Květen 2016

Kaizers Orchestra - norská alternativní rocková skupina s prvky punku a tradiční hudby, občas i s norským lidovým tancem

19. května 2016 v 21:03 Ostatní

Jinak to nazvat nejde. Jsou to Kaizers Orchestra a jejich styl je "kaizers-rock". I když primárně spadají asi pod alternativní rock, nevyjadřuje to ani zdaleka jejich sound. Jejich sound se jedním slovem popsat nedá. Ano, je to alternativní (s největší pravděpodobností), ale to je už dneska spousta lepších i horších věcí.
Je to rock. Ale hodně špinavej a uválenej od spousty ostatních stylů. Díky tomu zní tak unikátně a typicky a nenapodobitelně a... skvěle.
Mají schopnost spojovat ty nejdivnější nástroje a hudební styly, zpívat v rodném jazyce (a to ještě ve specifickým dialektu oblasti Bryne odkud pochází), dělat si legraci sami ze sebe, seznámit posluchače s norským lidovým tancem "ompa" (už jen tím že se o tanci zpívá v titulní písni jejich debutovýho alba), a hlavně předvést neskutečně živou a strhující show, která jako by spojovala energii a elán například Libertines nebo dávných Franz Ferdinand, k tomu zvláštní teatrálnost a vystupování, který tak trochu připomíná The Hives.
Kaizers mají udajně tak specifický dialekt a přízvuk, že půlka norských posluchačů jim stejně nerozumí.

Kromě Norska a nevyhraněnýho hudebního stylu se toho ke Kaizers váže ještě víc -
- když najdete zalíbení v jejich hudbě tak chytíte takzvaný "kaizersvirus"
- jejich talismanem je plynová maska, kterou občas nosil při koncertech a focení klávesista Helge Risa
- typická kombinace hudby pro ně je: alternativní rock s energií punkrocku, zněním východoevropský cikánský hudby, výrazem norskýho lidovýho tance a skoro muzikálovým textem; to všechno zpívaný v neskutečný rychlosti a za doprovodu mnoha hudebních i nehudebních nástrojů
- jejich alba nemají daleko k rockovým operám/koncepčním albům; většinou se týkají několika vybraných témat (ta se na většině alb opakují), a jednotlivé postavy se objevují v řadě písní (např. otec Martin, Mr. Kaizer a jeho mafie, Constanze...)
- stejně jako Franz Ferdinand, i je jsem objevila díky fanvideu k filmu
- mám tam taky shipping: Janove/Geir (nemohla jsem si to odpustit)

Jo, teď bohužel nehrajou. Skončili v roce 2013, ale údajně ne navždy, jen si chtěj dát pauzu...kéž by nebyla dlouhá a oni se vrátili ke koncertování. Protože je vtipný, že i když je znám asi tak tejden, strašně jsem si na jejich sound zvykla, a když tak pozoruju jejich vystoupení, ráda bych se na jejich koncertu někdy ocitla.

Tohle je ta píseň, která mě k nim přivedla. Bak et halleluja. Znám jí už asi osm let, je to takovej typ písně co prostě nezapomenete. Tehdy jsem si myslela, že je holandsky (netuším proč?), ale po autorech jsem nepátrala. Nedávno jsem si na to fanvideo a tuhle písničku u něj vzpomněla - taky nevím proč. A našla to, kupodivu, po těch osmi letech. A tentokrát jsem si myslela, že je to něco kazašskýho (možná od toho Kaizers...?). Ale našla jsem si text, a to už vypadalo povědomě - ano, byla to norština. Noršina neni vůbec těžká, když znáte angličtinu a pár cizích pojmů v češtině a nějaký základy němčiny nebo i francouzštiny...
Například Eg ber deg, hjelp, Fader, hjelp meg se dá krásně přepsat do angličtiny jako I beg you, help, Father, help me.
Vždyť je to skoro stejný. A právě díky tomuhle Kaizers zní neustále tak nějak povědomě, jako že to ani snad není tak cizí jazyk, že v něm přece něco poznat je...

Tohle by mohla být nová éra v mojí oblíbený hudbě. Ne že bych neposlouchala Kasabian a Kaiser Chiefs (hahaha, až moc podobný jméno) a FF a Arctic Monkeys a já nevím koho ještě, ale Kaizers mají teď přednost. Je to sice šílená hudba, ale krásně.
A v tomhle videu je nejen slyšel takový jejich typický zvuk (s divnýma klávesama, zuřivým bubnováním, a hlavně s basou a těmi sudy od oleje), ale i vidět jejich nasazení, jejich živost a šílený tempo.


A samozřejmě nesmím zapomenout na plynovou masku, jejich talisman a symbol, kterou si údajně za svůj talisman nezvolili oni "ale maska za nima přišla a zvolila si je". Kromě toho že jí prakticky vždycky při koncertech nosí aspoň nějakou chvíli klávesák Helge, tak se maska - a tajemný muž v ní - objevuje v řadě klipů. Je to zkrátka jejich součást, poznávací znamení, a je všude. Na jejich bubnech, na obalech alb, ve videích, na koncertech...

A teď je i tady, na blogu. Seznamte se. Plynová maska od Kaizers Orchestra.

Magorie XIII.

7. května 2016 v 17:50 Magorie
Kašlala jsem na to a vím to. Ale bylo tolik zajímavějších věcí co se dají dělat...!
Plesy jsem přežila. Jak se asi dalo poznat z "do i wanna know?". Dokonce se ctí. A ztrátou klíčů. Ale stává se.
Jo, a na tom posledním jsme stáli venku a čekali na svoz - a nějakej nasranej ožral chlap tam pobíhal, kopal do zastávky a na všechny řval "Všichni jsou to zasraný feťáci" a jeho manželka pobíhala za nim a ječela "Burani, zkurvený burani to sou!" a tak asi čtvrt hodiny. Smáli jsme se jim, ale pak jsme radši šli jinam. Prej dospělý lidi, haha. Byli ožralejší než kdokoliv z nás.

Teď přežívám jak můžu. Řekla bych - je tu krásná doba. Naše skupina s názvem "chlastačky" se pěkně ustálila. Openparty byla krásná, dokud se Em. neudělalo špatně a nelehla si venku pod strom. Ale hlídali jsme jí. Když jsem si šla pro kabát do šatny, otočil se na mě nějakej opilej kluk se skleným pohledem a řekl "Ahoj, já sem Adam." Zmohla jsem se jen na "Jo". Mohla to být zajímavá známost, ale nemohla jsem nechat Em. s K. venku.
Ale teď bude majáles, soustředím se na to. To je fakt už rok od toho minulýho. Je to hrozný. Je to jako včera. Ale je fakt, že ta jarní nálada se tak nějak opakuje. Občas se domů dostanu hodně brzo, občas odcházim pozdě. Poslouchám Oasis a The Hives a tak vůbec všechno, dělám si těstovinový svačiny a piju ráno i dva hrnečky čaje. Je to skoro jako loni, kdy se tohle všechno tak krásně táhlo. Akorát letos je v tom trochu víc stresu.

Začínám s řidičákem. A zase jsem spadla do pracovního procesu. Úspěšně jsem se tomu v zimě a na začátku jara vyhýbala, ale je to tu zase - práce mě dostihla. Můj problém je, že jsem spolehlivá a poctivá co se práce týče. Proto mě tam chtěj. A já neřeknu ne. Zkusila jsem se vykroutit, zmínila jsem se o autoškole, ale "jednou za týden bych přece pracovat mohla", jasně že mohla, ale můj mozek chce dělat jiný věci. Můj mozek by se nejradši naložil do fernetu a přemýšlel nad pokračováním "Města, které se neprobudí". Ale to nejde. Mám pracovat. Fajn. Ale tentokrát si kladu podmínky já. Budu tam chodit jen když opravdu budu moct. To je maximálně jednou týdně. Seru na ně.
Práce je v pohodě, ta mi nevadí. Vadí mi ty lidi kolem. Možná by mi nevadili, kdyby mi aspoň přišlo že se na mě dívaj jako na sobě rovnou, ale to asi většina z nich nedokáže.

Autoškola nemusí být úplně marná. Jasně, při první hodině jsem prožila jedno ze svých klasických zhroucení, ale chlápek je milej a hodnej a tak, takže mi dal kapesníčky a jela jsem dál. Taky mi řekl, že nemám říkat, že jsem neschopná. Ale já to dělat nechtěla. Nicméně teď řídim. James Dean se taky někdy musel učit řídit. Cha. Špatný, hodně špatný přirovnání.

Když pominu tohle a všechny svoje panic station, jde život v pořádku. Majáles si letos užiju víc než loni - protože je náš, protože můj superkluk tam bude taky, protože skupina "chlastačky" tam bude taky, a protože to bude zase na nějakou dobu poslední místo a čas k pořádnýmu oslavování a party.

Píšu, piju, poslouchám Muse. Líbí se mi i ty nejnovější věci, co se mi dřív nelíbily. Některý se zarývaj hodně hluboko do duše, a některý tam už byly - například věty I'm gonna make you, I'm gonna break you, I'm gonna make you a fucking psycho. To je ve mně.

A taky Kasabian. Ty musím snad poslouchat na jaže a v létě. Půl roku jsem od nich poslouchala pár nejzásadnějších skladeb, a teď je zase miluju. No jo, některejm láskám se neuteče.

Že bych se zase vrátila k psaní? Město který se neprobudí je až moc pravdivý. Příliš dlouhá zima zase až moc vymyšlená. Hledám cestu mezi tim a snažim se neutopit.
A taky jsem začala číst Pána prstenů.