Únor 2015

Franz Ferdinand - You could have it so much better

24. února 2015 v 20:32 Franz Ferdinand
Druhé album skupiny Franz Ferdinand, nepříliš odlišné od toho prvního. Na poslech to není žádná novinka ani posunutí ve stylu, vyšlo přece jen už rok po tom prvním a za tak krátkou dobu se styl FF nijak viditelně-slyšitelně nezměnil, takže žádné překvapení čekat nemůžete. Dalo by se říct, že skupina pokračuje v tom, co začala na debutovém albu "Franz Ferdinand". Indie rock, občas trochu elektroniky, občas trochu disco-rytmu, občas trochu té správné skotské melancholie a vybrnkávání na kytaru v písni á la Beatles. Celkově to tvoří takový hodně neuspořádaný celek s dost rázným rozjezdem, pěkným začátkem, pak takovým zmateným středem a dost smutným koncem, respektive smutnou předposlední a poslední písničkou. Vlastně bych mohla napsat, že se mi líbí začátek a konec, ale to, co je mezi tím, mě až tak nebere. Ale to by taky nebyla pravda - ty písničky uprostřed prostě k tomuhle albu taky patří.

So they say you're a trouble, boy
Just because you like to destroy
All the things that bring the idiots joy
What's wrong with a little destruction?

(obal je klasika, inspirace ruskou avantgardou a konstruktivismem, velmi franzferdinandovské)

Nejoblíbenější kusy z písní 1

20. února 2015 v 17:21 Hudba
Části textu, někdy celé sloky, někdy jen jedna věta nebo krátký kousíček, ale všechno jsou to věci, který pro mě hodně znamenají nebo znamenaly, píšu/psala jsem si je na ruku, na lavici, na sešit, prostě všude, kam dosáhnu, ale hlavně do mozku a do srdce, a tam někde je furt mám, protože jsou tam prostě vrytý.

1. Ruby - Kaiser Chiefs
Due to lack of interest
Tomorrow is cancelled

Úplně to vidím někde na ceduli. Je to vlastně hrozně zlý - kdo stojí o zítřek? Nikdo. Nikdo o něj nemá zájem. Tak prostě nebude. Hotovo.
Taky je to asi o tom, jak rychle ubíhá čas a jeden den se mění na druhý. A jak to zastavit. Taky mi to připomíná tu část z "Jeremy Fraser" od Franz Ferdinand - "Do you wanna know how we stop the time? There's no reason to know..." Jenže tohle je takový živější a důraznější a připomíná to oficiální nápisy.


Magorie III.

16. února 2015 v 20:25 Magorie
Viděla jsem něco, co jsem ani nechtěla vidět, ale co se mě teď drží, a já to nemůžu nechat, aby mi to žralo mozek

Když sedíte v posluchárně chemie na místě, co já, teda v prostřední řadě, stačí se během hodiny a vyprávění o mazadlech a vazelíně otočit trochu doleva a stoprocentně se očima střetnete s pohledem Reda. V tomhle si rozumíme naprosto perfektně. Děsivě perfektně. Podíváme se na sebe ve chvíli, kdy profesor mluví o vazelíně, a Red se zaksichtí, nasadí přemýšlivej výraz a pak řekne "Au," načež se oba dáme do smíchu, protože tomu rozumíme. Vazelína.
Už aspoň nenosí do školy ten "Sex pro jednoho".
Ale pořád si navzájem ničíme životy různýma videama a obrázkama jako "2 girls 1 cup" a "blue waffle".
Jenže k tomu nejhoršímu videu mě nedovedl ani Red, což je divný, ale na druhou stranu pochopitelný, protože Red je odborník na porno a Nirvanu, nicméně když jde o nějakou psychárnu, jsem na to spíš já a Bára. Takže jsme viděly "Salad Fingers" a mně z toho bylo na zvracení víc než z čehokoliv, co mi kdy poslal Red, protože ty věci od Reda jsou o těle, nebo spíš o tělech, a až na všechno to nechutný kolem je to v pohodě, jenže "Salad Fingers" není v pohodě ani náhodou, protože vám to sežere všechno z hlavy a taky ze srdce a nechá vás to sedět před obrazovkou počítače s pocitem, jako byste ani neměli vnitřnosti. A nikdy se nezbavíte toho hlasu. Od první minuty jsem věděla, že to bude špatný, jestli se na to budu dívat, a dívala jsem se dál, a ono to bylo pořád horší a horší a nakonec se vám chce brečet, zvracet a nadávat, pokud možno najednou. A nevíte, co jste to vlastně sledovali, a nevíte vůbec nic, protože vaše vnímání světa je prostě najednou strašně jiný a bolí vás hlava z toho, jak zadržujete pláč, protože se vám chce brečet z toho, jak je svět zlej.
Tak jsem si pustila Milese Kanea a snažila se sama sebe oblbnout s tím, že "I feel better than that". A ono to funguje, jenže ne úplně, pořád mám z toho videa strach a zejtra si o tom s Bárou promluvím a chci slyšet její názor.
Obávám se, že se na to podívám ještě jednou. A přitom to byl tak hezkej den.
Tentokrát to bude chtít dvojitou dávku Milese a čokoládu a panáka. A taky si asi pustím The Wall, když už jsme u těch zoufalých příběhů.


Magorie II.

12. února 2015 v 2:12 Magorie
Kde je hranice mezi realitou a fabulací?

Asi se nemůžu dočkat toho maturáku nebo z něj mám strach nebo nevím, ale už se mi o něm třikrát zdál sen, a mně se normálně sny nezdají, takže je to divný. Ségra by začala dělat chytrou, že sny se zdají přece každýmu, ale já si stojím za svým, mně ne. Teda pokud se mi zrovna nezdá o tom, že Nick Mason recituje před panelákem novoroční básničku, že navštěvuju Johna Lennona a Yoko Ono ve vile s plochou průhlednou střechou nebo že s Alexem Kapranosem nakupuju rohlíky. Fakt ne. A teď se mi během dvou dnů zdály hned tři sny se stejným tématem - maturák. Dvakrát že jsem na něj zapomněla a jednou, že jsem se oblíkla a připravila a tak a pak jsem si uvědomila, že je až za dva tejdny. Trochu se děsím, co se tam stanem když už teď jsem z toho tak mimo.
Ale zatím se držím.
Ve čtvrtek ráno jsme si s Bárou daly jointa na druhý straně řeky než je gympl. Je na tom něco děsně rebelskýho, když stojíte na svahu nad špinavou řekou, v bahně a sněhu, a nasáváte do pusy kouř. Fakt, napsala jsem to do jedný povídky a myslím to vážně - "braní drog je jako jízda na kole, nezapomíná se." Právě jsem nazvala trávu drogou. To už fakt nejsem já.

Hudba, která mě (ne)oslovila

7. února 2015 v 22:12 Hudba
Nastal čas shrnout to, co poslední dobou poslouchám - jsou to skupiny a zpěváci, ke kterým jsem se víceméně dostala přes skupinu Franz Ferdinand, last.fm a spotify - ale nebýt Franz Ferdinand, asi bych je neposlouchala. Cesty byly spletité a vedly přes "post-punk rock", "britpop" i "garage rock". A sedlo mi jen něco, něco mě nechává chladnou, ale musím se k tomu vyjádřit. Když už je ze mě teď ten odborník na hudební scénu, ha.

Arctic Monkeys - alespoň dva lidé mi tvrdili, že jsou podobní Franz Ferdinand. Já tam sice moc podobnosti v hudbě neslyším, snad až na písničky Why'd you only call me when you're high? od AM a Ulysses od FF, ale to nevadí. Miluju album AM, sehnala jsem si na poslech i Favourite Worst Nightmare a Humbug, ale teda ty jejich "začátky" jsou na mě moc "drsný", to není nic pro mě, na Favourite worst nightmare mám několik oblíbených písniček (The bad thing, 505, Old yellow bricks, Do me a favour), ale upřímně z Humbug si nepamatuju po jednom poslechu žádnou písničku kromě Dangerous Animals, a když si nejsem schopná vzpomenout ani na jednu melodii, tak mám pocit, že to album prostě není "pro mě", že mě to nebere. Smůla. Asi zůstanu u poslechu těch novějších věcí.
Ale koneckonců díky nim jsem objevila The Last Shadow Puppets.
Jo, moje nejoblíbenější je asi vážně "Why'd you only call me when you're high?", ale mám taky strašně ráda "2013" a samozřejmě "Do I wanna know?" a "Knee socks". Z těch dřívějších "The bad thing", to hlavně.


12.: Rio (slash fikce)

6. února 2015 v 6:00 Franzy Fridays
Série: Rio
Díl: 12/18
Fandom: Franz Ferdinand
Počet slov: 975
Přístupnost: všem, ještě chvíli...
Varování: pomalu to sklouzává tam, kde to chci mít...