Březen 2015

Chtěla jsem

30. března 2015 v 21:53 Jednorázovky
Jak jste si užili Kill and Run? Bavili jste se při čtení stejně jako já při psaní? Ale ne, dost krutosti, já totiž napsala něco poetického. Hrozně dlouho jsem tohle chtěla napsat, a teď jsem se k tomu konečně dostala. Já vážně asi začnu dělat poezii, jako moje sestra. Jo, je to zařazený v jednorázovkách, protože zakládat takhle hodnotným a významným básním vlastní složku je moc pracný. A pak bych si to zase rozmyslela a to nechci.
Kdo pozná všechny hudebníky zmíněné na konci má můj věčný obdiv.

Chtěla jsem být hippie
A pak mi došlo, že nemám ráda přírodu
Chtěla jsem být intelektuál
Protože ráda sedím v kavárně
A taky jsem chtěla být hipster
Ale bejt hipster je moc mainstream
(a taky jsem tlustá, takže mi žádný hipsterský oblečení není)
Chvíli jsem chtěla být beatnik
Ale nedočetla jsem "Na cestě"
A všichni kolem mě se prohlašují za punkery
Aniž by kdy slyšeli o Sex Pistols
Ale mě "Anarchy in the UK" nudí
Takže tam taky nepatřím
A rap nikdy nebyl můj šálek čaje
Když už tak hip hop, ale jen zdálky
A na to, abych byla mod girl
Mám moc velkej zadek a prsa
(tenkrát byly ty holky nějak plošší)
Takže mi asi nezbývá než si malovat oči
(pokud to stíhám)
Dělat si asymetrický černý linky
A fabulous lash od Rimmel London
Každý ráno mezi 6:45 a 7:00
Před zrcadlem v koupelně
Nosit oxfordky a saka
Jíst pomeranč a pít k tomu kafe
A žvejkat žvýkačky jako Liam G.
A nosit brýle jako Jarvis C.
A ohrnutý džíny jako Ricky W.
A přitom zůstat sama sebou
A nezapomenout, kdo jsem
(tak jak to zpívá Miles K.)

Kill and Run epilog

26. března 2015 v 6:11 Franzy Fridays
Název: Kill and run
Díl: epilog
Pár: Alex Kapranos/Nick McCarthy
Fandom: Franz Ferdinand
Přístupnost: všem s dobrou psychikou

Ve Skotsku si moc polehávání na pláži neužili. Využívali k tomu jižní Anglii a krátkou přestávku mezi tour a pobytem v nahrávacím studiu. Oběma to vyhovovalo.
Nikdo je nepoznával. Leželi na dece jako ostatní, se slunečníma brýlemi jako ostatní. Vlastně spolu ani nemluvili. A když mluvili, byl to hlavně Alex. Nick ležel na zádech vedle něj, oči zakryté černými kulatými skly brýlí, a smál se svým typickým "hur hur hur" způsobem.

Kill and Run 4/4

25. března 2015 v 9:14 Franzy Fridays
Název: Kill and run
Díl: 4/4
Pár: Alex Kapranos/Nick McCarthy
Fandom: Franz Ferdinand
Přístupnost: všem s dobrou psychikou

Na pokoji bylo ticho. Všichni si chvíli postáli u Nickovy postele a pak odešli. Alex zůstal. Přístroj vedle Nicka pípal. Nickova hlava končila místo krkem divným bílým límcem, který splýval s peřinou. Všude po posteli se táhly hadičky. Všechno končilo u jeho těla.

Kill and Run 3/4

24. března 2015 v 5:05 Franzy Fridays
Název: Kill and run
Díl: 3/4
Pár: Alex Kapranos/Nick McCarthy
Fandom: Franz Ferdinand
Přístupnost: všem s dobrou psychikou

Paula to očividně šokovalo. "Cožesiudělal?" zařval do telefonu skoro nesrozumitelně.
"Pomohl jsem mu."
"Pomohl?"
"Všichni si ho pamatujou jako kytaristu, jak tancoval na koncertech, jak hrál…"
"Ale von je mrtvej, chápeš?"

Kill and Run 2/4

23. března 2015 v 10:10 Franzy Fridays
Název: Kill and run
Díl: 2/4
Pár: Alex Kapranos/Nick McCarthy
Fandom: Franz Ferdinand
Přístupnost: všem s dobrou psychikou

Nicholas se nejlíp cítil vždycky v Bavorsku. Vzal Alexe ke svojí rodině do Rosenheimu. Sestře se líbil. "Že jste se zrovna vy dva potkali v Glasgow!" Vzal ho i do Mnichova. Sedávali na balkoně kavárničky s výhledem na Rathausplatz a mluvili o Řecku a Německu, jako by oni byli ti nejpovolanější a jako by oni mohli změnit politiku. Když Alex říkal "naše země", vždycky tím myslel Řecko a Německo.
V Řecku nebyli, měli jet letos.
Pak jednoho dne moc pršelo a pneumatiky klouzaly po silnici víc než obvykle a ručička ukazovala na tachometru víc než měla.
Nicholas rád riskoval.


Kill and Run 1/4

22. března 2015 v 18:03 Franzy Fridays
Není to ani tak slash. Nezáleží na ději. Nezáleží skoro na ničem. Celý je to jiný. Poslední dobou jsem přečetla moc povídek na téma "nemoc/zranění - ale společně to zvládneme" (vliv "Teorie všeho"?) a tohle je reakce mého chorého mozku a srdce.
Nebude to moc veselý a ani chytrý. Ani dlouhý.


Název: Kill and run
Díl: 1/4
Pár: pokud se to tak dá nazvat - Alex Kapranos/Nick McCarthy
Fandom: Franz Ferdinand
Shrnutí: Společně to nezvládneme.
Přístupnost: všem s dobrou psychikou
Varování: psycho!Alex, smrt, morbidní, tváří se to filosoficky


Vitamin String Quartet

20. března 2015 v 16:22 Ostatní
Našla jsem něco úžasného, skupinu, která netuším co je zač, dosud jenom vím, že dělá předělávky slavných písní. Od Beatles, Rolling Stones, Bowieho, přes Oasis, Nirvanu, Muse, až po Franz Ferdinand a Arctic Monkeys. Ale jaký předělávky!
Houslový předělávky. Vezmou například písně Lady Gaga a předělají je do houslové verze. A můžu vám zaručit, že to, co z toho vzniká, je nádherná hudba, u který si v první chvíli ani neuvědomíte, že je to vlastně písnička, kterou znáte, a po chvíli vám ta melodie něco připomene, pak vám dojde, že je to ta písnička, a že to přece není možný...
Samozřejmě - pokud máte rádi zvuk houslí. Jinak to asi není nic pro vás.
Já jsem vždycky měla housle ráda - líbí se mi jejich zvuk, ano, klišoidní tklivý zvuk houslí, ale je to tak. Je to jako by se to vás ty struny zařezávaly. A prostě to se mnou něco dělá.
První jsem našla "Ulysses" od Franz Ferdinand. Houslová verze "Ulysses"? Vážně? Hahaha. Jasně. Vzít takovou písničku "Come on, let's get high!" a udělat z ní tklivou houslovou symfonii? To nejde.
Ale jde. A je to tajemná, na nervy hrající píseň. Hlavně refrén a ta část, kde se v originále zpívá "La-la-la-la, Ulysses, I've found a new way, baby...". A Ulysses ještě nebyl největší překvapení. Pak přišla řada na "Take me out" - vážně, Take me Out, s těmi svými přechody, ráznými useknutími, nezaměnitelným riffem - a "Jacqueline" se svým refrénem "It's always better on holiday, so much better on holiday, that's why we only work when we need the money". A pak "Do you want to?" a "No you girls", a to je neuvěřitelný, jak dokonale ty písničky zní v houslové verzi. Nikdy předtím si to takhle nepředstavíte, protože vás ani nenapadne, že by něco takovýho šlo a mohlo existovat.
Pak jsem přišla na Lady Gaga. Pokud nemáte rádi její hudbu, můžete ji mít rádi v houslové verzi! Zní to úplně jinak, tajemně a děsivě zároveň, skoro až napínavě, řekla bych. Je to strašně úžasný, jak moc se styl hudby změní, ale ve skutečnosti je to pořád jedna a ta samá písnička. Třeba "Papparazzi" zná snad každý. Houslová verze je naprostá bomba.

Pak jsem zjistila, že udělali i "Do I wanna know?". To je taky něco neskutečnýho. V prvních vteřinách to ani tak moc nezní - ale pak to začne, jak se přidají ty další housle a změní se melodie a pak už je to ono, opravdu je to ONO. Jak se to rozjede. A vám nezbývá než si tiše pobrukovat text nebo "hmmm...hmmm...mmmmh". Tyhle houslový verze vás prostě donutí vnímat ty skladby ještě jinak, než jste je vnímali doteď, slyšet je jinak.

Magorie IV.

16. března 2015 v 21:42 Magorie
Je škoda odejít v nejlepším, ale bohužel to na maturáku jinak nešlo, do jedenácti byla nuda, nedalo se hnout, kapacita sálu byla tak na stodvacet procent využitá a i stálí návštěvníci podobných akcí stáli na místě a nudili se, strašně se nudili, protože dojít k baru byla velká námaha a vystát si šílenou frontu ještě větší, zvlášť když nikdy nevíte, jestli vám vůbec zrovna teď nalejou nebo ne. Bára - která se vlastně nejmenuje Bára, abych pravdu řekla - ale naštěstí vystupovala v předtančení, takže měla VIP vstupenku a mohla propašovat dovnitř cokoliv, tzn. hlavně Frisco, pomerančovej a limetkovej džus a vodku od Vietnamců a taky trochu trávy, pečlivě ubalený v linkovanym papíře a stejně pečlivě zalitý dávkou lepidla.
I největší štamgasti se nudili, protože po parketu poskakovali maturanti - jo, dalo se to čekat, když to byl jejich maturák - a učitelky a rodiče a nikde nebylo k hnutí. Největší vymetači všech parties stáli na místě a jen koukali. Takže to byla strašná nuda. Možná je to taková nuda pokaždý, nevím. Do jedenácti se všechno táhlo strašně pomalu, bylo to jako věčnost, chvilku jsme s Terkou mluvili o Francouzích a o francouzštině a Bára lovila svýho miláčka, pak zjistila že tam má holku, a po zbytek večera s sebou nosila džus a vykládala, jak to chrstne tý "děvce" do obličeje, což samozřejmě neudělala.
Limetkovej džus byl strašně hnusnej a pomerančovýho bylo málo. Navíc jsme byli jako největší zoufalci - vodku jsme měli ve flašce od Rajce a džus normálně v krabici, stáli jsme na kraji parketu a střídavě upíjeli z flašky a pak z krabice a míchali to až v puse, no elegance sama. Génius pití odmítl, že by ho máma zabila, ale trávu si venku dal taky.
Pak někdo poznamenal, že pěkně svítí hvězdy, a Génius pronesl: "Člověk se od vepře liší zejména tím, že občas zvedne hlavu a zadívá se na nebe."
V tu chvíli to bylo hrozně pěkný.
Po půlnoci se konečně dalo tancovat, Little Party Never Killed Nobody je věčná a v tu chvíli je celej svět smrsknutej na ten sál plnej přiožralejch lidí, co mají nad sebou barevný světla a DJ na pódiu. V tu chvíli je jedno, jestli znáte skalární součin dvou zasraných přímek - což bylo to, na čem záleželo o patnáct hodin dřív - protože teď jste tam a atmosféra je skvělá a vypadá to, že tam jste navždycky a nepřestanete tancovat ani když vás strašně bolí nohy, protože jakmile se na chvíli zastavíte, začnou vás bolet ještě víc.


14.: Rio (slash fikce)

13. března 2015 v 6:00 Franzy Fridays
Série: Rio
Díl: 14/18
Fandom: Franz Ferdinand
Počet slov: 400
Přístupnost: všem
Varování: není

Franz Ferdinand - Tonight

7. března 2015 v 21:38 Franz Ferdinand
Rozhodla jsem se upravit ten starý článek o třetím albu Franz Ferdinand do nové verze, která bude víc připomínat dva články o dvou prvních albech FF - přece jen, ten původní článek byl spíš o tom, jak mi tohle album na první poslech nesedělo a jak jsem si na něj pak zvykla a zamilovala si ho. Teď tomu chci dát podobu jako oněm dvoum již zveřejněným. Taky to teď aspoň půjde chronologicky - Franz Ferdinand - You could have it so much better - Tonight - Right thoughts, right words, right action. A další z důvodů, proč to dělám, je samozřejmě i to, že FF vydali zatím jen čtyři alba (v pondělí by se to mohlo změnit) a já už o dvou napsala recenzi, takže se mi počet námětů rapidně snížil a já chci dobu, kdy o nich budu psát, natáhnout na maximum. Tohle bude nakonec asi ten hlavní důvod. Ne, vážně, chci mít čtyři články o čtyřech albech a chci, aby byly v podobném duchu, ne jeden tak a jeden tak.

Jak už tu padlo - Tonight je třetí album skupiny Franz Ferdinand. Doteď zůstává tím nejméně úspěšným, nejméně pochopeným a oceněným ze všech jejich alb, i když občas se tak nějak pere o to poslední místo hanby s YCHISMB, které někteří shazují kvůli jeho neoriginalitě - oproti tomu je Tonight zase originální "až moc" a spousta lidí ho kvůli tomu nemá rádo. Pro mě je Tonight asi opravdu tím nejméně oblíbeným albem FF, i když mi to trhá srdce to takhle napsat, protože si rozhodně nemyslím, že by bylo špatný, jenom je to odbočení ve stylu a to pro mě ne zrovna tím pravým směrem. Jakože ne že bych ho neměla ráda, ale debutovýmu Franz Ferdinand se nevyrovná, protože Franz Ferdinand je prostě klasa, YCHISMB má zase několik fakt silných skladeb a hlavně Walk Away a Outsiders, a Right thoughts... má zase všechny písničky úplně rozdílný a ukazuje všechny možný styly.
Tonight je hlavně dance rock a údajně i "dance-punk", což je rozhodně zajímavá definice. A je o noci a o tom, co se v noci děje. A třeba jako velký plus musím uvést, že má celý takovou jednotnou atmosféru - to Franz Ferdinand ani YCHISMB ani RTRWRA nemaj. A taky je to, že je o noci, což je moje oblíbená část dne.

Už jen obal alba je naprosto jiný, než je u FF zvykem - zaprvé: je tam fotografie a zadruhé: přímo fotografie členů skupiny. Takže už od chvíle, kdy vidíte obal, je jasné, že tohle bude jiný kafe než je od "Skotíků" obvyklé.

13.: Rio (slash fikce)

6. března 2015 v 6:00 Franzy Fridays
Jdu se zakopat někam hodně daleko a hluboko. Nechtěla jsem z toho udělat frašku ani klišé, proto to tak dlouho trvalo. Už jen čekám, kdy mě někdo zažaluje.
Ale svědomí mám čisté. Vyhnula jsem se spojením jako "rozhořelá vášeň" a "tělo vzepjaté touhou" a eufemismů jako "mužství" a "chlouba", protože jsem se nemohla přestat smát a protože kdybych to někdy v životě napsala, už bych se nikdy, nikdy, nikdy, nikdy nemohla na Alexe podívat, ani na videu ne. To je prostě hranice, za kterou nejdu.

Série: Rio
Díl: 13/18
Fandom: Franz Ferdinand
Počet slov: 1914! (hádejte proč)
Přístupnost: eh, tak 15+?
Varování: #dominatníAlex #chudákNick #bezohlednost #sex #násilí #teror

#omlouvámse


Oasis - (What's the Story) Morning Glory?

1. března 2015 v 20:16 Oasis
Oasis je skupina, kterou jsem nikdy moc neznala, ale během jedinýho poslechu mi hrozně přirostla k srdci a zamilovala jsem si ji. Strašně moc. A s přihlédnutím k tomu, že to byla jedna z nejvýraznějších a nejúspěšnějších skupin 90. let a nejlepší skupina Anglie té doby - můj názor, protože nemám ráda Blur a ani Pulp nijak zvlášť ne a od Muse toho znám moc málo a od Coldplay asi tak tři písničky z tý doby, a taky mě právě teď nenapadá žádná další konkurence - a taky díky tomu, že letos je to dvacet let, co bylo vydáno jejich asi nejslavnějsí album (What's the Story) Morning Glory?, (a navíc o albech FF toho už moc napsat nemůžu, takže je čas přesunout se k dalším skupinám) - prostě jsem se rozhodla napsat tenhle článek. Ve stylu mých článků o FF. Bylo už načase věnovat se i jiným skupinám, které se mi zalíbily, takže teď se přesunu na Oasis, pak taky na Kaiser Chiefs, Arctic Monkeys, The Last Shadow Puppets... prostě budu psát takový články o různých albech.
Dobře, jdu na to.

Obal (What's the story) Morning glory? je vlastně obyčejná fotka obyčejné londýnské ulice, ale fanoušci tam doteď jezdí a pořizují vlastní fotografie tohohle proslaveného místa, Berwick Street.