Říjen 2015

Kasabian - West Ryder Pauper Lunatic Asylum

15. října 2015 v 21:46 Kasabian
Třetí album Kasabian, koncepční a s myšlenkou která ho celý drží pohromadě, zní trochu jako soundtrack nebo muzikál. To bude tou koncepčností. Ačkoliv moje nejoblíbenější je dokonalý Velociraptor! a po něm asi experimentální 48:13, tohle album se strašlivým názvem je asi hned za nimi. Možná na stejný úrovni jako 48:13. Já fakt nevim. 48:13 je tak geniálně minimalistický a futuristický, jenže občas je to prostě málo. WRPLA je prostě víc rockový - tím myslím opravdu rockový, ačkoliv ta kasabianovská experimentálnost se nezapře ani tady, ale víc do sedí do indie rocku nebo vůbec rocku jako takovýho. Tehdy ještě tolik nepropadli electro a taneční hudbě. Ale ten experiment tam je, což se mi strašně moc líbí. Skupiny, který stojí celou existenci na místě, asi nejsou nic moc pro mě. I když jsou dobrý a mám je ráda - je to nuda.
West Ryder má hodně zajímavou myšlenku - název alba je název starého blázince pro chudé, Pizzorno viděl nějaký dokument o tomhle útočišti pro chudé duševně nemocné (bylo to první zařízení pro chudé v Anglii) a byl tím nadšen, že udělal album ve stylu tohohle blázince - zní to strašně zajímavě a je to zajímavý, akorát úplně nevím jestli by to bylo poznat kdyby neexistoval tenhle příběh. Údajně je každá písnička o nějakým člověku z toho blázince.
Ta myšlenka se mi neskutečně líbí. Ale myslím, že se to moc nedá poznat. Samozřejmě když chcete, tak v písních nějaký narušený lidi a příběhy najdete, ale nečekejte žádný ucelený vyprávění.

Navíc: tohle je přelomový album a asi nejlepší album od kterýho s poslechem Kasabian začít. Trochu k nim přičichnout a zjistit, co je tahle partička z Leicesteru vlastně zač, co umí a co dělají, a pak se posunout k ostatním albům, k futuristicko-psychedelickýmu electro rocku alba 48:13, muzikálové harmonii písní z Velociraptor!, nebo třeba k jejich začátku na debutovým albu, kde jsou znatelný vlivy rapu i hip-hopu a drog a života začínající skupiny s texty jako "John was a scientist, he was hooked on LSD" a jejich hymně Lost Souls Forever. Nebo k druhýmu albu kde už začíná ta obrovská rozmanitost zvuků smáčknutých na jedno album. Prostě že tady na West Ryder máte šanci objevit snad všechny ty věci díky kterým jsou Kasabian tak speciální a výjimeční. Pokud se vám bude líbit exotičnost zdejší Take Aim, můžete se pak pustit třeba do Acid Turkish Bath z Velociraptor!; pokud se vám zalíbí téměř rapová část Vlad the Impaler, můžete se pustit do jejich začátků s Cutt Off nebo Processed Beats, když si zamilujete klidnou a jemnou Happiness, bude se vám asi zamlouvat i Neon Noon a s.p.s. z následujících alb... A tak dále. Prostě tady na tom albu jsou asi všechny jejich tváře a schopnosti ukázaný.

Na obalu alba jsou členové Kasabian "jako chovanci onoho ústavu, převlečení na slavnost" (nějaký maškarní ples?). Tom Meighan s dlouhýma vlasama á la mladý Gilmour! Ale nejen tím mi lehce připomínají Floydy - i to experimentování s různými styly a zvuky a vlivy je jako od nich.


Gorillaz - Gorillaz

9. října 2015 v 21:20 Gorillaz
Znáte nejslavnější fiktivní skupinu na světě? Znáte Gorillaz? Na to jméno a logo jsem narážela snad od chvíle, co jsem vstoupila do vod britskýho rocku od devadesátých let po současnost, a nikdy jsem si na ně neudělala čas. Pak mě skoro šokovalo, kolik posluchačů mají. A když jsem konečně zjistila, že hlavní postavou stojící za tímhle nápadem (který je nutno říci geniální) je Damon Albarn z Blur, musela jsem to prozkoumat blíž a zjistit, co to je za skupinu, tihle Gorillaz (protože Blur jsem po jejich nejnovějším albu The Magic Whip vzala na milost).
A Gorillaz jsou úchvatní. I když ta hudba je často úplně mimo mě a můj vkus, tak v nich a jejich příběhu je prostě magnetismus, který mě k nim zase přitáhne. Na můj vkus je tam moc hip-hopu a rapu ale musím říct že všechno to je poslouchatelný a vlastně dost příjemný a vždycky se k tomu jednou za čas vrátím, protože některý písničky jsou skvěle chytlavý, a možná jsem vlastně asi dva jejich songy znala už dřív?
Dost mě překvapili. A zaskočili. Nejdřív jsem nechápala vůbec nic. Členové? Zpěvák? Nějekej "2D"? Cože? Na dotaz "gorillaz band" mi to vyhazovalo nějaký kresby čtyř divných lidí - modrovlasýho kluka bez očí, zelenýho týpka s vyplazeným jazykem, mohutnýho černocha a pak takový malý Japonky či co. Gorillaz. Myslela jsem, že je to nějaká skupina která má kreslený videoklipy a nevystupuje naživo. Ale ona ta skupina je vlastně celá kreslená a nereálná. Ale mají několik alb a i koncerty. To mě naprosto dostalo. To je totiž úchvatně dokonalý. Fiktivní skupina, která dokáže vyprodal všechny koncerty a hrát v Glastonbury.
A taky má za sebou příběh zajímavější a drastičtější než lecjaká skutečná skupina.
(ačkoliv oni jsou vlastně skuteční...nebo ne? nebo jo?)

Znám je už dost dlouho na to, abych je na blogu dál ignorovala, proto jsem se rozhodla se trochu věnovat jim a jejich prvnímu albu, který je pro mě stále tím nejoblíbenějším. Ale nečekejte recenzi "jako obvykle", spíš se chci vykecat o nich a o tom, jak mě fascinuje jejich příběh a všechno to kolem nich; to album nemám ve skutečnosti natolik naposlouchaný abych psala o každý písničce. A popravdě: většinou poslouchám jen jeho první půlku, kterou miluju, a ke konci se už moc nedostávám, protože si pořád dokola přehrávám ty své oblíbené písničky, haha. Není to moc pokrokový, ale tak to u mě prostě funguje.
A hlavně chci o nich napsat alespoň něco, protože jsou opravdu jedna z nejoriginálnějších věcí v hudbě co vůbec existuje (nebo spíš neexistuje v jejich případě).