Únor 2016

Knihy

19. února 2016 v 19:18 Knihy
Nikdy jsem tu pořádně nepsala o knihách, že ne? Pořád jenom hudba, zpěváci, skupiny. Ani o filmech jsem se tu nikdy nerozepisovala - pravda, já moc na filmy nekoukám, anebo koukám, ale nějak necítím potřebu se k nim vyjadřovat nebo o nich psát. Ale knížek jsem četla dost a trochu mě překvapuje, že jsem se tady k nim nikdy za ty roky nedostala.
Není to podle oblíbenosti.

Tři kamarádi - Erich Maria Remarque

Tři na začátku názvu působí až magicky, co? Tohle je stoprocentně jedna ze tří nejlepších knih, co jsem kdy četla (moje trio bylo donedávna: Tři kamarádi, Lužinova obrana, Hlava 22; jenže teď si tím už tak jistá nejsem). Od Remarqua jsem toho četla mnohem víc, jenže skoro všechny jeho knihy jsou si dost podobný - přečtete jednu, znáte všechny. Západní fronta mě nijak nedostala, sice to bylo zajímavý a taky nepostradatelný dokument k svědectví o 1. světový válce, ale nemůžu říct, že by to na mě zanechalo větší dojem. Černý obelisk jsem ani nedočetla, protože mi přišlo, že se tam nic neděje. Miluj bližního svého byla první kniha, co jsem od R. četla, a líbila se mi, hrozně moc, to bylo zase na útěku, přímo během emigrace, a tam se naopak něco dělo pořád. Ale Tři kamarádi jsou o všem. Válka tam je taky, ale trochu v pozadí, i když se na ni neustále naráží a odkazuje a všechny postavy nějak poznamenala; je tam přátelství, samozřejmě láska; pak taky hrozba další války a samozřejmě spousta alkoholu. Je to typický příběh od Remarqua, typická kniha ve které jsou zastoupena snad všechna témata, kterými se kdy zabýval - a snad právě díky té všestrannosti ji tak miluju.
Jsou v ní geniální postřehy o životě, o životě v noci, o životě po nějaké tragédii, o opuštěnosti, o smutku - a přece tam je pořád ta naděje, radost z přítomnosti nějaké milované osoby, a i z chvilkové štěstí.
Miluju tu knihu. Hodí se pro všechny příležitosti. Je v ní všechno. Je to ten typ knihy, kterou můžu číst pořád dokola, a pořád nebudu mít dost, pokaždé najdu oblíbenou část, oblíbenou větu, postavu na kterou jsem skoro zapomněla. Tohle je zkrátka asi moje nejoblíbenější kniha.

Příliš dlouhá zima

12. února 2016 v 21:04 Příliš dlouhá zima
"Miluju tě. A taky pár dalších."

Feliks. Kryštof. Lukáš. Michal. Javier Varaquez. Míša. A ostatní. Přežívali nejistou dobu. Setkávali se, milovali a nenáviděli, stejně jako všichni kolem. Ale vždycky byli ti odlišní.

Seznam povídek: