Franz Ferdinand - You could have it so much better

24. února 2015 v 20:32 |  Franz Ferdinand
Druhé album skupiny Franz Ferdinand, nepříliš odlišné od toho prvního. Na poslech to není žádná novinka ani posunutí ve stylu, vyšlo přece jen už rok po tom prvním a za tak krátkou dobu se styl FF nijak viditelně-slyšitelně nezměnil, takže žádné překvapení čekat nemůžete. Dalo by se říct, že skupina pokračuje v tom, co začala na debutovém albu "Franz Ferdinand". Indie rock, občas trochu elektroniky, občas trochu disco-rytmu, občas trochu té správné skotské melancholie a vybrnkávání na kytaru v písni á la Beatles. Celkově to tvoří takový hodně neuspořádaný celek s dost rázným rozjezdem, pěkným začátkem, pak takovým zmateným středem a dost smutným koncem, respektive smutnou předposlední a poslední písničkou. Vlastně bych mohla napsat, že se mi líbí začátek a konec, ale to, co je mezi tím, mě až tak nebere. Ale to by taky nebyla pravda - ty písničky uprostřed prostě k tomuhle albu taky patří.

So they say you're a trouble, boy
Just because you like to destroy
All the things that bring the idiots joy
What's wrong with a little destruction?

(obal je klasika, inspirace ruskou avantgardou a konstruktivismem, velmi franzferdinandovské)

Celé album otevírá The Fallen, což je dost svižný začátek s textem inspirovaným Biblí (Alex nezapře rok studia na teologii) a o padlých, kteří chodí mezi námi. Spíš než tuhle mám ráda tu "zkrácenou" verzi pro rádia a pro video - má o dost údernější začátek, nemá takovej ten "rozjezd", začíná prostě přímo a rázně. Mám ji hrozně ráda na albu když si ho přehrávám v celku a nebo s klipem, ale živý verze moc nemusím - text je vážně moc rychlej a já nerada poslouchám, jak se Alex dusí když se to snaží zpívat. Zároveň The Fallen navozuje trochu falešnou představu o tom, jak bude vypadat zbytek alba - protože tohle je vážně písnička s textem, který stojí za zamyšlení a má nějaký význam a hodnodu, jenže hned potom přijde "Do you want to?" a iluze o myšlenkově vyváženém albu s filosofickými texty zase hned zmizí...
Klip je hrozně jednoduchej, vlastně asi nejjednodušší vůbec od FF. Alexovy pohyby, nápisy Rollex na zádech.

You had a lazy laugh and a red-white shirt
And I fell to the floor fainting at the sigh of blood


Jak jsem už zmínila, druhá na seznamu skladeb je dobře známá a profláklá Do you want to?. Dřív jsem ji hrozně milovala, snad ještě víc než "Take me out", jenže teď mě trochu děsí, že je to asi druhá nejznámnější a nejslavnější písnička FF a že pokud si někdo zkusí poslechnout něco od Franz Ferdinand, stoprocentně bude DYWT? jednou z prvních písniček na který narazí, přitom teď už absolutně netuším, proč je tak slavná, když ten text je vyloženě debilní. Hudbu označil přítel mojí kamarádky, která to zrovna poslouchala, za "zasraný disco".
(To mu neodpustím).
Nikdy ale nepřestanu milovat první větu celý písničky -

When I woke up tonight I said 'I'm gonna make somebody love me'

No a zbytek textu je vlastně neustálým opakováním názvu. Takže - chceš?
Jasně, rychle si zvyknete na všechno to "do ya, do ya, do ya" a "tu-tu-tu-tu-du-du", ale ona je tahle skladba vážně hrozně primitivní, když se na to podíváte. A taky chytlavá.

K This Boy jsem si hledala cestu dlouho, protože to ani není zpívání, ale spíš frázování/vykřikování textu do docela splašený hudby a ještě k tomu úplně nechápu ty souvislosti v písničce. "This boy is so spectacular, not a boy but a wealthy bachelor - I WANT A CAR, I WANT A CAR!" Připomíná mi to starýho dobrýho Michaela z prvního alba, akorát Michaela s pořádnou dávkou koksu a strašnou povýšeností a sebejistotou -

If I'm tired
I'm tired of telling you
I'm never tired
I'm always better than you
Bye, boy, run to your mother...

Najednou je tu naprostý zlom - ta splašenost a sebejistota jdou pryč - a je tu jedna z nejkrásnějších písniček, co vůbec existují, a kdyby se album nejmenovalo "You could have it so much better", klidně se mohlo jmenovat podle téhle písničky, která by si rozhodně zasloužila být titulní, slavná, opěvovaná - Walk Away.


Nejlepší na Walk Away je ten naprosto obskurní význam a smysl písničky. O čem je? O lásce, jasně, to je hned to první, co vás napadne. Ale o jaký lásce? O takový, který skončila smrtí? Vraždou? Nebo o nešťastný? Nebo to vůbec není o lásce?
Klip (úžasný, nádherný, anglický/skotský, dýchající starou atmosférou tak 40. let) to ještě zhoršuje - je Alex, který vystupuje jako hlavní postava (jak jinak?), vrah? Proč ta jeho manželka/milenka umřela? Jsou ti gangsteři skuteční? Zabili ji oni? Nebo si je Alex jenom představuje? Proč na konci Alex bere do ruky ten nůž - je to proto, že se chce sám zabít, nebo že si uvědomuje, že zabil ji? To všechno zůstává nezodpovězeno.
Mám pocit, že je ve videu spousta malých indicií a nápověd a symbolů. Moje verze je, že Alex je vrah. On má takovej pohled víte? A díky tomu všechny ty drobnosti ve videu vnímám asi jinak, než člověk, který si myslí, že vrahové jsou ti gangsteři - třeba na začátku při scéně v tom pokoji jsou všude ty kotouče co se točí jako na takoých těch starých přehrávačích, podle mě to má být jako u výslechu ty nahrávací pásky (tzn. Alex je ve skutečnosti u výslechu). Nebo na konci, když Alex bere do ruky nůž a ostatní na něj rozsvěcí barevná světla - v mém výkladu je to jako obvinění nebo odhalení, on drží nůž a oni na něj pustí světlo (tzn. Alex je obviněn - otázka je, jestli právem nebo to opravdu udělali ti gangsteři a on je obětní beránek - Alex totiž v tý scéně vypadá tak zmateně, jako by si na všechno pamatoval jen velmi matně). A tak dále.
A ráda bych viděla film, kterej by byl natočenej podle týhle písničky. Alex by hrál hlavní roli. Tyhle divný typy mám ráda.


Co se hudby týče, nenajdu snad na tomhle albu skladbu, která by se Walk Away vyrovnala - je tak smutná, melancholická, ale zase hrozně záleží jak se na to díváte - když ji posloucháte a při tom sledujete video, pokládáte ji za tragickou píseň o lásce, na jejímž konci byla smrt - ať už to byla vražda nebo smrt přirozená. Jenže když půjdete po významu slov a vět píseně, dojdete k závěru, že zpěvák si vlastně přál, aby jeho láska "odešla", nebo mu to přinejmenším bylo jedno - "Why don't you walk away? No buildings will fall down." Je to jako by se on a ona hádali o vztahu a o tom, co je špatně, a on by na ni nakonec vyjel - tak proč teda neodejdeš?

Po té smutné vložce, kterou představuju Walk Away, je Evil and a Heathen jako návrat k jisté drsnosti a ráznosti.
Pro mě je Evil and a Heathen něčím jako výsměchem všemu a přiznáním si "vlastní tváře" nebo "vlastní skutečné osobnosti" - v noci, samozřejmě. Z tý písničky prostě cítím upřímný vyznání - za svitu měsíce a s vínem - o tom, že jsme všehoschopní a nelítostní. Alex je při živých provedeních týhle písničky dokonalý. Nikdo jinej by to nedokázal takhle podat. On se k tomu textu totiž strašně hodí, stejně jako červený osvětlení.
(a trochu Nilex ship)

Tahle písnička je taky něčím, co mám hudebně i textově vrytý v srdci, něco jako permanentní tetování

I'm evil and a heathen
I'm evil and a heathen
I'm a heathen and evil like you
There's not a lot, not a lot I wouldn't do

Tady pro mě končí ta nejlepší část alba - a zase začíná až při posledních dvou písničkách. To mezi tím jsou sice převážně hezký věci, ale ne nic, co by mě vyloženě dostalo nebo změnilo život nebo vnímání některých věcí kolem. Prostě je to "jen" něco jako výplň mezi Evil and a Heathen a Fade Together. (a stejně tu výplň mám ráda)

You're the reason I'm leaving - nikdo neví, jestli je to milostná písnička nebo komentář politické situace. Už jen to dokazuje, jak divný písničky FF - zvlášť teda Kapranos a McCarthy - píší. Hrozně se mi líbí ty zmatený části, kdy vlastně ani nevytušíte vztah lidí, o kterých písnička je - Neznám tě a ani nechci, je mezi náma trapný ticho a je nám to jedno. Kdo prostě takový věci nezažívá každej den? Takže spousta jejich písniček působí stylem, že Alex začal psát dejme tomu o tom, jak miluje svojí přítelkyni, v průběhu písničky si uvědomil, že vlastně jejich vztah není ideální, tak napsal i o problémech, pak o trapných situacích, pak o tom, že vlastně neví jak dál, takže to nakonec vyadá tak, že během jedný jediný písničky se vztah zpěváka k tomu, o čem zpívá, asi desetkrát změní. A posluchač je zmaten a neví, co vlastně autor chtěl vyjádřit, tak se jako já pustí do rozmotávání textů písniček a snaží se dopátrat myšlenkových pochodů autora...

U Eleanor put your boots back on aspoň vím, na čem jsem. Tohle je klasická zamilovaná píseň (i když, přece jen, napsal to Alex, takže to není nic jako "I love you, I love you, I love you" ale spíš dojemné dílo o přelétávání oceánu z New Yorku patrně do Skotska). Písnička je zcela očividně o Alexově tehdejší přítelkyni Eleanor Friedbergové - jednak podle názvu a také kvůli tomu, že Alex zpívá o Brooklynu a New Yorku - a Eleanor tam v té době žila a mám pocit, že Alex nějakou dobu bydlel s ní.
Zezačátku jsem se písničce vyloženě vyhýbala, protože s mojí slash náturou jsem neměla chuť poslouchat, jak Alex opěvuje to, jak jeho přítelkyně elegantně běží k horské dráze někde v Brooklynu. Ale pak jsem přišla na to, že ta písnička je nádherná. A to v obou verzích - verze k videu je s tou "hlasitější", živější a veselejší hudbou , která dost připomíná Beatles nebo The Kinks, a Alex tam tak divně frázuje a vyslovuje slova, a v mezihře je hodně veselého prozpěvování "lalalala". Zato verze z alba je tichá, romantická, s klavírem a tichou kytarou. Nemůžu si vybrat, která je lepší, protože každá má něco do sebe.

Ale ta singlová verze je taková veselejší a má jinou atmosféru, a Alex má hrozně divnou výslovnost....

Well that was easy - hm. To je tak všechno, co k ní můžu říct. Líbí se mi na ní ty zlomy hudby, kdy se mění rytmus, ale jinak se bez ní obejdu, nemám s ní nic spojeného, není moje oblíbená. Jo, něco s ní vlastně spojený mám - písničku "Swallow, smile", která vznikla mnohem dřív a na jejímž konci je kousek textu, který byl později použit v "Well that was easy". Ale kromě těch přechodů jednoho rytmu do druhýho na ní není nic, co by mě zaujalo.

What you meant - ta mi přijde snad ještě zbytečnější, než předchozí. Ne že by nebyla poslouchatelná, to jo, poslouchat se dá a poslouchá se dobře, ale podle mého skromného názoru měli FF v té době, co album nahrávali, v zásobě lepší písničky. Proč si neodpustili tyhle dvě a nedali na album třeba Nickovu skvělou "Fabulously lazy", beatlesácky hravou "L.Wells" nebo letní a pohodovou "Wine in the afternoon"? Nebo třeba i tu jednaapůlminutovou "Get away" nebo téměř děsivou "Swallow, smile" s dokonalým Kapranosovým hlasem? Podle mě by to "konstrukci alba" nijak nenarušilo a docela by se tam i hodily.

I'm your villain - kupodivu (a doteď nevím jak a proč) tohle byla třetí písnička, kterou jsem od FF objevila, hned po Take me out a Do you want to? Už si nepamatuju, jak se to stalo, a teď je to pro mě záhada, jak jsem se zrovna k I'm your villain dostala, protože to není nijak převratná skladba, ani jedna z nejlepších, ani jedna z nejzajímavějších, ani nemá nijak lákavý název, aspoň pro mě ne, takže vážně nevím, co mě vedlo k tomu, najít zrovna tuhle jako třetí.
Zaujme neobvyklým začátkem, pak po první části se rozjede do pořádně rychlé a drsné části a pak se zase zklidní až téměř do konce - tam se už vlastně jen pořád dokola opakuje "See you later, baby, see you later..."


Titulní You could have it so much better je svižná před-předposlední písnička, která ale nijak výraznou stopu v srdci nezanechá. Má dobrej název, to je taky zřejmě důvod, proč byl název použit i jako titul alba, a celkově je to - už tradičně - Kapranosův výsměch. Já to chápu jako výsměch lásce, která ho opustila - víte, většinou zpěváci zpívají o tom, jak je opustila jejich láska a jak jsou zničení a doufají, že se zase vrátí, případně - pokud jde o nějakýho "drsňáka" - to bude možná nenávistná písnička plná "fuck" a "bitch", jenže Kapranos se prostě nepřikloní ani k jednomu a vytvoří "vlastní styl anti-love songu". Well, I wasn't down, I just wasn't smiling at you... Tohle si tak představuju, že by mohl "v hlavě" zpívat při setkání s dřívější přítelkyní, která ho nechala - pro mě je to prostě čistý výsměch vztahu a člověku, který ho opustil s předpokladem, že on se zhroutí. A tohle je reakce.
Bože, já vlastně tuhle písničku miluju. Zvlášť když si potom poslechnu ty další dvě, co následují - je to totiž hodně velký kontrast.

Fade together je jedna z nejsmutnějších, dost možná nejsmutnější písnička od Franz Ferdinand vůbec... A až teď když o tom píšu mi dochází, jak strašně divně je celý album postavený - hlavně kombinace YCHISMB a pak Fade together, protože ty písničky jsou úplně protikladný a rozdílný, hudebně i významově. Fade together je strašně jemná, melancholická a smutná - a Alexův hlas je tak nějak zasněný, což je vlastně "šok" po té předchozí skladbě, kde se do svižnýho rytmu Alex vysmívá se svým "yeah, baby". Tohle je čirý smutek.
Hudba je to nádherná. Klavír a kytara, nesmrtelná kombinace. A v refrénu hudba přehoupne do lehkého pomalého valčíkového rytmu, který vás nutí trochu se se pohupovat do rytmu.


No a po kombinaci výsměchu a melancholie přichází finále, velkolepý závěr, jedna z mých nejoblíbenějších skladeb od FF, něco jako hymna mého života, píseň s příznačným názvem Outsiders. FF s ní většinou uzavírají koncerty a natahují ji až na devět minut - na závěr se všichni přesunou k bubnům a bubnují a je to dost pěkný zakončení, i když co se písničky týče, taky dost ponurý. Jenže Alex prohlásil, že oni, členové Franz Ferdinand, byli sami vždycky outsideři, a že tahle písnička je prostě symbolická.
Už od první vteřiny je "jiná" - nevím, možná je to ta kytara, možná pak tím bubnováním, nebo celkově atmosférou písničky, ale připadá mi hrozně úzkostná. A hlavně ty části, kdy Alex (na albu je slyšet jen on, na koncertech i Nick) zakončuje kažou část tím "oooo-oooo-oooo". To je na tom asi nejsmutnější - ne, to bych kecala, smutný je to celkově, ale prostě nevysvětlím proč.
"It's dark on the outside
The bright love the dark side
I know, it's obvious
But sometimes you just have to say it so
You don't feel so weak
About being such a freak or alone".

Taky je to jedna z těch písniček, u kterých jsou živá provedení mnohem silěnjší než verze z alba.

Na konci celý písničky - a tedy i alba - je slyšet takový tichý zdeformovaný hlas, který asi čtyřikrát opakuje "Fall asleep". Zní děsivě, ale v kontextu písničky - kde se zpívá o tom, že "mým jediným snem je valium" - je to ještě děsivější.

A takhle končí druhé album skupiny Franz Ferdinand - bylo úspěšné, je stále oblíbené a fanoušky milované, ale přece jen, popularitu debutového "Franz Ferdinand" nepředčilo - nedivím se. První album je poklad, tohle je vlastně něco jako "ne-tak-povedená-kopie-s-pár-originálními-krásnými-skladbami-ale-přece-jen-jednička-byla-lepší". To je můj názor. První album má "Take me out" - ta písnička je pro FF skoro prokletí, protože doteď se jim nepodařilo udělat nic, co by se popularitou Take me out vyrovnalo. Na YCHISMB je několik silných skladeb, ale pak taky pár "přebytečných" a nezajímavých, bez kterých by se album obešlo.
Jenže pak už by to nebylo ono, že.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blink Blink | 25. února 2015 v 0:07 | Reagovat

S tou Take Me Out je to pravda..
Ale když se nad tím zamyslíš, tohle prokletí s sebou táhne snad každá kapela. Vem si třeba Nirvanu, Kurt "Smells Like Teen Spirit" v podstatě začal nenávidět. A asi u každý slavný kapely taková skladba je - Pink Floyd, Queen, Linkin Park... na jakou kapelu si vzpomenu prostě.
Je to smutný, že spousta lidí zná kapelu jenom kvůli jednomu hitu a dál už se neposune, dál tu kapelu ani poznat nechce, nepotřebuje. To už je pak jenom věc volby asi.

O to hezčí je ale vidět, že se najdou fandové jako jsi ty který dokážou napsat takovejhle článek o celym albu a fakt se proposlouchaj tou kapelou až na kost. To je prostě krásný. Někdo to vyrovnávat musí, žejo :)

2 Sunshine Sunshine | 25. února 2015 v 9:31 | Reagovat

[1]: Jo no, asi skoro každá skupina má takový "hit", ale asi nejhorší je, když se takový "zázrak" povede rovnou na začátku kariéry - a pak se pořád čeká, kdy ho něco "překoná" nebo se tomu aspoň vyrovná. A ona se třeba žádná další taková písnička nenajde, i když má skupina třeba hromadu lepších, ale prostě se neproslaví tak jako TA JEDNA. Pak je to škoda, ale taky záleží na skupině, jak se s tím vyrovnává.

Já musím. Když se mi něco zlíbí, musím to prozkoumat, i kdyby to měla být jen posedlost na pár dní/měsíců/týdnů. Prostě když se do nějaký skupiny/zpěváka fakt zažeru, tak pořádně :D A navíc psát články o hudbě mě nehorázně baví, protoýe se tu dá vyjádřit všechno. A ty to chápeš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama