Únor 2017

Arctic Monkeys - Whatever people say I am that's what I'm not

11. února 2017 v 22:36
Tohle album je jako starší sestra AM.
Chodí na večírky a na koncerty, ale moc se s tím nesere, nelíčí se kvůli tomu, bere si na ně starý šaty nebo sukně a roztrhaný punčocháče, používá možná tak řasenku a na nohách má martensky nebo conversky. Nesnaží se předstírat, že je něco, co neni, a je bezprostřední, upřímná, pravdivá, spontánní, divoká.
AM je proti tomu ta, která se líčí několik hodin, oblíká si luxusní kabáty a boty, nechává kluky ať na ní platěj u baru, špulí rudý rty, flirtuje, a tajemně mizí do tmy a do kouře z cigaret. Obě chodí na večírky, ale každá jinak. Obě se snaží flirtovat, ale každá má jiný způsob, a každá se jinak chová.
WPSIMTWIN jezdí domů nacpanym taxíkem s pěti dalšíma lidma, chápete, do High Green a přes Hilsborough. AM si tohle nedovolí, na to je moc nóbl, nosí vysoký boty a centimetrovou vrstvu make-upu, upravený vlasy, a netancuje šíleně ve světle reflektorů, ne, spíš se nakrucuje u baru a přivírá oči.
To je pro mě základní charakteristika Whatever people say I am that's what I'm not.
A s tímhle albem je spojený právě takový očekávání, o jakým se zpívá v první písni. Takový to páteční odpoledne, kupování alkoholu "on the road", příprav, poslouchání hudby, volání si s lidma (v mým případě spíš vlastně psaní, haha), a očekávání - a strach z očekávání. Hlavně neočekávat příliš mnoho. Tohle je prostě to album, co si pouštím o pátečních odpolednech před openparty nebo koncerty, když mám na hlavě natáčky a na ksichtě masku, užírám šunku a sýr z ledničky a piju džus z krabice a mám pocit, že mám hromadu času.
Tohle je totiž hrozně skvělý album.



Papers, please

9. února 2017 v 21:52 Zbytek
O počítačových hrách jsem tu nikdy nepsala - a co bych také měla psát, když jediné dvě hry, které jsem kdy byla schopná hrát, The Sims a Mafia, jsou notoricky známé.
Nicméně nedávno jsem objevila novou hru, která je velmi nenápadná grafikou a velmi vlezlá hudbou - ale hlavně také vemi chytlavá příběhem.
Jedná se totiž o dystopickou hru, v níž se přenesete do roku 1982 do fiktivního státu Arstotzka. Jste úředník na hraničním přechodu, který rozhoduje o tom, kdo se do země dostane a kdo ne. Celkem primitivní, ne? Dáváte razítka do pasů lidem, kteří vám čekají před vaší budkou ve frontě - některým zelená-povoleno a jiným červená-zamítnuto.
Pořád to zní jako celkem nudná práce, že? A o tom to právě je. Tahle hra je podle mě geniální ve vytvoření atmoféry šedivého, nudného a nesvobodného státu. Hraniční přechod, kde pracujete, je vymodeloán podle přechodů mezi bývalým Východním a Západním Německem. A vy, prostý úředník, máte rozhodovat o tom, kdo do země smí a kdo ne.


To ovšem není všechno. Každý den dostáváte informace s tím, co všechno máte kontrolovat. Potřebují žadatelé povolení k pobytu, nebo jim stačí pas a občanka? Pravidla se v průběhu hry mění, takže je vždy dobré mít po ruce chytrou knížečku se seznamem toho, co žadatelé o vstup musí předložit. Počet dokumentů se časem navyšuje - nejdříve stačí pas, později se přidává povolení k pobytu, případně pracovní povolení, doklady o očkování, papír s otisky prstů a tak dále. Všechno musí souhlasit - jméno žadatele, jeho fotografie, otisky prstů, číslo pasu, datum platnosti, i žadatelova výpověď se musí shodovat s tím, co má napsané v dokladech (například jak dlouho chce v zemi zůstat nebo proč tam jede). Pokud je v něčem problém, měli byste si to prověřit, například dalším výslechem člověka, jeho zrentgenováním nebo prověřením informací.

Ve výsledku je tu několik možností, jak může žadatel uspět či neuspět. Pokud je všechno v pořádku, dáte mu zelené razítko a vpustíte ho do země. Pokud se něco neschoduje a on není schopen vám podat vysvětlení, můžete mu dát červené razítko a do země ho tak nevpustit - a nebo jej můžete nechat zatknout. S tím se pojí další věci - pokud do země vpustíte člověka, se kterým něco nebylo v pořádku a vy jste něco přehlédli, přijde vám varování. Pokud to uděláte znovu, přijde další - a následně vám začnou strhávat z platu peníze, čím víc chyb uděláte, tím víc peněz.
Pokud odmítnete vpustit člověka, který je ale v pořádku, stane se to samé.
Někteří lidé s vámi navazují rozhovor, vyprávějí o tom, že jedou navštívit umírající matku nebo bratra, kterého už léta neviděli - někteří se vás budou snažit uplácet, dávat vám peníze nebo hodinky - a to už je na vás, jak se k tomu postavíte, jestli je necháte projít i přesto, že budete následně pokárání/připraveni o část platu.
Občas se u vás zastaví nějaký nadřízený a řekne vám, že dnes bude ve frontě i někdo z jeho známých a ať ho necháme projít, i kdyby neměl doklady v pořádku. A stejně tak i některý z vojáků pohraniční stráže.
Také dostanete nabídku - jeden voják dostává bonus za každého zadrženého člověka, a tak vám nabídne, že se s vámi rozdělí. Čím víc lidí dáte zatknout, tím vyšší bonus získáte.