Srpen 2016

Léto 2016

31. srpna 2016 v 21:07 Ostatní
Psala jsem - a nikdy nevydala - článek "Léto 2015". Tohle zvládnu, ne?
Léto 2016. Zvuky tohohle léta jsou podobný celýmu roku, v jistým ohledu - a pak tam je dost toho, co jsem znala, aniž bych věděla, že to znám. A asi jedna dvě úplně nový věci.
Tohle léto bylo podezřele krátký, a taky podezřele dobrý (většinou). Že by dobrý znamení?

London Loves
Písnička od Blur, do který jsem se zamilovala hned na první poslech. Protože co je lepšího než hořkosladká óda na Londýn a jeho krásu a krutost - stejně jako krásu a krutost života, popularity, bulváru, a všeho co se kolem toho točí?
Text je jak ze sloganu - "LONDON LOVES...!!!" - úplně jak z billboardu, ale jen dokud vám nedojde co že to vlastně ten Londýn miluje. Londýn miluje zlomená srdce, rozpadající se vztahy, zdrogovaný lidi, šílený tempo života. A zní to tak lákavě!

Oh, hey, hey
London loves
The way people just fall apart
London loves
The way we just don't stand a chance
London loves (always London loves!)
The speeding heart


Razzamatazz
Hodně důležitá skladba od hodně důležitý skupiny (Pulp). Je to ten cynismus a pesimismus, co se mi líbí, i když je to samozřejmě smutný. Ale smutek si nechám na jiný skladby. Tohle je prostě tragický osud a příběh, se kterým Jarvisovýma očima sice sympatizujete, ale zároveň se mu vysmíváte jako hloupý pošetilosti. Teď je půl jedenáctý v noci a ty si přeješ bejt mrtvá, protože žádná z těch malých hloupostí nikdy nefunguje, ne, nic prostě nefunguje.
Je to až neskutečně realistická písnička s realistickým příběhem, to jo, na tohle je Jarvis odborník.

And now you're going to a party
And you're leaving on your own
Oh I'm sorry but didn't you say
That things go better with a little bit of razzamatazz?
Now no-one's gonna care if you don't call them when you said
And he's not coming round tonight to try and talk you into bed


Anorexic Beauty
Ještě větší a horší sarkasmus a cynismus dohromady. Anorektická kráska, podvyživená bohyně. A hudba, která je snad i na osmdesátkový Pulp moc temná. Navíc to ani nezpívá Jarvis, což je docela nezvyk pro Pulp, ale na druhou stranu - tohle jsou jejich úplný začátky, a podle mě jsou dost dobrý.
Komentářová sekce pod touhle písní je opravdu vtipná, zvlášť když tam píšou lidi něco jako "Pulp jsou strašný, že propagujou anorexii..." a tak, haha. Jestli takhle zní propagace anorexie, tak dobře. Jestli "the girl of my nightmares", a "sultry and corpse-like" zní jako reklama na anorexii, tak v tom případě to chápu.

Brittle fingers, and thin cigarettes,
So hard to tell apart,
She hasn't spoken yet
You put your hand on mine,
Death white on brown,
those whirlpool eyes;
Well, I begin to drown


Music when the lights go out
K ní mám hodně, hodně blízko - protože kromě toho, že se mi líbí hudba, tak mám pocit že ten text moc dobře znám. Že je to o těch lidech, ke kterým jste cejtili nějaký silný pouto, kdysi, a prožívali s nima skvělý věc - ale je to minulost, a vy to víte, a oni ne. a že to "I no longer hear the music" je upřímnost, se kterou si přiznáte, že už to prostě není ono, a může to bejt romantickej vztah i kamarádskej; hlavní je, že to kouzlo už je pryč, i když na tu dobu, kdy trvalo, budete rádi vzpomínat - jenže už to prostě neexistuje. Prostě tuhle písničku chápu takovým způsobem, mám jí ráda, a občas (ha) o ní dost intenzivně přemejšlim - o ní a o těch, ke kterým se vztahuje.
Možná je to tím, že mě prostě za nějakou dobu spousta lidí "omrzí", kromě těch nejlepších a nejdůležitějších co znám a co miluju - a že ti ostatní sice můžou bejt skvělý, ale nějaký to kouzlo a to propojení je pryč, pro mě rozhodně.
I když mě to mnohdy mrzí. Teď přes léto, když jsem se spoustou lidí na nějakej čas ztratila kontakt, jsem o tom mohla taky víc přemýšlet. Won't you please forgive me? I no longer hear the music.

And all the memories of the pubs
and the clubs and the drugs and the tubs
we shared together,
Will stay with me forever.