Leden 2014

Tavaszi Szél - Havasi

28. ledna 2014 v 21:32 Hudba
Většinou sem nedávám "jen" nějaký klip nebo hudbu, aniž bych o autorovi nebo samotné skladbě nenapsala vyčerpávající článek (který stejně nikdo nečte) :) Ale o autorovi této skladby - no, nemohu napsat autorovi v pravém slova smyslu, protože se jedná o maďarskou lidovou píseň; tak tedy o "autorovi této verze" - vím jen to, že se jedná o maďarského klavíristu Balázse Havasiho.
Tuhle klasickou maďarskou píseň jsem sem dávala už jednou, v provedení Freddie Mercuryho z budapešťského koncertu Queen, ale tentokrát se jedná o verzi daleko upravenější, přesto tak nádherně baladickou a krásnou, že ji nemohu nepovažovat za svou nejoblíbenější (promiň, Freddie). Havasi totiž v této písni spojil moderní hudbu, která připomíná soundtrack k hollywoodským trhákům, s maďarskou lidovou hudbou, a to, jakým způsobem celá skladba přechází od tiché flétny a melancholického klavíru, které připomínají poklidnou přírodní scenérii, přes typicky maďarské housle, jež znějí ve spojení s ostatními zvuky tak nervózně a napínavě, až po drastické bubny, které trhají celou skladbu na milion kousků, je úžasné. K dokonalosti už chybí jen hlas dívčího sboru, zpívající s jasným důrazem a procítěností text.
"Tavaszi szél vizet áraszt,
virágom, virágom.
Minden madár társat választ,
virágom, virágom"
To vše u krásně čistě jednoduchého klipu, který se podle mě k písni a jejímu zvuku dokonale hodí.
Nechci vám tady nutit maďarské lidové písně, ale myslím, že tahle - a navíc v této dokonalé verzi - opravdu stojí za poslech.

Nikdy jí nemám dost. Tohle je pro mě nádherný příklad maďarské duše a maďarského umění.


Jak jsem se pohádala s postavou ze své knihy (Kryštof?)

13. ledna 2014 v 21:18 Příliš dlouhá zima
Je to přesně takové, jaké to má být. Psychotické (mluvím s imaginární postavou), úchylné (vrr!), pravdivé. Fantazie zase jednou zapracovala...

Přišla jsem ze školy plná nápadů na psaní, ale než jsem se k nim dostala, byl už večer. Rozsvítila jsem si lampičku, otevřela sešit s příběhem o Kryštofovi a Feliksovi a otočila na novou stránku. Otevřela jsem pero - modročerné kuličkové, tím se mi píše nejlíp - a přiložila jeho hrot k první lince.
Kryštof potřeboval jinou společnost než společnost nemocného a věčně unaveného Felikse. Chtěl žít a život si užít. Co je mu po tom, že Feliks umírá? On si může dělat, co chce.
Když Feliks usnul, oblékl se do těch nejpřiléhavějších kožených kalhot a nejobtáhlejšího trika - potřebuje si získat něčí pozornost - a ve vysokých botách za sebou zabouchl dveře garsonky.
"Nemůžu bouchat dveřma, když Feliks spí!" ozval se Kryštof vyčítavě. Seděl na kraji mého stolu, přesně tak, jak jsem ho právě vylíčila, v těsných kožených kalhotách a modrobíle pruhovaném tričku, pod kterým se mu do detailu rýsovala hruď. I v těch těsných kalhotách se něco rýsovalo, to ano. Vypadal vlastně směšně. Trošku jako prostitut, abych řekla pravdu. Seděl s nohou přes nohu, tu pózu jsem mu dala o několik stránek dřív.

Nej..z roku 2013

11. ledna 2014 v 21:01 Já (a kecy kolem)
Píšu bez přemýšlení to první, co mě napadne. A vše se týká jenom loňského roku, takže se nedivte, že odpověď na otázku "Nejlepší skupina?" nebude znít "Pink Floyd", protože se bude týkat jen skupin, které jsem objevila v daném roce. Stejně tak u spisovatelů a podobně.
Nejlepší film: jednoznačně Velký Gatsby. To prostě musíte vidět, abyste pochopili. Kombinace šílenosti, střídání záběrů, barev, moderní hudby, dobových kostýmů, večírků, šampaňského, aut, peněz a akcií, lásky a pravdy, to je něco neuvěřitelného. Přiznávám, knihu jsem zatím nepřečetla. Ale mám jí doma, půjčenou od kamarádky :)
Rozhodně je to nejlepší film, co jsem minulý rok viděla, a jeden z nejlepších za celý můj život. Miluju Baze Luhrmanna (ostatně i díky Moulin Rouge!)
Nejlepší kniha: Děti Arbatu (kromě pasáží o Stalinovi). Způsob, jakým popisuje konfrontaci naivního světa idealistických názorů nadšeného komsomolce Saši Pankratova na začátku 30. let v Moskvě, a teror, kterým si on i jeho kamarádi procházejí, strach i zatýkání, udavačství a vyhnanství, to všechno je tak hrůzostrašně pravdivé.
Spravedlivý, upřímný, straně a ideálům socialismu oddaný Saša, který slepě věří v komunismus až do chvíle, kdy je zatčen za protisocialistické smýšlení a spojení s kontrarevolučními silami a teroristy. Protipólem je mu Jura Šarok, který režimem pohrdá, nesnáší ho, ale díky taktice, vypočítavosti a naprosté bezcharakternosti se stává jeho služebníkem. Bezstarostná Varja, která se jako jediná nepřetvařuje a říká, co si opravdu myslí, čímž si pod sebou podřezává větev. Její sestra Nina, která ze strachu mlčí. Poživačná a zhýčkaná Vika, která se díky pletkám s cizinci dostane do hledáčku tajné policie, její bratr Vadim, který se ze strachu o svou kariéru drží zpátky. Krásná a hloupá Lena, jejíž laskavost Jura bezostyšně využívá. Maxim, dobromyslný voják, který miluje Ninu a kterého milujete vy a je vám líto, že odjíždí na Ural. Ti všichni tvořili arbatskou partu. Ale to už je minulost. Každý se vydává jinou cestou, každý žije jiný život. A někteří by na své bývalé kamarády nejraději zapomněli...