Listopad 2012

Omega - Gyöngyhajú lány

25. listopadu 2012 v 18:10 Omega együttes
Myslím, že tlačítko "replay" na youtube u téhle písničky si potřebuje trochu odpočinout.
Včera jsem zjistila, že je ta písnička maďarsky. Vždycky jsem jí milovala, dokonce mám ráda i českou verzi "Dívka s perlami ve vlasech" a vždycky jsem si myslela, že ten originál je anglicky (protože skvělý písničky jsou prostě téměř vždy anglické). A včera jí hráli v rádiu a mně to došlo - houby angličtina, zcela jasná, nefalšovaná maďarština.
Dneska jí poslouchám už asi popadesátý. Prostě bez ní nemůžu už žít. Když je teď večer a ještě jsem si našla překlad, rozbrečela jsem se. Maďaři jsou strašně nešťastný národ, a třeba v téhle písničce to můžete slyšet a cítit, teď nevím, jestli mě někdo chápe, ale prostě "Gyöngyhajú lány" zní tak melancholicky a nešťastně, jako málokterá z písniček, co znám. Je mi podobně jako tenkrát v Budapešti po tom guláši - vlastně jsem šťastná a mám všechno, co chci, ale přesto pláču, protože ta atmosféra je přímo určená k pláči.

Když jsi moc sám
Spadne k tobě hvězdička
Sněhobílé perly nechť tě vedou
Jako dobrého poutníka bílé kameny...

Je vůbec možný se u takovýho textu nerozbrečet?


Už vím, jakou písničku musí hrát u závěrečných titulků až se jednou moje kniha zfilmuje (:DDDD) - sice text nijak nesouvisí s dějem, ale to je jedno, je to tak kráasné a smutné...
A teď mě omluvte, jdu si pro další kapesník...


Pohádka o Gil...pardon, o koblížkovi!

12. listopadu 2012 v 17:10 Humor
Jen pro osoby se zvláštním smyslem pro humor. Za případnou újmu na duševním zdraví neručím a odškodné neplatím!
Ještě stále nejsem schopná napsat nic vlastního, ale v sobotu večer jsme s mamkou našly knížečku s krásným názvem "KOBLIŽEK" :) Maminka mi pohádku přečetla na dobrou noc - ovšem, nebyla to ledajaká pohádka. Trošku jsme si jednotlivé postavy pozměnily ku obrazu svému - a mám tady pohádku, kterou jednou budu číst svým dětem!
Sice bych chtěla vidět, jak si někdo z mouky a mléka udělá Gilmoura a usmaží ho na másle, ale což, vždyť je to jen pohádka a nemusí dávat absolutně žádný smysl :)) Jo - a taky bych chtěla vidět Davida jak se kutálí :D

Touha vypadnout

10. listopadu 2012 v 20:59 Mír, květiny a štěstí
Taky toužíte někdy po tom na všechno se vykašlat, vzít pár věcí a skočit na nejbližší vlak, je jedno kam by jel, je jedno jak dlouho by jel, hlavně že by jel a unesl vás pryč, daleko od vašeho nynějšího života? Nebo si stoupnout k silnici a stopovat a prostě a jednoduše odjet? Já poslední dobou často. Ve škole, když učitel mele něco o vyvřelých horninách a minutová rafička se sune tak pomalu, jak jen to jde, přemýšlím nad tím, jaké by to bylo - a vyvozuji jediný závěr - bylo by to krásné. Nechat Hradec za zády a zmizet odsud, od těch samých ksichtů, které vidím každý den, od baráků, které míjím každý den, od lhostejných idiotů z okolí, od těch, kteří jsou ve třídě jen proto, aby po zvonění vyběhli ven do parku do altánku a vykouřili pár cigaret, od všech těch blbců, kteří mě nechápou a otravují mi život.
Stačil by (prozatím) víkend, chci si jen odpočinout, mít chvíli sama pro sebe a pro své myšlenky a svoje psaní, chci si pár věcí urovnat.
Jenže teď je zase zima a já chci spát pod širákem, takže to zřejmě musí počkat až na jaro nebo léto.
A až to zjistí máma tak mě zabije.
Jenže já chci něco dělat, ne jenom sedět doma, protože začínám nenávidět svůj život takový, jaký ho vedu.
Chci si místo vyučování jít sednout do kavárny a číst si Kerouaca, psát knihu a jen tak se toulat po městě, užít si chvilkovou svobodu a volnost.
Já vím, že to udělám. A nebude to trvat dlouho.

Vídeň 17. 12. 2011

2. listopadu 2012 v 15:49 Cestování
Z nedostatku něčeho lepšího :( Bohužel, můj mozek trošičku stávkuje a fantazie si taky dala pauzu, takže právě v těchto dnech se asi žádného smysluplného nápadu nedočkám (i když Gilmour a kobliha mi nedají spát :) ) Takže aby to tady úplně nespalo, mám tu starý fotky z Vídně (vážně, první příběh, který teď napíšu, sem dám, ať už to bude sebevětší kravina). Snažím se seč můžu, ale učitelé mi to nijak neusnadňují, zvláště někteří (hluboce se omlouvám panu přírodopisci, že nic nevím o horninách přeměněných).
Takže celý tenhle článek je jen výplodem mého znaveného cynického mozku, momentálně nejsem v nejlepší náladě.
Dá se to přežít, jenom je toho prostě moc...nějakou dobu je to taková flákačka, a najednou během dvou dnů musíte udělat milion seminárek a prací a projektů a úkolů a píšete z padesáti předmětů najednou...

Kašlu na to, máme tu víkend!

Hotel Imperial