Říjen 2013

23. říjen 1956 - Den, kdy začalo Maďarské povstání

23. října 2013 v 0:01 Jednorázovky

U Rádia Budapešť se rozlehly výstřely.
János chvíli nevěděl, jestli už blouzní, nebo jestli je to skutečnost. Byla to strašná realita.
Davem se rozlehl zoufalý, až hysterický křik: ,,Oni nás zabijí! Oni nás zastřelí!"
,,Oni! Oni! Ale my se nenecháme!" odpověděl jiný hlas. Po něm následovala další palba. A pak další výstřely, mezi kterými nebyly žádné mezery. János, Zoltán a ostatní studenti, kteří byli vpředu, se pokoušeli co nejvíce přitisknout ke zdi domu, aby na ně nemohli ávéháci, střílející ze střechy a z oken, dobře zamířit; ti za nimi se spoléhali na štěstí nebo se snažili utéct. Dokud padaly výstřely, nebyl moc slyšet vřískot vyděšených, panice propadajících a zraněných lidí, teprve když na chvíli střelba ztichla, tak János slyšel všechnu tu hrůzu.
,,Vy svině! Hajzlové!" ječely stovky hlasů nenávistně, ale bezmocně. ,,My jsme Maďaři jako vy! Parchanti! Víte po kom střílíte?!"
Pak se ozval ještě jiný, vysoký ženský hlas: ,,Oni ho zastřelili! On je mrtvý! Zavraždili ho!"
János ani nevěděl proč, ale sklonil hlavu. Ve světle reflektorů spatřil, že jeho hnědé boty jsou celé od tmavé krve. Najednou se mu roztřásly nohy, a ten třes se rozšířil po celém těle, když spatřil Zoltána, svíjejícího se na dlažbě, s bledým obličejem zalitým krví. Začal mlátit do kamenné stěny jako šílený. ,,Pusťte nás dovnitř! Nestřílejte! Tohle nemůžete! Zbláznili jste se?!!!"
Dnes je to přesně 57 let od dne, kdy se konalo v Budapešti shromáždění za vyjádření podpory povstání v Polsku. Na náměstí se tehdy sešlo nečekaně velké množství lidí a z akce na podporu Polska se stala během chvíle spontánní demonstrace proti komunismu v Maďarsku. Lidé začali zpívat národní písně a hymnu (která se od nástupu komunistů směla hrát pouze instrumentálně, protože se v textu obrací k Bohu). Následně se z náměstí vydaly dva průvody, jeden směrem k Parlamentu, kde si lidí vyslechli proslov Imre Nagye, odvolaného premiéra a "komunisty-reformátora", a druhý průvod k budově rozhlasu, kde chtěli - převážně studenti - nechat odvysílat své požadavky na vládu. U Parlamentu se nic zásadního nestalo, lidé si vyslechli Nagye, který je sice váhavě podpořil, ale zároveň je poslal domů. U rozhlasu se strhl boj mezi demonstranty a hlídači rádia, těm na pomoc přispěchala tajná policie (ÁVH), jejíž členové se ukryli na střechách a začali do bezbranného davu dole střílet. Davu přišli na pomoc vojáci z Kiliánových kasáren, který přinesli i zbraně. U rozhlasu toho večera 23. října 1956 padli první bojovníci a rozhořel se boj o maďarskou svobodu.

Ciagle pada - original songfic

18. října 2013 v 22:30 Příliš dlouhá zima
Kryštof, Szczęsny a déšť. Když tak pořád prší...
Na dešti je krásné zvlášť to, že se můžete schovat pod deštník...k někomu.


Smells like teen spirit - orginal songfic

9. října 2013 v 21:30 Příliš dlouhá zima
90. léta, noční Praha, extáze, Kryštof a Szczęsny.



***

Kryštof se během dokazování si svého života málem zabije.
Scéna začíná s prvními tóny "Smells like teen spirit", když Kryštof kráčí noční Prahou…

Ze stylu jeho chůze je jasně poznat, že je naštvaný. Hodně naštvaný. Kolem září neonové nápisy. Je mu zima, ale nechce jít domů. Doma je Szczęsny. A s ním i smrt. Szczęsny umírá. Kryštof to nechce vidět. Szczęsny se sice usmívá, ale v noci nespí, chodí po bytě, sedí v kuchyni, dívá se z okna, ale kdykoliv se Kryštof zeptá, co mu je, jen se usmívá a mlčí, a Kryštofa to vytáčí, nenávidí to, chtěl by mu pomoci ale nemůže, není to v jeho silách, a všechno, co vždy považoval na Szczęsnym za zajímavé a krásné, se mu najednou zdá hrozné a hloupé, i ten jeho tichý hlas a mumlání v polštině a očividné smíření s osudem; on chce život, sám je naživu, tak proč by se měl ohlížet na nemoci někoho jiného, on sám je naživu, chce si život užít, je mu sedmadvacet, má nato sakra právo.
V prvním baru nevydržel dlouho. Nalil do sebe vodku. Dvě. Smrdělo to tam voňavkami a cigaretovým kouřem. Neměl chuť tančit. Barman se ho na něco ptal. Zavrtěl hlavou a zaplatil