Franz Ferdinand - Tonight

7. března 2015 v 21:38 |  Franz Ferdinand
Rozhodla jsem se upravit ten starý článek o třetím albu Franz Ferdinand do nové verze, která bude víc připomínat dva články o dvou prvních albech FF - přece jen, ten původní článek byl spíš o tom, jak mi tohle album na první poslech nesedělo a jak jsem si na něj pak zvykla a zamilovala si ho. Teď tomu chci dát podobu jako oněm dvoum již zveřejněným. Taky to teď aspoň půjde chronologicky - Franz Ferdinand - You could have it so much better - Tonight - Right thoughts, right words, right action. A další z důvodů, proč to dělám, je samozřejmě i to, že FF vydali zatím jen čtyři alba (v pondělí by se to mohlo změnit) a já už o dvou napsala recenzi, takže se mi počet námětů rapidně snížil a já chci dobu, kdy o nich budu psát, natáhnout na maximum. Tohle bude nakonec asi ten hlavní důvod. Ne, vážně, chci mít čtyři články o čtyřech albech a chci, aby byly v podobném duchu, ne jeden tak a jeden tak.

Jak už tu padlo - Tonight je třetí album skupiny Franz Ferdinand. Doteď zůstává tím nejméně úspěšným, nejméně pochopeným a oceněným ze všech jejich alb, i když občas se tak nějak pere o to poslední místo hanby s YCHISMB, které někteří shazují kvůli jeho neoriginalitě - oproti tomu je Tonight zase originální "až moc" a spousta lidí ho kvůli tomu nemá rádo. Pro mě je Tonight asi opravdu tím nejméně oblíbeným albem FF, i když mi to trhá srdce to takhle napsat, protože si rozhodně nemyslím, že by bylo špatný, jenom je to odbočení ve stylu a to pro mě ne zrovna tím pravým směrem. Jakože ne že bych ho neměla ráda, ale debutovýmu Franz Ferdinand se nevyrovná, protože Franz Ferdinand je prostě klasa, YCHISMB má zase několik fakt silných skladeb a hlavně Walk Away a Outsiders, a Right thoughts... má zase všechny písničky úplně rozdílný a ukazuje všechny možný styly.
Tonight je hlavně dance rock a údajně i "dance-punk", což je rozhodně zajímavá definice. A je o noci a o tom, co se v noci děje. A třeba jako velký plus musím uvést, že má celý takovou jednotnou atmosféru - to Franz Ferdinand ani YCHISMB ani RTRWRA nemaj. A taky je to, že je o noci, což je moje oblíbená část dne.

Už jen obal alba je naprosto jiný, než je u FF zvykem - zaprvé: je tam fotografie a zadruhé: přímo fotografie členů skupiny. Takže už od chvíle, kdy vidíte obal, je jasné, že tohle bude jiný kafe než je od "Skotíků" obvyklé.


Vlastně nevím, proč jsem napsala, že je tohle moje nejmíň oblíbený album, protože zatím tomu asi nic nenasvědčuje. Ani popis první skladby tomu nasvěčovat nebude. Ulysses. Přemýšlela jsem, který "otvírák" ze čtyř FF alb mám nejradši, ale fakt si nevyberu: Jacqueline rozjíždí vlastně celou kariéru FF a je zezačátku taková pomalá, tichá, ale je to jen klam, pak se to pořádně rozjede do klasické franzferdinandovské skladby. The Fallen má zase strašně zajímavej text a dobrej refrén a už od začátku do toho "skočí po hlavě". Right action je sice trochu dost skákavá, ale zase zní hrozně pozitivně, hned tak na začátek. No a Ulysses.... To prostě i kdyby vám někdo Ulyssese pustil a vy jste ani neznali název alba, ani neviděli jeho obal, tak hned vám dojde, že to bude o noci a o drogách a o "nočních pocitech". La-la-la-lá, Ulysses... Alex navíc nezpívá naplno, ale jenom tak šeptavě, hlavně na začátku. To ještě přidává na atmosféře.
A jsem hrozně ráda, že k týhle písničce je i video. Navíc ještě takový video! Alex je úžasnej, všichni jsou úžasní. Miluju ho.
Kromě toho mi to připomíná "Why'd you only call me when you're high?", to video. Možná i trochu hudba a text, nevím, ale hlavně video.

