Srpen 2012

Šílenost na téma "Knihovna"

24. srpna 2012 v 11:03 Humor
Měli jsme napsat 3 práce na téma knihovna, a já si to samosebou nechala na poslední chvíli. Během jednoho dne jsem ze sebe vypotila dvě práce, ale ta třetí... Nějak mi to nešlo. Nakonec jsem si řekla - v knihovně je i hudební oddělení, tak budu psát o tom, co se děje v něm přes noc. Je to jedna z největších šíleností, co jsem kdy napsala, posilněná jistým nápojem (nebudeme se v tom hrabat :) ) a v časové tísni. Výsledek mě překvapil. Třídní tím byla totálně unešená a já to předčítala před celou třídou (to se mi líbí). Dokonce se i smáli, i když asi nepochopili úplně všechny souvislosti a náznaky, co v tom jsou. Zato učitelka vypadala že je v sedmým nebi a neustále opakovala, jak je v tom příběhu strašně moc skutečných věcí a že je vidět že se o hudbu zajímám. Pak se mě zeptala kdo je u nás v rodině takovým odborníkem na zpěváky a kytaristy a hudební skupiny a já prohlásila "Já jsem odborník na Pink Floyd a Beatles". Celý odpoledne a večer, co jsem tenhle příběh psala, jsem visela na internetu a četla o všech možných i nemožných hudebnících. Přečetla jsem stránky o Nirvaně, Rolling Stones, Modern Talking, Bobu Dylanovi, o všech.... Měla jsem pocit, že mi praskne hlava. A tohle je výsledek (je to trochu dlouhý a hodně ztřeštěný).

Syd Barrett - Golden Hair

22. srpna 2012 v 20:34
Už bylo načase dát sem něco od Syda ♥ Tohle jsem poprvý slyšela na Rádiu Beat, když měli hodinku s tematikou "zlato". Jakmile tohle téma oznámili, já začala usilovně přemýšlet, jestli nějaká floydovská písnička má zlato v názvu nebo je o zlatu, ale nic mě nenapadlo. Vzpomněla jsem si, že Syd na sólový dráze měl píseň "Golden Hair", ale ani jsem se neodvažovala doufat... Pak moderátor oznámil: "Zatím jsme byli v Americe, teď se však přesuneme do Anglie a dáme si písničku od někoho, jehož jméno je spojováno s londýnským undergroundem šedesátých let, jmenoval se - bohužel už musím mluvit v minulém čase, již není mezi námi...jmenoval se Roger Keith" a udělal pauzu a já si říkala "Ty jo, toho neznám, jakej Roger Keith?" a pak mi to konečně došlo. "Jo, SYD!!!" a v tu chvíli moderátor dodal "...Barrett." Pak ještě mlel něco o tom, jak byl Roger Keith známý pod přezdívkou Syd a jak byl s PF, ale že ta píseň, co si pustíme, bude ze sólový kariéry, a že to bude "Golden Hair", ale já jsem ho už ani neposlouchala, protože mi strašně bušilo srdce. No, a pak jsem poprvý slyšela tu písničku - nádherná, ale přijde mi smutná (všimla jsem si, že Syd psal na sólovce docela smutný písničky, určitě musel být hrozně nešťastný, ach jo, Syde!!!). Když to dohrálo, tak moderátor dodal něco jako "Jo, Syd, ten mě vždycky dostane." Od tý doby poslouchám a čekám, jestli nebude zase nějaký téma (hodilo by se třeba "Zeď", "Cihla", "Peníze", "Čas", "Měsíc" nebo podobné) a jestli nebudou hrát Floydy :)

Vnitřní síla

21. srpna 2012 v 16:10 Zbytek
Trochu o vnitřní síle. Jako příklad tady mám svojí oblíbenou část z jednoho dílu ze seriálu "The Monkees", ale pokusím se to nějak shrnout, abych tím tady zase nezabírala tolik místa.

Já, mé druhé já a ti další

21. srpna 2012 v 15:36 Já (a kecy kolem)
Občas mívám pocit, že v mém těle je prostě víc osobností s různými povahami. Nehorázně se střídají. Jsem Blíženec, takže je to normální, že se moje nálady, zájmy atd. hrozně rychle mění. Udělala jsem si seznam těch osob, co ve mně jsou, a podle toho, která je trovna dominantní se chovám.
Mám trochu strach, protože vidím, jak strašně se mi změnily zájmy za poslední roky. Milovala jsem Francouzskou revoluci, šachy - a teď miluju Floydy. Bojím se, že mě to taky za nějakou dobu přejde. Nechci zažít chvíli, kdy budu nadávat, proč jsem si kdy na zeď lepila ty pitomý PF, a že teď si tam chci (ne ne ne ne ne!!!!) nalepit Justina Biebra Plačící. Nemůžu přece Syda vyměnt za Biebra, to by bylo jako zahodit diamant kvůli hromadě hnoje!

Až se knoflík utrhne...setkáme se na odvrácené straně měsíce

18. srpna 2012 v 19:10 Jednorázovky
Tohle je maličkost, kterou jsem napsala na státním kole olympiády v ČJ (není nad to se pochválit). Dostali jsme téma na sloh, "Až se knoflík utrhne", což ve mně vzbudilo vztek. Nesnáším, když musím psát na zadané téma, a ještě ke všemu, když to téma nedává absolutně žádnou svobodu! No, ale našla jsem si způsob, jak si to vylepšit - totiž zakomponovat do příběhu Syda Barretta XD

Začátek mého konce

17. srpna 2012 v 17:15 Pink Floyd
Název je vlastně ironie - tenhle článek bude pojednávat o tom, jak jsem se začala zajímat o Floydy :). Dalo by se říct, že za to, že znám Syda, Rogera, Davida, Ricka a Nicka, vděčím svému taťkovi. Ale nepředstavujte si tuhle scénu: tatínek jednoho dne nemá co dělat, tak vezme svou mladší, třináctiletou dceru k rádiu, do přehrávače na CD dá cédéčko, pustí ho a řekne "Tohle je ta nejskvělejší skupina ze všech - Pink Floyd!" a dceruška si celé album poslechne, pak vyskočí a zajásá "Ano, ano, to je to nejlepší, co jsem kdy v životě slyšela!" a od té doby žije pro Odvrácenou stranu měsíce a pro Zeď :D Tak to vážně nebylo.

The Division Bell poprvé

17. srpna 2012 v 14:39 Pink Floyd
KONEČNĚ mám doma album "The Division Bell"! Třikrát sláva! ( a mimochodem - mám i "Momentary Lapse of Reason Úžasný ). Protože jsem žádné písničky z Division Bell (kromě High Hopes) předtím nikdy neslyšela, vzala jsem si papír a tužku a při každý písničce jsem si zapisovala prvotní dojmy. Nevím, proč mi tak dlouho trvalo, než jsem se k tomuhle albu dopracovala (já to neposlouchám popořadě). Asi jsem se tak nějak nemohla smířit s tím, že je to album bez Rogera Waterse. Já sice Rogera nijak zvlášť nemusím, ale prostě Waters u mě neodmyslitelně k Floydům patří, takže se mi možná trochu příčila myšlenka, že by Floydi mohli skládat skvělé písničky i bez něj. Samozřejmě že mohli. A samozřejmě, že to taky udělali.

Pod vlivem LSD

15. srpna 2012 v 17:35 Jednorázovky
Možná, že jsem to v názvu článku trochu přehnala. Ne, opravdu jsem nebyla na tripu. Přísahám. Jenom jsem o něm trochu četla a sledovala takový ty videa, po kterých se vám zdá, že se kolem vás vlní zdi. A měla jsem náladu na psaní hloupostí. A poslouchala jsem "Pištce u bran úsvitu", což u mě opravdu navozuje zfetovaný pocit Úžasný. Jo - a Interstellar Overdrive je instrumentální skladba právě z tohohle alba (jen aby jste věděli, až tam o tom bude zmínka).