Listopad 2013

17. listopad (Kryštof/Feliks)

17. listopadu 2013 v 19:20 Příliš dlouhá zima

Tak když máme dnes to výročí - musela jsem něco napsat. Ve škole nám to totálně zamlčeli, takže se vsadím, že dvě třetiny spolužáků nemají páru o tom, že je dnes nějaký svátek.
Nečtěte, pokud: nesnesete homosexualitu (je v textu naznačena); máte rádi komunisty; myslíte si, že Sametová revoluce byl komunistický trik. Děkuji.


Kryštof spal tak dlouho, jak jen může spát student, kterému odpadla ranní část vyučování. Poslední dobou nic nestíhal, prosinec už byl za dveřmi a on stále neměl napsanou práci na téma "Architektura 20. let 20. století", připadalo mu to jako pitomost, pořád musel někam za někým běhat kvůli radám, doporučením a materiálu, nabral si tolik seminářů, že nevěděl, kam jít dřív, a večer za tmy se vracel domů do garsonky, kde se těsně míjel s Feliksem, který měl neustále noční, a byl čas pouze na pár slov a skrytý polibek za dveřmi, aby nikdo ze sousedů nic neviděl. Kryštof nesnášel jejich pohrdavé pohledy na schůzích, neustále naráželi na to, že v garsonce bydlí on a ještě nějaký mladík; on se jim to snažil vyvrátit, tvrdil, že onen mladík je jeho kamarád, který u něj občas přespává, protože to má daleko domů, ale oni si vedli svou, vždy když Kryštofa nebo Felikse potkali, povzneseně zvedli hlavy a nezdravili.

Wot's...uh the Pink Floyd?

11. listopadu 2013 v 16:55 Pink Floyd
Přišla chvíle pravdy, kdy se o mně dozvíte něco strašného. Něco, co vás naprosto ohromí, srazí na kolena, nebudete se moci překvapením nadechnout a nakonec ze zlosti přijdete ke mně domů a umlátíte mě mojí měsíc starou svačinou, kterou mám stále v tašce... Dobře. Nebudu přehánět. Tohle se asi nestane. Ale mé přiznání je upřímné a jako omluvu pro ně berte to, že jsem umělecky vyčerpaná a momentálně pěkně zmrzlá z chůze ze školy domů (kdo by neměl rád pondělní podvečery). Takže jsem možná momentálně ztratila cit pro hudbu (já jsem někdy nějaký měla?) a svůj vkus. A to bude pravděpodobně důvod k mému názoru na album "Obscured by clouds".
JÁ TO ALBUM NEMÁM RÁDA.
(prchám před kameny, které na mě metají skalní fanoušci Pink Floyd). Ne, ne, tak to vyznít nemělo, Floydovské album se nedá nemít rád. Ale je to prostě...hm...jistá nechuť, kterou při pohledu na zvláštní obal alba pociťuji, spojená s hrůzou z představy, že bych ho měla celé poslouchat? Ne, to taky ne. Miluju cokoliv od Floydů. Ale jistá alba nebo singly jsou prostě jaksi - lepšejší. Nepotřebuji, aby každé album mělo hloubku "Dark side of the Moon", ódu na bývalého člena jako "Wish you were here", poetičnost "Piper at the Gates of Dawn", silný příběh jako "The Wall". Vždyť mám ráda i ten záhadný podšálek plný tajemství, vždyť ráda pobývám u Fletchera, vždyť mým snem je vlastnit létající prase. Dokonce bych si lehla i do jedné z těch posletí na pláži a naučila se létat, jak ráda bych si povídala s obrovskými hlavami...! Dala bych ucho pod vodu, pozdravila krávu na louce, podívala se do zrcadla a viděla tam pokaždé jiný odraz. Ale nějak mi do toho prostě nepasuje ten obal od Obscured by clouds. Co to vůbec je? (je to takové...obskurní!)

56 csepp vér - muzikál

2. listopadu 2013 v 19:52 Ostatní
"Tvůj nepřítel je tvá láska
A historie je tvůj osud"

Nic se nehodí do smutných podzimních dnů víc než smutný podzimní muzikál. O čem? Přece o jednom zvláštním podzimu, který přinesl naději i zklamání.

Ona ho miluje, on ji také miluje, ale jejich rodiny stojí proti sobě.
Klišé, řeknete si. Částečně máte pravdu. Ano, bylo by to klišé, kdyby se jednalo o "zápletku" amerického romantického filmu, kde ona je bohatá a rozmazlená a on je chudý a zvyklý na drsné podmínky, zamilují se do sebe a překonají všechny nástrahy i nenávist svých rodin, která jsou každá na jiném stupni společenského žebříčku, a nakonec spolu odchází vstříc moři a zapadajícímu slunci. To je klišé.
Příběh muzikálu "56 csepp vér" (česky "56 kapek krve") má - už podle názvu - k takové idylce daleko. Přestože jde o příběh téměř shodný s příběhem Romea a Julie, rozhodně stojí za vidění.