Arctic Monkeys - AM

25. května 2015 v 19:26 |  Arctic Monkeys
Bylo načase napsat takový článek i o některém z alb Arctic Monkeys, když už je poslouchám, ačkoliv uznávám, že to trvalo dlouho, dlouho, hodně dlouho, než jsem si je vůbec poprvé pustila, přestože jsem něco o jejich existenci tušila - vůbec ten začátek mého vztahu je dost podobný vztahu k Oasis, o těch jsem taky věděla, že existovali, ale strašně dlouho mi trvalo, než jsem si je poprvý poslechla.
Úplně první písnička, kterou jsem od Arctic Monkeys slyšela, byla R U Mine?, ta verze z T in the Park 2014. Pamatuju si to, byla jsem na to video odkázaná z klipu Franz Ferdinand z toho samýho festivalu. Protože jsem už dřív něco někde o AM zaslechla, a to jméno mě prostě praštilo do očí, rozhodla jsem se to teda konečně zkusit.
(a pořád jsem si říkala, proč jsou to arktický opice)
Pamatuju si, jak se mi R U Mine? nelíbila. Přeskakovala jsem její kusy, nebavilo mě to, řekla jsem si, že ne, že tohle nebude pro mě.
Pohřbila jsem naději na to, že by AM mohli být moje oblíbená skupina, s touhle jednou písničkou, kterou jsem se nějak poslední dobou naučila mít ráda.
Ale nenechalo mě to a jednou jsem si na youtube napsala "arctic monkeys" a čekala na nabídku. Jedna z písniček z nabídky mě zaujala zvlášť, svým názvem - "Why'd you only call me when you're high". Zajímavé.
A díky WYOCMWYH? ten příběh s AM pokračoval, protože tentokrát to byla láska "na první poslech" a nejen k textu, ale i k hudbě a klipu a atmosféře.


Vydrželo mi to a sama jsem se přičinila k tomuhle, co mám teď nad postelí:
Pořád je to moje nejoblíbenější písnička z alba.
Sice to úplně první celý album, co jsem slyšela, bylo "Favourite worst nightmare", ale AM to v oblíbenosti nepřeskočilo, AM se mi líbí nejvíc, i teď, když už jsem slyšela všechna alba aspoň jednou. (ale je to hlavně tím, že ho poslouchám nejčastěji, nejvíc a mám ho naposlouchaný).

Úvodní Do I wanna know? je zase takový malý prokletí, protože jí zná spousta lidí a protože prakticky každej, kdo zná tuhle, o sobě bude tvrdit, že "poslouchá Arctic Monkeys". Je to přesně ten typ písničky, u který si řeknete - to má tak geniální melodii, že to už musel někdo přece napsat někdy dřív, hodně dávno, protože je to tak strašně rychlý "nakažení", že pak máte až pocit, že tu hudbu znáte někdy z dřívějška, že je to strašně známý a dobrý.
Už když jsem ji slyšela poprvý, tak to hned bylo jako rána - wow, tohle je silný. Ty první zvuky. (haha, já nevím, jak se to jmenuje odborně), to je zkrátka strašně geniálně vymyšlený. Taky láska na první poslech a pořád mám pocit, že jsem to možná slyšela už předtím, nějak náhodou a nevím kde, ale prostě se mi to tak zdá. Spíš to bude vyvolaný tou melodií.
Až později jsem se věnovala textu, pořád trvám na tom, že znám lidi o kterých ten text je, nebo že ti lidé žijí podle textu, nevím, ale hrozně to pasuje a sedí právě na ně.
Jo a ještě video, samozřejmě. To by byl hřích nezmínit video, to bych si nedovolila. Vždycky se mi líbily "jiný videa", takový zvláštní, a tadyto je pro mě trošku jako návrat k Pink Floyd, protože to video funguje na stejným principu jako jejich videa od The Wall - celou dobu se vlastně přeměňují obrazy, plynule, jeden přechází do druhého, a je to hrozně dobrý a psycho a občas z toho bolí hlava, ale zároveň je celý video pospojovaný do jednoho kusu, takže se na to musíte dívat na celý, a taky je částečně napínavý, co z toho vyleze.


R U Mine? jsem nikdy nijak moc nežrala, ale poslední dobou se mi líbí čím dál tím víc. Hlavně jsem neměla ráda to, jak to jde "pozpátku" - ten začátek, ten zvuk, on je hrozně divnej, a pak nevím ani proč, ale hrozně dlouho jsem tuhle skladbu fakt nemusela. Teď se mi na ní hlavně líbí ta část po sólu, jak je chvilku bez hudby, a pak se do toho zase hudba přidá. Víte: "She's a silver lightning, lone ranger riding through an open space in my mind..." Jo, a strašně se mi líbí ten způsob jakým Alex zpívá to "lone ranger riding through an open space", a nevím proč zrovna ta část, ale má v tom hrozně dobrej hlas.
Pořád to ale není nijak srdcová záležitost, tahle písnička.

One for the Road - zase to byl divný vztah, k téhle skladbě, asi hlavně kvůli tomu "hu-hů" v pozadí (ne, neberte to špatně, jenom mi to prostě napoprvý nesedělo), ale milovala jsem refrén a tu otázku "...when you tell everybody to go will you buy me one for the road?" a nostalgicky jsem si jí zpívala na letošních maturácích při pohledu na bar a před odchodem, protože je to písnička před odchodem, taková rozlučková?


Arabella - jedna z mých nejoblíbenějších - na WYOCMWYH? ani Knee socks sice nemá, ale je hrozně divně krásná, tajemná, líbí se mi ten její rytmus a baskytara, trošku mi to připomíná písničky od Queenů - ta baskytarová linka na začátku (asi jako u Another one bites the dust)- ale nejvíc pro mě asi znamená ten zásek před koncem "sloky" (nebo části nebo jak se tomu říká) a začátek refrénu, jak se ta hudba zarazí, zabrzdí, a pak začne refrén, kterej se skládá hlavně ze slov a z mála hudby - miluju to frázování slov - a pak se zase hudba rozjede naplno.
No a text taky, žejo. Tohle není jen tak nějaká písnička o lásce nebo o kráse nebo oslavná písnička na ženu. Tohle je prostě mistrovský dílo, jako báseň, s neuvěřitelnými výrazy. "She's got a helter skelter around her little finger and I ride it endlessly."

I want it all - pořád si název "I want it all" spojuju s Queenovskou písní stejného jména, ale tahle skladba od Arctic Monkeys má asi ze všech nejblíž k písničkám Franz Ferdinand - textově - protože to nejsou ty dlouhý věty a verše, ale spíš vyjmenovávání jednotlivých spojení, krátkých spojení, a to se FF podobá nejvíc ze všech písniček z AM. Takhle to mám propojený. Je dost energická, nikdy si nemůžu pomoct, když ji poslouchám, tak tak debilně poskakuju a pohupuju se ze strany na stranu, a neodpustím si ani to zpěvné "shoo-up-shoo-up-shoo-up". Nijak zvlášť tuhle písničku nemiluju, ale je to dobrej nájezd na tu další.

No. 1 Party Anthem - unavený táhnutí se kolem napůl prázdnýho parketu s mokrýma flekama od piva ve dvě ráno na Jitce, lidi kteří pospávají na židlích kolem a poslední páry, který v dost divným objetí přešlapují do stran do pomalýho ploužáku, alkoholový opar, kouř z cigaret který se údajně nemají kouřit uvnitř, nic nemá pořádnou barvu, a hledání někoho, kdo už možná odešel... To je pro mě tahle písnička. Má skvělou atmosféru a vyvolává poměrně jasnou představu a pocity, je taková roztahaná, ležerní, pomalá, taneční - ale pomalu taneční - a skoro unavená a uspávající, "afterpartyovská"...


Mad sounds - je skoro uklidňující - teda kromě toho znepokojivýho názvu, ale jestli vás mad sounds "přivedou zpět k životu" a "zvednou", tak je to zase dobře. Takže je to taková oživující písnička - lehce oživující, žádný nářez, ale takový jemný tichý povzbuzující probuzení. Musí na ni být ta správná chvíle a atmosféra, kdy se takovýhle jemný probuzení a nabuzení hodí.
Oooo-la-la-la-la.

Fireside - asi moje nejmíň oblíbená, ale ono se to nepíše snadno, protože ji mám taky ráda, akorát míň než ty ostatní. Mám ráda zase to "šu-wap" a ten refrén, a jsem ráda, že je rychlejší a nabitější energií než obě předchozí, jenomže mi nijak nesedla, nevryla se do paměti a do srdce, a jen tak si ji nepustim, na to mě prostě chytla moc málo.