Tomu říkám rozjezd. Není to ani nijak drsný nebo šílený, spíš to navozuje atmosféru a pocit očekávání - co se stane dál, když už v první písničce jsme u zfetování? A navíc to celý nevyznívá zrovna šťastně - no, you're never going home, you're not Ulysses...

Turn it on je jedna z těch mých oblíbenějších z alba, ani ne tak hudebně jako spíš textově - i když, pravda, líbí se mi ty zadní hlasy v refrénu, "turn it on!". Ale text je ještě lepší, hlavně konec písničky. Vlastně podle týhle písničky si tak nějak představuju Alexe a jeho myšlenky, co pak používám do těch víc psycho slash povídek o něm a Nickovi - protože Alex tady působí jako ten macho, který o všem rozhoduje a všechno musí být po jeho a když ne, je to špatně.... A taky je to trochu stalkerská písnička.
You know I know where you are
You know I can't have another
Can't stop thinking of you
If I can't have you then nobody can


Ta poslední věta je děsivá a úžasná dohromady.

Třetí skladba, No you girls, je asi nejznámnější z celého alba - možná druhá nejznámnější po Ulysses, nevím. Ale určitě jedna z těch hlavních. Zezačátku jsem ji neměla vůbec ráda (protože Alex tam vyloženě zpívá o ženách/dívkách a já jako slasherka mám radši, když je ten adresát neznámý a já si můžu domýšlet, pro koho a o kom to asi je). Taky se mi trochu nelíbilo, že je to jedna z těch nejslavnějších od FF. A ani video mě nebralo. Jenže postupně si navyknete na ten refrén a nakonec ani to video není špatný, zjistila jsem, že když se na něj začnu dívat, musím se na něj dívat na celý, protože se od něj prostě neodtrhnu. Taky je v tý písničce spousta erotiky, jak to Alex zpívá - Kiss me, flick your cigarette and then kiss me - a v kombinaci s videem, zvlášť s těmi částmi, kde jsou záběry na Alexovy oči a kdy se rozsvítí červená světla, to má v sobě takový ten "erotický potenciál" nebo jak by se to řeklo...
(ano, mám slabost pro Alexův pohled a jeho oči).

Ta další, Send him away, je po dusné erotice No you girls o hodně volnější a dá se při ní vydechnout. Hudebně i významově je taková lehká, povrchní, jakože "je mi to jedno". Hlavně významově, ale ta hudba je taky taková, jednodušší, volnější, jako text. Asi bych měl žárlit, ale je mi to jedno... Mám ji ráda na albu, protože tam vytváří prostor pro zklidnění mezi No you girls a Twilight omens, ale jen tak z nudy si jí pustím málokdy, na to ji mám ráda zase málo.

Twilight omens jsem podobně jako No you girls neměla po prvním poslechu ráda, zdála se mi taková moc ubrečená a uzoufaná a nerozhodná, pak jsem v ní našla trochu posobnost s Do I wanna know? - textově, ne hudebně - a nakonec jsem si jí zamilovala.
Twilight omens in my life
Then I hear your name
Hear the radio sing your name
Should I give you a call, what can I say?
Maybe you still feel the same

Bite hard je jedna z těch nejlepších věcí z alba a FF se v ní vrací k ráznosti a rozhodnosti známé z prvních dvou alb. Začíná sice jako dojemné šeptané věnování někomu neznámému - You don't know I sing these songs about you - ale pak se to zlomí a do ráznýho bubnování nastupuje Kapranos tak, jak jsem na něj byla zvyklá z dřívějška, rozhodný a sebejistý, a konečně se tam objevuje i ten klasický výsměch - ne, nikdy jsem se nesnížil k tomu, abych líbal tvoje fotky.
A taky se v písničce zmiňuje čas "5.05", z čehož jsou u vytržení všichni, co znají písničku "505" od Arctic Monkeys.
Prostě se mi líbí, jak se ta písnička rozjede. A taky jsem podle ní napsala slash povídku (ale já bych napsala slash povídku podle jakýkoliv písničky, takže to zase nehraje takovou roli).

Následující What she came for mě dostala Kapranosovou výslovností a jeho frázováním, a taky tím "oou-oou-oou, LOOK OUT!" a vůbec tím vykřikováním u refrénu, ale jinak je to "prostě jedna písnička", kterou nijak zvlášť nemusím. Taky ten text je divný.
Ale je to zase takový nakopnutí dopředu, vstříc tomu dalšímu, do druhé poloviny.

Na Live alone oceňuju hlavně její přímočarost a upřímnost, a myslím si, že Alex to psal od srdce, protože v době nahrávání alba se rozešel s Eleanor Friedbergerovou a podle textů, který v tý době psal, se v něm dost střídala lítost a vztek, podle toho taky ty písničky vypadají - některé jsou takové ufňukané splíny o konci lásky, a ty další jsou zase posměvačný a cynický skladby, který říkají všechny vlastně to samý - "no tak si naser, no".

I want to live alone
Because the greatest love
Is always ruined by the bickering
The argument of living

Hudebně je tam na mě až moc efektů a pípání, ale textově je to takový pěkně rozpolcený - chci žít sám, ale pořád na tebe budu čekat.
Can't stop feeling je už vyloženě taneční nahrávka, nic úplně pro mě, mám ji ráda ale je už fakt moc divná, i když klip se mi líbí, protože FF tam trochu navazují na tradici DYWT? a zase si ze sebe dělají srandu. You leave me dancing alone, you leave me to die on the floor, but you can't feel it.... Taky ten zvuk ze začátku písničky je něco, co nikdy nedostanu z hlavy. Ale za svojí oblíbenou ji neoznačím.

Úplný vrchol alba je to, co přichází teď, lucidní snění, Lucid Dreams. Podle mě je to jedna z nejlepších písní FF vůbec a taky jeden z těch pilířů - jakože debutový Franz FerdinandTake me out, Auf Achse a 40', YCHISMBDo you want to?, Walk away a Outsiders, tak Tonight má Ulysses, No you girls a Lucid Dreams, to jsou prostě takový určující písničky alb, který nesmí chybět na žádným koncertu; mezníky, základy.
Při prvním poslechu jsem ji naprosto ignorovala.
Když jsem to poslouchala poněkolikátý, konečně jsem si jí všimla, když došla k refrénu - a ten se mi strašně líbil, bylo to jako bych ho slyšela poprvý, ale předtím jsem ho už určitě musela slyšet, jenom jsem ho asi fakt naprosto nevnímala.
Aby to nebylo tak jednoduchý, existují dvě verze téhle písničky - ta kratší, singlová, a ta delší z alba. Liší se hlavně tím, že ta kratší končí poklidně po necelých čtyřech minutách, zatímco ta delší má ještě šílený tříminutový "ocas" v podobě něčeho na způsob acid trance, prostě taková psychedelie říznutá osmdesátkama a syntezátorem. Plus jsou tam změny v textu a - což je hlavní pro mě - v refrénu a jeho stylu. Singlová verze má refrén:

There is no nation of you, there is no nation of me
Our only nation lives in lucid dreams


Zatímco albová verze má refrén:
I'll dream a nation of you (ooo-oooo-oooh)
New Narnia where we yould live in

Takže ta singlová verze má "víc textu", u albový verze je tam zase to oblíbené "ooo-ooo-ooohh". Plus písničky mají jiný začátek, singová verze se rozjíždí pomaleji a z ticha, zatímco albová začíná okamžitým úderem. Kdybych je měla porovnat atmosférou, singlová verze je taková zhuštěnější, působí víc uceleně a Alexův hlas mi přijde taky takovej ráznější a odhodlanější, víc se hodící pro písničku; albová je roztahanější, volnější, hlavně ve zpěvu. Ale to "ooh-ooh-ooh", který se v refrénu ozývá tak trochu "z dálky" má svoje kouzlo. I když ten tříminutový acid trance to pro mě kazí - ano, na album se to hodí, ale mně to nesedí, takže pro mě bude vždycky oblíbenější ta singlová verze.
(singl)

(album)

Ono kdyby po Lucid Dreams přišlo cokoliv, už to bude jenom takové vyčerpané "něco" na konec. Pro mě je Lucid Dreams vrchol noci, o které vlastně celé tohle album je, prostě tem moment, kdy jste někde na hranici mezi snem a realitou, no a když vezmu tu verzi z alba, tak se patrně něčím sjíždíte za zvuků šílenýho acid trance. To je vrchol alba. To potom už jsou jen takový "dodatky".
Ale Dream again musím ocenit. To je totiž nádherná skladba. Strašně uklidňující (no, jak se to vezme, chvílema je děsivá - Don't be afraid if you hear voices...), ale je to úplně nádherně provedené a hlavně zkombinované s předchozí Lucid dreams. Tam, kde končí noc a drogy a věty jako "I'll dream a nation of you, new Narnia where we could live in", nastupuje Dream again. Je to jako probudit se na pustým ostrově uprostřed oceánu po noci strávený někde v klubu na drogách - předtím tu byla pařba a drogy (Ulysses), rozchod (Turn it on), výčitky (No you girls), nevěra (Send him away), vyrovnávání se s rozchodem (Twilight omens) a po tom všem, co bylo v noci a zdálo se být nebezpečný a špatný, je tu tohle něžné, jemné uklidnění. Dobře, na tom probudit se na pustým ostrově asi není moc uklidňujícího, ale tak to prostě vidím - v noci byla spousta věcí, co vám zasvinilia hlavu, a pak ráno máte konečně šanci si hlavu trochu provětrat.
To je Dream again. Procházka ráno po mořském pobřeží, šplouchání vln, a jinak ticho. Ještě vás bolí hlava, ještě se vám trochu pletou nohy, na ksichtě máte zbytky make-upu který jste si namalovaly před "pařbou", je vám taky trochu zima, ale přežili jste to.

Tady by album mělo podle mě končit. Bylo by to hrozně poetický a pěkný. Ale ještě je jedna písnička, Katherine kiss me. Podle mě naprosto zbytečná. Sice v atmosféře taky docela navazuje - je taky tichá, jako Dream again, a jen akustická a snivá, ale nemá tam skoro žádný výzanm, nevím, je to už jen takový natáhnutí. Je hezká, zezačátku to vypadá jen na akustickou verzi "No you girls", ale i text má trochu jiný, jenže celkově je to jen zopakování toho "tebe nezajímá, jak se cítím já, a mě nezajímá, jak se cítíš ty". Alex má hrozně dobrý hlas na takový písnčiky. Jo, ráda si jí poslechnu, akustický Franz Ferdinand jsou hrozně příjemní na poslech - ale podle mě je to nejzbytečnější písnička alba.

Pokud máte rádi hardcore, doporučuju poslechnout si i druhé CD vztahující se k Tonight - jmenuje se Blood. A jsou na ní téměř všechny písničky z Tonight - ale zremixovaný a v dubstepovém stylu. Mají taky jiný názvy - většinou jsou to úryvky z textu původní písničky (třeba dubstep verze "Turn it on" se jmenuje "If I can't have you then nobody can"; z "Can't stop feeling" je "Die on the floor" a z "Ulysses" se stalo "Feeling kind of anxious"). Nic pro mě. Ale když se s tímhle zavřete do temnýho pokoje, vypijete flašku vína, lehnete si na zem a pustíte si to, můžete zažít zajímavý pocity.

A takhle končí ta "noční jízda" s názvem Tonight. Nakonec je to album docela optimistický, alespoň proti ostatním. I když to tak nemusí vypadat, já bych řekla, že ano, konec alba Tonight: Franz Ferdinand vyznívá optimisticky. Člověk vyvázl ve zdraví. A přestože Ulysses naznačoval nešťastný konec - "you're never going home, you're not Ulysses" - tak Katherine kiss me je tak uklidňující, až se zdá, že nakonec se člověk domů a do bezpečí přeci jen vrátí. Po tom všem.

Dobře, je to moje nejmíň obíbený album od FF. Ale má jedinečnou noční atmosféru. A protože miluju noc, miluju i to album.
(a takhle to vypadá, když ho poslouchám)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama