The Last Shadow Puppets - Everything you've come to expect

18. dubna 2016 v 22:04 |  Ostatní
Než jsem stačila sepsat "recenzi" na jejich první album, které TLSP vydali v roce 2008 a já ho objevila před jedním dvěma lety, vydali album nové. Což je pro mě trochu překvapení a trochu šok, příjemný.
Teda aspoň ta myšlenka, že Alex Turner a Miles Kane spolu vytvořili ještě něco dalšího, než jen to ledové a perfektní debutové album nazvané The Age of the Understatement.
Samozřejmě jsem se v první chvíli hlavně těšila. Bude se opakovat ta teatrální a orchestrální atmosféra debutu? Budou zase zpívat ty nádherný dvojhlasy jako v Separate and ever deadly? Budou tam podobně vzteklý a útočný písničky? A budou pak zase následovat ty snové a jemné balady jako tomu bylo třeba u Meeting place? Bude tam něco tak strašně krásnýho a dokonalýho, jako bylo Standing next to me? Ta píseň, která mě donutila si album zamilovat na první poslech, ta píseň, která zní jako spojení Lennona a McCartneyho v roce 2008 a ještě s houslema? Byla to nádhera, to první album, bylo to tak dokonalé a čisté a krásné, jako křišťál. Obroušený a vystavený. TSLP byli tehdy opravdu jako dvojice "brouků", akorát jejich písně nebyly zdaleka tak hravé a jednoduché a dětinské, jako bývaly ty od Beatles.
TLSP samozřejmě charakterizoval velkolepý orchestr, jednoduché kytary, Alexův nádherný hlas, a do toho ten Milesův - popravdě - nepříjemnější. Ale sedělo to k sobě všechno dokonale. Texty, zamyšlený a melancholický písně, pak ty agresivnější. Začátek alba je silnější než jeho konec, ale pořád se po celou dobu drží na hodně vysoký úrovni.
Myslím si, že bylo jasné, že takovéhle album se nebude opakovat.
Dalo se očekávat, že nové album od The Last Shadow Puppets bude něco úplně jinýho. Stačí si porovnat fotografie Turnera s Kanem v roce 2008 a teď. Nejenže Miles už nevypadá jako syn LG a Paula McCartneyho s trochou Paula Wellera; Alex už nemá svoje roztomilé vlasy a nevypadá jako štěňátko - oba se strašně změnili. Vzhledově. Ale i stylem písní.
Když jsem poprvé slyšela první singl, Bad Habits, zděsila jsem se. Tohle mají být TLSP po osmi letech? Kde je poetika? Kde je orchestr? Kde je Alex? Celý to znělo moc jako Milesova sólovka která se snaží působit och-tak-strašně-sexy.
Při dalších singlech jsem se trochu uklidnila. A nakonec se dočkala.
Teď je tu celé album.






Úvodní Aviation byla už vydaná jako singl, takže jí znám trochu déle. A musím říct, že to byla ta píseň, která mě uklidnila a dala mi naději, že TLSP nezabřednou do hoven obyčejných písní, ale že budou alespo%n částečně pokračovat v nádherné melodičnosti, jakou mívali na prvním albu. Kdybych neznala ji a tři další písničky už ze singlů a pustila si to album opravdu načisto poprvé, asi by mě hodně navnadila. Musí říct že vzhledem k jednoduchosti prvního singlu Bad Habits jsem od alba nic extra nečekala, a díky tomu mě Aviation potěšila. Je klidná, ozývá se v ní orchestr jako v dávných letech začátků, a celkově má atmosféru prvního alba. I když ji zpívá jen Miles - nebo teda je slyšet hlavně on, Alex dělá při refrénu v pozadí jakýsi doprovod, ale není tak výrazný.
Ale je to zkrátka úplně typická píseň od nich, hlavně třeba tím koncem, tou instrumentální dohrou, mi strašně připomíná první album. A to je dobře, protože první album nemá chybu.

Aviation in the evening
I can feel it coming on
Mama told me you should start
As you mean to get it wrong
Or else you're never gonna get it right

Ještě něco k The Last Shadow Puppets. Spousta jejich písniček, ať už z prvního nebo tohohle alba, zní strašně melancholicky a smutně. Aviation je dokonalý příklad. A takových písniček bude víc.
Takže to začíná příjemně.
Aviation se za ten týden, kdy tohle album hodně poslouchám, stala jednou z těch vůbec nejoblíbenějších od TLSP. Je kouzelná, je kouzelně smutná a krásná, a ten refrén je prostě hrozně nádhernej a hrozně "jejich".