Why'd you only call me when you're high? - nojo, tohle je největší srdcovka a nejlepší a nejúžasnější písnička a důvod, proč jsem AM začala milovat a je dost podobná Ulysses od FF, ale to už nehraje takovou roli, protože tahle je úžasná sama o sobě a taky má atmosféru a bezkonkurenční text a video. Je toho spousta, co se mi na tý písničce líbí: text, video, frázování, hudba, téma, ta hlavní otázka co je v názvu, ta "ozvěna", to že to vlastně není tak úplně zpívaný ale zároveň ani ne mluvený, je to prostě taková kombinace "něco mezi", a zase ten refrén a ty zadní hlasy, co to opakují a podbarvují a dodávají tomu tu zhulenou atmosféru. A to poslední "hiiiiiigh" na úplným konci taky.


Snap out of it - sice jaksi ruší tu high atmosféru, ale mám ji ráda pro její energii a nabití a živost, i když se mi třeba nelíbí video. Ale mám ji ráda pro tu tanečnost, zní hrozně pohodově a dobře a energicky, je to vlastně taková injekce energie do těla skrz uši. Zase to odsekávání krátkých slov od sebe v refrénu - "Snap - out - of - it!" A taky kdybych měla být nějakou věcí nebo postavou z některý z písniček od AM, tak budu pravděpodobně "fat lady that fancies having a sing", haha.

Knee socks - asi moje druhá nejoblíbenější? Tajemná, taková nejasná a nepochopitelná, s dokonalým refrénem s ještě divnější ozvěnou a těmi zadními hlasy než Why'd you only call me...?, a já jí miluju, miluju, miluju, miluju. Začátek mi nějak připomíná začátek od "Dangerous and difficult times" z muzikálu Chess - taky je takový creepy a plíživý a skoro napínavý, ale to je asi jen moje představa a blbej hudební sluch.
Ten refrén musíte slyšet, abyste pochopili, proč je to tak úžasný - aspoň pro mě. When you walked around your house wearing my sky-blue Lacoste and your knee socks... To jak je to zpívaný, ta hudba, ten text. Chápete? Nechápete? Nevadí. Poslouchejte.


I wanna be yours - já už ani nevím, co mám psát, protože se budu zase opakovat - geniální text a Alexův krásný hlas. Je to jemné, něžné, smutné, dojemné, romantické a je to zamilovaná píseň, ale ne ledajaká, ten text je lehce předělaná báseň od J.C.Clarka a ta hudba se k tomu hrozně hodí, je to takové tiché rozloučení s albem, ale takové rozloučení, na jaké se nedá zapomenout a který se vryje do srdce.

If you like your coffee hot
Let me be your coffee pot

Člověk, kterýmu se tohle nelíbí, nemůže mít srdce. Tohle je prostě vyznání všech vyznání, trochu zoufalý a nádherný.

Celkově můžu říct, že tu není písnička, která by se mi doopravdy nelíbila. Můžu říct, že moje nejoblíbenější je Why'd you only call me when you're high? a druhá zřejmě Knee socks a třetí Do I wanna know?.
Je to dost jiný než ty ostatní alba. A hrozně se mi to líbí. A taky se mi líbí - a to jsem ještě ani nezmínila - i písničky "2013" a "Stop the world I wanna get off with you", protože to jsou taky geniální věci a je škoda, že nejsou na albu. Ale zase jsou takový speciální a jiný.
Miluju hlavně tu 2013. "It's two thousand and thirteen all across the galaxy..."

A jinak už mě nenapadá, co k tomu napsat, protože jak jsem zjistila, ono se k tomu moc napsat nedá.
Tohle se musí slyšet.
A tenhle článek je jenom takový zoufalý pokus o zachycení atmosféry vyvolaný poslechem alba.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Heavrn Heavrn | Web | 25. května 2015 v 19:59 | Reagovat

Skvela recenze. AM se mi taly moc libi, vlastnw to je prvni album, ktere jsem od Arctic Monkeys slysela. Nejradeji mam Do i wanna knoe, knee socks, r u mine. Posledni zminovana se mi libila na prvni poslech a do i wanna know byla prvni, kterou jsem od nich slysela. Samozrejme i snap out of it mam rada a posledni dobou ujizdim na fireside, i want it all a one for the road. Miluju ty jejich kytarovy sola :) Jinak souhlasim, ze diwn pripomina The wall :)

2 Blink Blink | Web | 1. června 2015 v 21:45 | Reagovat

Ooooo,článek, tak dlouhej a o AM!! Rozplývám se štěstím! To album miluju, taky jsem ho poslouchala od Arctic Monkeys jako první a měla jsem pocit že ty předchozí alba proti němu nejsou nic, miluju AM pořád - je to vážně geniální dílo, na druhou stranu, ty alba předtím mají zase jiný druh kouzla, který jsem postupně zvládla rozšifrovat - Whatever People Say I Am, That's What I Am je takový strašně nevinně divoký, je to prostě poznat že to byli jenom čtyři kluci bez ambicí, ale maj už ten specifickej strašně úžasnej styl, Alexův zpěv je naprosto bravúrní, jak ty slova jakože chrlí, je to nespoutaný a prostě úžasný, Favourite Nightmare už je propracovanější, ale i tak tomu albu nechybí ta počáteční energie, je to fakt nápaditý album, zároveň takový až psychedelický, jestli se to vůbec dá napsat. No Humbug je taky úžasná deska - taková vyvážená, člověk z toho vidí že se sice drželi svýho stylu ale zároveň je v tom velkej progres, je to promyšlenější... Suck It And See mám osobně asi nejmíň ráda, ikdyž je tam hodně fakt úžasnejch písniček. To album je tak divně vyklidněný, má to příběh, má to téma, ale prostě mě to nikdy tak nechytlo. O AM netřeba nic říkat :D
Prostě nevím, kterou desku mám od nich nejradši, oni jsou nejlepší celý a se všim. Prostě Arctic Monkeys. Miluju je a maj takovej styl!

3 Sunshine Sunshine | 7. června 2015 v 12:47 | Reagovat

[2]: Ooo, já se rozplývala při jeho psaní.
Miluju tohle album asi taky víc než ty dřívější, ale zase Favourite worst nightmare se mi strašně líbí taky, hlavně 505, protože to je asi jedna z těch mých vůbec nejoblíbenějších skladem od AM, a poslední dobou jsem se docela zaposlouchala do Humbug, to už je takový klidnější, tišší, urovnanější, chvlikama docela temný a děsivý (třeba kousky z Dance little liar), a ze Suck it and see mám asi nejradši tu titulní skladbu, ale ještě jsem to ani pořádně neposlouchala, takže je brzo na nějaký soudy. Jo a z toho jejich úplně prvního alba miluju samozřejmě "When the Sun goes down", to se asi nedá nemilovat, jednak významově nebo prostě ten jazyk a ty věty jak jsou použitý, ono je to hrozně hezký slovama, i přes to téma, a pak taky "The view from the afternoon", Alex tam hrozně dobře zpívá a frázuje ty slova a to se mi líbí, jak píšeš, je v tom ta energie a síla začínající skupiny, co ještě má všechno před sebou a nemusí splňovat žádný očekávání fanoušků a tak :D
Snad se dostanu k psaní takovýhle článků i o těch ostatních albech, hrozně ráda bych se rozepsala o nich všech

4 Blink Blink | Web | 7. června 2015 v 15:25 | Reagovat

[3]: Na Suck It And See miluju Reckless Serenade a Piledriver Waltz - ty dvě skladby sou tak strašně nádherně klidný, ale maj v sobě tu hranu - chápeš :D
505 - miluju jí taky, je to taková klasika, taková smutná a upřímná skladba. ha ha, pořád jí miluju na tom záznamu z koncertu v roundhouse, kde alex zapomene slova a je to strašně neviňoučce trapný, ale on začne improvizovat a zpívá tam něco jako i cant remember the fucking words, ale vlastně to vůbec není poznat, protože on je hrozně cool a dělá jakoby nic :D
a jo, na těch písničkách z WPSIATWIN (panebožeee, to je strašlivá "zkratka" :D) je nejlepší to, jak geniálně je to zívaný, si myslim, ty texty, ten proud slov, to všechno je tak strašně nenapodobitelný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama