Prosinec 2013

Silvestr (Kryštof/Feliks)

31. prosince 2013 v 22:43 Příliš dlouhá zima
Dnes je všechno odporně veselé. Ale o půlnoci při půlnočním přípitku a za přítomnosti obrovského hodinového stroje na obrazovce televize na mě vždy padne smutek. Nevím proč, ale je to tak. Nezřídkakdy při hymně a barevných ohňostrojích brečím. Je to jen chvilkové, ale je to. Tak jsem se rozhodla smutek ventilovat přes tuhle povídku.
Šťastný nový rok!
Další rok…
Dalších třistapětašedesát dní. Třistapětašedesát dní, které Feliks přežil. Neprožil. Pouze přežil.
Televize s rádobyveselou estrádou vtipů hrála naprázdno. Nikdo jí nevěnoval pozornost. Na gauči před ní ležela malá schoulená postava ve svetru, jednu ruku pod hlavou, druhá volně visela z pohovky na zem. Blikající televize, která garsonce propůjčovala jediné světlo, střídavě ozařovala popelavě bílou tvář. Ani smích lidí z pořadu nebyl dost hlasitý, aby Felikse probudil.
Na stolku stál nedotknutý talíř s arašídy a soletkami. A dvě sklenice s levným vínem z poloprázdné zelené lahve.

Wesołych Świąt! (Kryštof/Feliks)

23. prosince 2013 v 21:25 Příliš dlouhá zima
Něco vánočního o Vánocích... a o dvou lidech, kteří jsou konečně jednou spolu. Říkala jsem si, že by bylo hezké nechat také jednou Kryštofa a Felikse, ať jsou spolu a šťastní. Takže jsem napsala sentimentální povídku o česko-polských Vánocích té "mé" homosexuální dvojice.
Jinak: zítra se sem už asi nedostanu, takže přeji tady a teď - VESELÉ VÁNOCE, ať se máte stejně dobře jako já, ať taky tak rychle přibíráte kila, ať vám také nejdou zabalit dárky a vůbec, užijte si to jak jen můžete, buďte tolerantní, čtěte můj blog, milujte se a množte se, amen!


Feliks stál u okna. Zapaloval svíčky na parapetu. Dvě. Za dva roky, co už uplynuly od jedenaosmdesátého. Přitom se stále díval na nebe. Tam někde mezi střechami paneláků se musí objevit první hvězda…
"Na co pořád čekáš?" Kryštof mu zezadu položil hlavu na rameno a rukama ho objal kolem pasu. "Už je skoro šest."
"Musím počkat na jednu hvězdu. První."
"Určitě se už objevila, jen jí přes ty baráky nevidíš." Kryštof byl netrpělivý, jako vždy. Z linky vonělo jídlo, na stolku ležela sláma, stromeček stál v koutě, ověšený nesvítícím řetězem rozbitých žároviček a suchými plátky jablek. Na co ještě čekat. Tohle jsou jejich Vánoce, první společné. Na tuhle chvíli čekali čtyři roky. Nestačilo to snad už?
"Podívej, támhle je." Kryštof přitiskl ukazovák na okno. "Nad tím barákem, vidíš ji?"

Znovu jsme s Adamem zapalovali svíčky

19. prosince 2013 v 13:43 Já (a kecy kolem)
Stal se z toho zvyk. Stejně jako loni, i letos jsme 18. 12. zapálili na náměstí svíčky za Václava Havla. Myslím, že v tom budeme pokračovat i v příštích letech.
V půl osmé ráno jsem cestou do školy zapálila dvě svíčky a dala tam Havlovu fotografii.
V poledne jsme se na náměstí vrátili s Adamem a zapálili tam srdce z čajových svíček. Přišla tam nějaká paní a postavila k fotografii svíčku. "Máte sirky?" zeptala se nás. "Zapálíte to?" Adam přikývl a zapálil její svíčku. - "Děkuju." - "Vůbec nemáte zač."
Ve čtvrt na pět, když jsem šla ze školy, už tam hořelo několik dalších. V tu chvíli to bylo nejkrásnější - už se stmívá a ony tam stále hoří svíčky.
Dneska ráno tam ležely ještě čtyři růže.


Krzysztof Klenczon - polský John Lennon

8. prosince 2013 v 19:30 Hudba
Hodně lidí asi bude dnes na blogu vzpomínat na Johna Lennona. Já samozřejmě také vzpomínám. Ale článek je věnovaný někomu jinému. Někomu, na koho si hned tak někdo nevzpomene. Někomu, kdo si to však zaslouží.
Krzysztof Klenczon
(1942 - 1981)
Svou tragickou smrtí si Krzysztof Klenczon nadobro získal přezdívku "polský John Lennon", kterou tak neměl rád. Klenczon hrál v "polských Beatles", měl vedle sebe "polského McCartneyho", zemřel v devětatřiceti letech. Už za života byl přirovnáván k Lennonovi; po své smrti v roce 1981 (jen čtyři měsíce po Lennonovi) bylo jeho jméno nadobro odsouzeno nést s sebou přirovnání dál.

Vídeň, 30.11. 2013

1. prosince 2013 v 16:03 Cestování
Včera jsem byla (opět a zase) ve Vídni. Ono je to opravdu jenom kousek. Vzdálenost je stejná jako do Prahy. Proč toho tedy nevyužít, že?