Jeden z komentářů videa je o tom, že to vypadá jako bondovka. A první album znělo jako soundtrack ke klasickým bondovkám. Takže se opravdu vůbec nic nezměnilo.

A tak to i pokračuje. Miracle Aligner je nádherně snová, a to ještě podtrhuje Turnerův hlas, který se prostě k těmhle typům písní hodí. Nejlepší a nejsilnější je pravděpodobně refrén, který se tak krásně zaobluje a zamotává, a snad je to ta kombinace hudby a hlasu, ale nedá se ho pak zbavit, pořád zní v hlavě.
Možná je to nějaká zvukomalebnost v písni - přijde mi vlastně docela sexy ta kombinace slov. Jak to zní. Nebo je to jen Turnerovým hlasem? Nevím.

Následuje písnička, která mě popravdě nezaujala, i když se hodí do té souslednosti snově klidných a přesto ne-šťastných písní na začátku alba. Dracula Teeth. Je to s ní asi podobný jako například s In my Room nebo The Chamber z prvního alba - jsou to písničky, který se na album perfektně hodí, sedí tam, zapadají, když posloucháte album, tak si je vychutnáte v souvislosti s ostatními - ale není to ono. Není to dost. Chybí jim nějaký nápad, nějaká specialita, něco co by je trochu odlišilo. Zatímco Miracle Aligner má tu nádhernou kličku s refrénem, který z ní dělá speciální a jedinečnou skladbu, tak Dracula Teeth hraje tak nějak mimochodem, bez zájmu, bez zaujetí.

Konečně tou odlišnou je Everything you've come to expect. No, co se týče ústřední písně, byla jsem dost překvapená. Jako singl byla skvělá, protože navozuje přesně tu "očekávací" atmosféru a napětí, lehké našlapování a nedočkavost, očekávání data vydání alba. Skoro bych řekla, že je experimentální. Není to experiment jako u Gorillaz, není to míchání stylů a zpěvu, ale na TLSP je to docela změna. Konečně písnička s hodně, hodně rozdílným rytmem a hudbou, písnička, kterou si prostě nespletete.


The Element of surprise je pro mě taková zbytečná hezká písnička, podle textu bych tipovala napsaná Alexem, takže to jednoduše nemůže být špatný. Jenom mě nijak nechytla. Nevím - jasně, klasická skladba, hezká, dá se snést, ale nedonutí člověka aby si jí pustil znova.

K Bad Habits mám hodně zvláštní vztah - byl to první singl, první ukázka toho, co jsou to TLSP verze 2016. A nelíbila se mi. Teda spíš - ano, nechala jsem si jí několikrát hrát a dá se do ní zaposlouchat. Ale nezní to jako TLSP, ne. Zní to jako že Miles skládal svojí sólovku a nějak se zapomněl a strčil jí na TLSP album. Já chápu, že nemůže odříznout sólovou kariéru od skupiny, ale přece jen.... tohle je hodně "styl Milese Kanea", zní to přesně jako kombinace nějakých jeho písní z jeho alb, něco jako Give up and Tonight... Já mám Mílese ráda, hrozně ráda poslouchám jeho sólovky, ale jednu věc musím říct - strašně se změnil. Ano, i Alex se změnil, takže si v tomhle asi vyhovují - ale Miles přešel z beatlesácký fáze krásně melodických písní do jakéhosi skniheada se slunečními brýlemi a s leopardím vzorem, který si hraje na to jak je děsně sexy a drsnej, ve videu vypadá jako pravidelný uživatel kokainu a působí dojmem, že se každou chvíli vrhne na Alexe a znásilní ho. Nechápejte mě špatně, já mám ráda tu jejich bromance, vždycky to bylo milý a tak - ale to co Miles předvádí teď, to vyloženě nechápu. Nevyčítám mu to, ale nechápu.
Celý to video působí hodně podobně jako píseň samotná - asi to měl být výkřik "jsme strašně sexy a divoký", ale působí to...nevím, hrozně mi to nesedí k tomu, jaký styl písní měli TLSP na prvním albu - a jaký styl mají pořád ještě po většinu tohohle alba.
Není to špatný, ale všechno se vlastně pořád opakuje a Miles pořád dokola vykřikuje "Bad habits!" jako by opravdu byl na jednom ze svých alb. Kde je poetika?



Sweet Dreams, TN je jasně Alexova, a očividně o jeho současné přítelkyni. TN je značka Tennessee. Mám jí zafixovanou jako písničku, kde je hlavním tahounem Alexův hlas a pochopitelně téma lásky, vlastně až skoro posedlosti.

Nothing seems to stick without you baby
Ain't I fallen in love
It's just the pits without you baby
It's really just the pits without you baby
It's like everyone's a dick without you baby

Ale vtipně mi to připomíná "but I'm not finished cos you're not by my side".
A každopádně má to zajímavej rytmus a tak.

Někdy v těhle chvílích jsem většinou už unavená posloucháním. Ono se to víceméně opakuje. Alex má krásnej hlas, Miles ho doplňuje/nebo zpívá sám, pak ten orcehstr, housle, inspirace 60. lety, ale...ono je to pořád dokola. Prostě to neni album který se dá poslouchat úplně a napjatě a celou dobu. Ano, nějaký písničky jsou takový, některý písničky se musí poslouchat slovo po slově... ale celý album nejde.
Třeba alba od Franz Ferdinand+Sparks jsem se taky bála. Netěšila jsem se na něj, bála jsem se, že to bude strašně syntetický a umělý a elektronikcý, až moc, ale nakonec to dopadlo hrozně dobře, protože každá písnička vypadala jako by byla z totálně jinýho alba, že jednu písničku napsali jako dojemnou baladu, jednu jako disco, jednu ze srandy, jednu jako rap... A tak dále. Od všeho tam bylo něco, a všechno dohromady to bylo strašně chytlavý. Jenže Everything you've come to expect má jednu atmosféru vlastně po celou dobu alba, občas trochu temnější, občas jemnější...ale trochu to působí jako by Alex a Miles vyprodukovali dvanáct písniček za jedno odpoledne, všechny ve stejným duchu, a pak si vybrali pár, kterým se věnovali víc a doladili je. Třeba Used to be my girl a She does the woods a Pattern mám tak nějak slitý dohromady, přijdou mi strašně podobný, ničím nevyčnívající. She does the woods mi teda připomíná lehce Humbug, je taková temnější a děsivější, a právě proto jí z téhle směsice tří mám nejradši. O ostatních ani nevím co psát. Jo, jsou to TLSP, ale ... nemastný neslaný.

She does the woods je zvláštní. Ta má aspoň zajímavej a neklidnej hudební podklad a vůbec hodně "nervózní" hudbu a melodii a text a ozvěnu...


She'll jump in the river
You'll wish you're the water
And like no-one else could
She does the woods

A finále. Jestliže Bad habits zní jako věc od Milese Kanea, pak The dream synopsis je naprosto a nezpochybitelně věc Alexe Turnera. Strašně moc mi to připomíná soundtrack k filmu Submarine, uspávací, příběh-vyprávějící, nádherný, nevím jak jinak to popsat. Zařadila bych to někam k Hiding tonight a Piledriver waltz... Kdo znáte soundtrack k Submarine, snad mi dáte za pravdu. Tohle jako by odsud vypadlo. Ještě s malinkou špetkou z No. 1 Party Anthem. A Alexova výslovnost každýho jednotlivýho slova, to je mindfuck. Ale fakt je to krása, nejradši bych jí nechala jako závěrečnou píseň i na deluxe verzi alba - jako takový unavený ploužáček po celým výletu skrz předchozí písně. Začalo to tak pěkně, rozjetě a rytmicky s Aviation, a pak přes všechno to plácání se a našlapování v Everything you've come to expect a narsaně řvoucí Bad Habits až po tenhle poklad. Sedí mi to jako závěrečná píseň - vlastně, trochu mi to zase připomíná konec alba AM, a to jak pomalá je I wanna be yours. Prostě tady na konci to vypadá mnohem víc jako album Alexe Turnera než Milese Kanea.


Vlastně mi to hodně připomíná I wanna be yours. Takový ty závěrečný titulky za celým albem, jestli mi rozumíte.
Je to krása. Klidně to může být asi jedna z nejhezčích písniček celýho alba.

Isn't it boring when I talk about my dreams?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama