Únor 2013

Jak jsem na maturitním plese své sestry držela hladovku

19. února 2013 v 14:02 Já (a kecy kolem)
Tohle je foto ze zkoušky, sestra je vepředu úplně vlevo :)

V pátek 15. 2. jsem absolvovala hned dvě velké a těžké životní zkoušky. Nejen, že mi na ten den zrovna připadla hladovka (ne, nebyla to odtučňovací kůra, ačkoliv bych ji potřebovala - byla to hladovka na protest proti účasti komunistů v krajském zastupitelstvu, to víte, teď je ze mě velký antikomunistický aktivista!), ale ještě k tomu ten den měla moje drahá sestra maturitní ples. Popravdě, ani se mi tam moc nechtělo. Sestra je totiž podivné individuum, asi jako já, ovšem ona tíhne k učitelům a vychovatelkám na intru nesmírnou láskou a přátelstvím, které se ovšem jak se občas zdá odvíjí jen z její strany :) A neustále mi "vyhrožovala", že mě se svými milovanými učiteli a vychovatelkami seznámí. Já tady ty její seznamovací akce nesnáším, vždycky to totiž probíhá stylem "ahoj-dobrý den-sestra mi o tobě hodně vyprávěla-hm-tak ahoj" a já to nechtěla znovu podstoupit. Ale sestra je sestra, tak to zase jednou přežiju, říkala jsem si. A tak jsem se nasoukala do těch krásných šatů, které na mém těle ztrácely svou krásu, nazula si botky "á la 20. léta minulého století" a s hladovým žaludkem (opravdu jsem nic nejedla a pila jsem jenom vodu!) se s rodiči vypravila do Veselí nad Lužnicí, kde sestřička poslední čtyři roky studuje.
Sestra nás uvedla do sálu a ukázala nám náš stůl. Super. Na stole ležely chlebíčky a chipsy. Dva balíčky chipsů. Utřela jsem slinu, zhluboka se nadechla, zopakovala si větu: "Komouši jsou svině, pan Plešmíd (za toho jsem držela hladovku) byl nevinný a oni ho popravili; pan Plešmíd, letec z Anglie a důstojník armády, byl komunisty zavražděn, a já bych tady chtěla žrát chlebíčky?!"