáš doklady? Vypadni! Času je málo a peněz taky, váš syn má zítra narozeniny a vy mu chcete koupit dárek za 25 dolarů, nesmíte si dovolit žádné zaváhání v práci.

Kouzlo téhle hry je právě v tom, jak vás dokáže vydeptat. Pokud nejste vyloženě odpůrci počítačových her, kteří budou celou dobu sedět padesát metrů od monitoru a s povzdechem "Vždyť je to jenom hra" všechno bezmyšlenovitě odklikají, mohla by vás i bavit. Nejde totiž jen o zabití času a pobavení se - tady jde o navození atmosféry doby, kdy si nemůže dovolit žádnou chybu a kdy vaše rozhodování má fatální dopad nejen na vás, ale na celou rodinu. Ta hra je mimo jiné i poučná, a možná se leccos dozvíte i sami o sobě a svém charakteru - například když budete po několika dnech hystericky řvát na agenta protivládního EZICu "Vypadni odsuď, nechci mít problémy!"
Tahle hra z vás udělá sobecké svině, které se striktně řídí pravidly jen aby neměly problémy - případně příslušníky de facto teroristické organizace, kteří jsou schopni zabít někoho jen proto, že ho organizace EZIC označí za nepřítele. Najednou vidíte, jaký to je pracovat do úmoru a nemít peníze pro rodinu, a zkrátka se musíte zařídit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Chcete přece přežít, to je smysl celé hry, ne?
Právě díky tomuhle je hra přínosná a je něčím víc, než jen "počítačovou hrou" - skutečně zakusíte strach a paranoiu a starost o rodinu a tíhu rozhodování. Nikdy totiž nevíte, jestli vám někdo nelhal, jestli jste skutečně měli toho muže, co přišel žádat o vízum, otrávit, anebo jestli máte zastřelit muže v červeném, který čeká ve frontě...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 majuar majuar | Web | 15. února 2017 v 21:25 | Reagovat

Tahle hra mě zaujala už brzy po jejím oznámení, leč dostala jsem se pouze k hraní jakéhosi dema, protože už z něj jsem byla tak vydeptaná... a ta hudba! Bože můj, ta hudba je dokonalá. Dodnes z ní mám husí kůži, a to jsem na PP už sakra dlouho nesáhla. Ale díky tvému článku snad seberu odvahu a konečně si pustím i plnou verzi, protože jsi mě dost nalákala. Sice i vyděsila, ale co už, mě jde vyděsit snadno. Každopádně díky za článek :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama