Tragický playlist

30. září 2015 v 19:50 |  Hudba

Písničky, které jsou smutné, ale mnohem spíš než smutné jsou nějakým způsobem děsivé, varovné, tragicky vyznívající, je v nich kromě smutku i vztek, lži a nějaký nebezpečí. Nemyslím "jen tragický" songy. Ale prostě písničky s nějakým nebezpečím, nenávistí a tak. Měla jsem problém s pojmenováním playlistu, nakonec je to Tragický playlist, ale mnohem spíš by se hodilo něco jako "Playlist s písněma, které ukazují temnou stránku, naznačují nebezpečí, nenávist, lži, nebo vyvolávají nevysvětlitelný pocit úzkosti".
Doufám že je aspoň trochu jasný co myslím. Písničky ve kterých jsou nějaký hnusný lidský vlastnosti. Ale jsou to lidský vlastnosti. Nebezpečný písničky. Je v nich něco číhajícího.
Nebo prostě písničky co svým stylem tohle připomínají. Jestli to doteď není jasný, snad to tyhle písničky objasní.


1. Club Foot - Kasabian
Hrozně dlouho jsem jí měla spojenou jen s videem, který je skvělý a zobrazuje "vzpouru ve Východním bloku" v jakémkoliv slova smyslu, ukazuje boje z Maďarska, ale ve videu se objevují odkazy i na Rumunsko a Československo a celý je věnováno Janu Palachovi. Ale text je fascinující i bez videa, a možná ještě víc, když si ho uvědomíte a pochopíte, jak zajímavou věcí se zabývá.
"Je to o posedlosti, která narůstá a časem je tak velká, že jediný způsob, jak se s ní vyrovnat, je zabít ten objekt, toho člověka." Ano, je to trochu drsný a pro někoho možná nepochopitelný, ale mě tohle svým způsobem fascinuje, ty věci dohnaný do extrému. Plus se to perfektně hodí do tý hudby, ona sama je tak trochu temná a těžká a varovná, ale opravdu jsem nečekala, že ten text je až takovej. Hrozně se mi líbí ta jeho neurčitost, ale jsem z toho trochu nesvá a je to trochu vzrušující a hrůzu nahánějící. Ty věty nemají pořádný konec ani vlastní význam, je to takový proud slov který se vážou k příběhu a jsou trochu matoucí, právě to se mi moc líbí. Your friends take control of me, stalking across the gallery. Stalking. Tak trochu. Asi k tomu mám určitý sympatie.
Je to extrém. Ale dává to smysl. Je to ta posedlost, strašlivá posedlost někým. A jak moc strašná je, to vychází najevo až ke konci. Říkám ti že tě chci, říkám ti že tě potřebuji, krev není na mých rukou, jen jsem tě chtěl u sebe.
To už je celkem jasný. Chtěl jí u sebe a nesnesl by, kdyby ona nechtěla. Zabil jí.

Ano, je to extrém. Jak já tu písničku miluju.


2. Crying Lightning - Arctic Monkeys
Tohle je snad vůbec jedna z mých nejoblíbenějších od AM, aspoň myslím. Zase je to o nenormálním vztahu, a ačkoliv u Turnerových textů dost často nevím jestli si je vykládám správně, protože se v jejich genialitě jednoduše ztrácím, tady to chápu jako jistou formu citovýho vydírání. Nebo jak to nazvat. Hra "crying lightning" je prostě a jednoduše vydírání lidí pláčem, snaha dostat je na svojí stranu nebo tak. A hrozně se mi líbí vývin toho vztahu jeho k ní, to jak na začátku "I love that little game you had called Crying Lightning" a pak na konci už "I hate that little game...".
Jinak samozřejmě ta genialita textu se projevuje v takových chvílích jako:

You never looked like yourself from the side
But your profile could not hide
The fact you knew I was approaching your throne

Plus ta hudba, ta má ten obrat vztahu přímo v refrénu, ten je ukázkou tý varovnosti a na konci i snad nenávisti.

3. New kind of thrill - Franz Ferdinand
Lehce psychedelický experiment, ve kterým se dost používají ty zkreslený zvuky v pozadí takže to celkově působí tak zmateně a divně, jako spousta okamžitých vjemů. Není to žádná bůhvíjaká nádhera a působí to jako demo který bylo stokrát přehraný a pak mu někdo zesílil na určitých místech zvuk. Ale asi právě tím to na mě působí tak divně a ne zcela bezpečně. Radši utíkej, zlato, radši běž... Ty psychedelický zvuky a divný efekty jsou strašně tripový - chvílema. Připomíná mi to Floydovský experimentování a improvizace v UFO klubu. Jakože vlastně není žádná konstrukce - jenom se má hrát. Taky mi tu přijde Kapranos úplně šílený. Potřebuju nový druh vzrušení, řekla mi, abych se zase cítila živá. Hlavně ta část: Zlato, máš ve vlasech krev, a já už zase slyším ten zvuk, ale snažím se nějak přežít, zkouším dýchat.... Vůbec nevím co v tý písničce je, jsem z ní zmatená, ale rozhodně je v ní to nebezpečí.

4. Liquid state - Muse
Tady není moc co vysvětlovat. Text je hodně srozumitelný a jasný a i název leccos napoví. Alkoholismus. Ta písnička je silná, i přesto že je tak jasná a "průhledná". Ale prostě ty tišší hlasy v refrénu a ta určitá naléhavost, ta potřeba co je z textu cítit, to všechno mě dostává. Moc se mi líbí, jak se v ní ozývají oba "hlasy", jak to není celý úplně z jednoho pohledu na věc - střídají se tam věci jako "nakrm mě jedem, naplň mě dokud se neutopím" a "zahřej mi srdce, drž mi hlavu vysoko a pomoz mi přežít". Jak to ukazuje tu potřebu i to ničení.


5. I don't like you anymore - The Last Shadow Puppets
Byla by chyba nezhrnout žádnou z písní TLSP, protože z jejich skladeb mám dost mrazení a ony jsou skoro všechny dost...zvláštně tragický? Ha, většinou vůbec nechápu jejich význam, ale ta hudba a zpěv prostě dávají dohromady takový silný celek. Z textu téhle písně cítím silnou nenávist. On ten název dává dost jasně najevo, o co jde. Tohle je jedna z nejvíc nenávistných písní co znám, je to dost podbarvený bubny a tím rychlým koncem. Já nevím co o tom mám psát. Příběh je sice celkem jasný - kdysi patrně láska, teď vášnivá nenávist.
Samozřejmě se mi líbí ten rázný a jednoznačný rytmus písničky, a to jak se Miles a Alex střídají ve zpěvu, jak to začíná tak tiše s Alexovým hlasem a pak se to "zvrhne" do Milesova refrénu.
Taky se mi líbí jak to "I don't like you anymore" na začátku textu zní tak nějak váhavě, jak jsou ty slova zpívaný odděleně a celý je to zpočátku takový tišší a klidnější, a vlastně až v refrénu se ukazuje ta opravdová povaha vztahu, ta prudká a zuřivá nenávist, a pak se to zase zklidní. A pak je zase ten prudký refrén. To se mi prostě hrozně líbí, ta kombinace. Jak ve slokách je jen to relativně klidný "už tě nemám rád", zatímco v refrénu to zní ještě mnohem nenávistněji - "už jen zvuk tvýho hlasu mi leze na nervy a všechno na tobě mě sere" - takhle to tam samozřejmě není, ale vyznění je stejný.

6. Walk away - acoustic - Franz Ferdinand
Nemůžu nezmínit FF a Walk away. Ano, jsem ovlivněna láskou k Franz Ferdinand, jsem ovlivněna láskou k písničce a jsem ovlivněna i láskou k téhle akustické verzi. A samozřejmě k videu.
Možná mám tu akustickou radši než původní. Je taková čistější a jednodušší. A ten refrén se mi zdá ještě hezčí. Prostě jen kytary a Alexův hlas, tady je pěkně slyšet.
No a samozřejmě že je tragická. Setkala jsem se i s názorem že je o 11. září, ale tomu vážně nevěřím. Spíš o litování něčeho, čeho už je pozdě litovat. Proč neodejdeš pryč? Nic se nestane. A pak najednou Když odcházíš, můj náhrobek se rozpadá, z Rádia 3 je jen šumění a hroutí se Kreml.
Jak by tohle mohlo nebýt tragický?

7. Dance Little Liar - Arctic Monkeys
Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších co se hudby a atmosféry v ní týče. Ta hudba samotná zní těžce a varovně. Nehledě na text. Když je pod špínou jen další špína. Co jsem já za člověka, abych rozebírala, jakými všemi způsoby Alex Turner popíše něco tak "jednoduchýho" jako je lhaní? Ten boj a nervy a strach (?) z odhalení. Alex je prostě básník a asi nejlepší textař součastnosti (a to se omlouvám Sergiovi, kterýho mám radši). A samozřejmě nemůžu nezmínit jeho hlas, který to všechno dokresluje a hodí se snad ke všem stylům a písničkám a náladám.

And the clean coming will hurt
And you can never get it spotless
When there's dirt beneath the dirt

A moje oblíbená část je konec - když končí zpěv a zůstane jenom ta hudba, ty temný bubny.

8. Hey You - Pink Floyd
Jedna z těch, které od PF miluju nejvíc. Dokonalý kus z dokonalýho alba, a strašně mě mrzí že nakonec ve filmu - teda aspoň v tý verzi co mám - není, protože podle mě je jedna z nejlepších na albu. Skladbou a svojí "velkolepostí" se podobá Comfortabely Numb, jako že to má to velký sólo a silný refrén a dobrou propojenost jednotlivých částí a může stát úplně sama o sobě vytržená z alba a od ostatních písní.
A taky jsem vždycky milovala jak se David a Roger vystřídají ve zpěvu. A ten začátek jak zní smutně, a Gilmourův hlas vlastně taky, a pak Watersův zase tak tragicky a naléhavě a zoufale. A ta část "Open your heart - I'm coming home" a pak začně ta děsivě táhlá hra na kytaru... Jako by se ta zeď najednou bořila a všechno bylo v pořádku (no, v pořádku....) a pak je ta kytara uťatá zase zpěvem - "But it was only fantasy, the wall was too high as you can see..."
Já nevím co mám k Floydům psát, protože mám pocit že jsem o nich už napsala snad všechno co jsem mohla a je pravda že líp se mi komentují třeba FF nebo Kasabian...
Together we stand, divided we fall.

9. Take aim - Kasabian
Dost jsem se o týhle skladbě rozepisovala při článku o albu West Ryder Pauper... (který tu snad brzo bude) a stejně to nebylo dost. Týhle písničce se nikdy nedostalo moc pozornosti, a to je i smutný i dobrý, je speciálnější a zajímavější pro mě. Jak pohřebně začíná a pak jde jen o brnkání na kytaru a Pizzornův zpěv a pak se teprve pořádně rozjíždí. Je strašně, strašně, strašně smutná, ale ne tím zcela smutným způsobem, mnohem spíš tím tragicky laděným. Ale fakt si myslím že záleží jak se člověku zalíbí. Většinou si jí nikdo ani moc nevšimne, když jí poslouchá na albu, přitom je celkem exotická a netypická.
Já to ani nedokážu popsat. Musíte Sergia slyšet jak to zpívá. Oh, take aim now! Je v tom něco strašně naléhavýho, hlavně v těch slovech "can you see me in the way now?" jako by to mělo být "tak co, už mě vidíš??????!!!!", akorát bez tý přehnaný interpunkce, ale přesně takovým stylem to na mě působí. Sergio má svůj zvláštní druh písniček - písniček který napsal i zpívá. Když jím napsané písně zpívá Tom Meighan, jsou to rockový hymny, stadionový písně a písně svobody a nadšení a síly; ale Sergiovy písně který i sám zpívá jsou nádherně smutný/dojímavý/naléhavý. Mají svoje zvláštní kouzlo. A všechny miluju. Na koncertu si při nich sice moc většinou nezaskáčete, ale dá se do nich nádherně ponořit a hledat významy a nechat se tím pohltit a prostě jen poslouchat... La Fee Verte, Acid Turkish Bath, Take Aim... Všechny jsou takový.
Don't take me over
I bid you all farawell
I've got to leave

A tahle koncertní verze je nejlepší. Je neskutečný že i na tuhle písničku jsou lidé schopní pogovat a tancovat. A má ještě rozšířenej ten význam a Sergio tomu dává přesně tu naléhavost a.. Bože, všechno tohle jsem už psala do článku o tom albu na němž se vyskytuje.


10. Love reign o'er me - The Who
Před nedávnem jsem se vrátila k The Who a k jejich rockovým operám Tommy a Quadrhophenia. To jsou zásadní díla britskýho rocku a jednou jim oběma věnuju vlastní článek. Tahle píseň mi zase připomněla, jak je příběh Quadrophenie smutný a nešťastný, a ačkoliv tahle píseň podle mě spadá vlastně spíš do smutnýho playlistu, něco mě nutí dát jí sem. Asi ten příběh jako takový - píseň je samozřejmě smutná, ale tragická vlastně taky, zpěvák/hlavní postava rockové opery, mod Jimmy, si přeje aby mu láska vládla, a chce jí být ovládán a touží po ní - to je z tý písničky strašně znát, jak zoufalý a prosebný to je. Jednou se o Jimmym hodně rozepíšu. Zatím asi stačí říct, že Jimmy celý dosavadní život zastával nějaký názory a žil podle nějakýho přesvědčení a to všechno je najednou pryč, přišel o všechny iluze a ztratil všechno co měl a na čem mu záleželo. A to všechno se odráží v týhle písni, v její zoufalým a prosebným textu a hudbě, která je nádherná; která začíná deštěm který připomíná pláč nad vším tím co ztratil, a pláč za všechno co miloval a co už nemá...
Je to nádherný kus klasickýho britskýho rocku sedmdesátých let.


11. New Genius (Brother) - Gorillaz
Tohle je úplný příklad toho, jaký písničky mám na mysli když mluvím o "tragicky nebezpečném playlistu". Ta hudba je nenechavá, zpěv vyloženě varovný, ozvěna tichá a dokreslující atmosféru, a pak ten text - sice z velký části neurčitý, ale přece jen - i v tom textu je jistý varovaní. Brother, sister too, do what you must do, don't trust people you meet.
Kdo zná příběh skupiny Gorillaz a ví, co za fucked up vztah mají zpěvák 2D a basák Murdoc, ten možná pochopí. Tahle písnička je od 2D pro Murdoca. Nebo o něm? To nikdo neví. Je její "alternativní název" Brother proto, že 2D vidí Murdoca jako svého bratra? Těžko. Ačkoliv...2D má Murdoca raději než Murdoc jeho. Ale brother? Je možný, že by 2D varoval Murdoca před nebezpečím, který ho může potkat při jeho nezřízeném životním stylu? Není to spíš smutná píseň 2D kterou chce varovat ostatní lidi, aby se jim nestalo to co jemu s Murdocem? Nevěřte těm, které potkáte - možná vám řeknou, že ta řeka není tak hluboká...
Tohle je vážně na nervy. 2D je držený ve skupině, ve který je zpěvákem a frontmanam, a basák a textař Murdoc ho šikanuje od první chvíle co se potkali, svedl jeho přítelkyni a přinejmenším dvakrát ho málem zabil, pak ho unesl do nahrávacího studia a psychicky týral dokud nenahráli album, neustále ho uráží a fackuje při rozhovorech, jednou ho dokonce přiotrávil chloroformem, a fanoušci se bojí, že Murdoc 2D nakonec zabije - nebo ještě pravděpodobněji dožene k sebevraždě.
Když tohle všechno víte, je ta písnička ještě silnější. Dívám se na ní jako na takový volání o pomoc od 2D. I když většina textu vyznívá jako by mluvil o vraždě. Ale ten refrén je tohle, podle mě.

Ale nebojte, Gorillaz jsou "jen" animovaná skupina. A stejně je mi 2D líto. Tohle je nádherná písnička. To jak je to zpívaný a ten začátek refrénu...brother, sister too, do what you must do...

Brother, sister too
Do what you must do
Don't trust people you meet
They might promise you
That the river ain't deep


12. Atmosphere - Joy Division
Znám jí z Trainspottingu, možná to byla i první písnička od nich vůbec, co jsem slyšela (váhám jestli jsem předtím znala Love will tear us apart ale asi ne...nevybavuju si to). S ta temná tíha na mě při poslechu doléhá snad ještě víc než u Love will tear us apart. Taky jsem se tu prvně setkala prvně s Curtisovým hlasem, který je skoro uhrančivý, a s tím celkově temným a dunivým zvukem, co se tak nějak rozléhá v těle a kolem srdce.
Samosebou ten text taky působí dost těžce a depresivně, ale co by se taky dalo čekat. Jsou to Joy Division a je to Ian Curtis.

Don't walk away
In silence
See the danger
Always danger



13. Drive - R.E.M.
Už je to hrozně dlouho co jsem tuhle písničku slyšela poprvý, a od tý doby jsem jí měla zamilovanou, ačkoliv jsem na ní čas od času dost zapomínala. Ale nakonec je to takový kus hudby a textu, ke kterýmu se budu asi pořád vracet v depresivních chvilkách. Myslím že nic horšího/lepšího na konec takovýho playlistu nejde. Hudba je děsivá a varovná a text bezvýchodný a tak nějak i skeptický a trochu výsměšný, ale to všechno je zabalený v tom těžkým soundu a depresivním textu.
Těžko věřit že stejná skupina vydala píseň "Shiny Happy People". Tohle je podle mě nejkrásnější/nejtragičtější způsob jak ukončit tenhle playlist - "Tragický playlist". Protože je v tom strašně moc beznaděje. Tick, tock, tick, tock... A ještě ta ozvěna. Hey, kids, where are you? Nobody tells you what to do... Ano, nikdo neříká co máme dělat. Jak to máme dělat. Co dělat se životem. Jestli je vůbec co.
Ačkoliv tahle písnička neodpovídá mojí "životní filosofii" nebo jak by se to dalo nazvat, mám jí ráda. Mám tak nějak ráda tu její těžkost a beznaděj. V určitých chvílích.
Pro mě je třeba tohle ještě daleko depresivnější než předchozí píseň od Joy Division.
Když jste ztracený a nic nejde tak jak má. Tohle je prostě přesně ono. Hudebně i textově.
Přísahám že příští článek bude optimističtější. Ale tohle jsem měla rozepsaný už nějakou dobu. A někdy je třeba slyšet i ty smutný a tragický a beznadějný věci, protože jsou taky krásný.

Maybe you did, maybe you walk
Maybe you rock around the clock
Tick-tock
Maybe I ride, maybe you walk
Maybe I tried to get off, baby


Hey, kids, shake a leg
Maybe you're crazy in the head
Baby

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Addie Addie | Web | 1. října 2015 v 17:18 | Reagovat

Tenhle playlist se mi vážně líbí. Taky sem si chtěla nějaký udělat, na 8tracks (znáš?), ale nějak vlastně nemám odvahu. Nevím, jak ty písničky poskládat. Tobě to jde ovšem velmi dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama